Promluva Lva XIV. k účastníkům Jubilea pracovníků v oblasti justice
PAPEŽ LEV XIV.
Muy buenos días a todos, good morning and welcome!
Přeji velmi pěkný den všem, dobrý den a vítejte!
Drazí bratři a sestry!
Jsem rád, že vás mohu přivítat při příležitosti jubilea věnovaného všem, kteří v různých funkcích působí v rozsáhlé oblasti spravedlnosti. Zdravím přítomné vysoké představitele, kteří přijeli z mnoha zemí a zastupují různé soudy, a všechny vás, kteří denně vykonáváte službu nezbytnou pro řádné vztahy mezi lidmi, společenstvími a státy. Zdravím také další poutníky, kteří se připojili k této jubilejní pouti.
Jubileum z nás všech činí poutníky, kteří při objevování znamení naděje, která nezklame, chtějí „znovu nalézt potřebnou důvěru v církev i ve společnost, v mezilidské vztahy, v mezinárodní vztahy, v prosazování důstojnosti každého člověka a v úctu ke stvoření“ (Bulla vyhlašující Jubileum, 25).
Co může být lepší příležitostí k hlubšímu zamyšlení nad spravedlností a její rolí, o které víme, že je nepostradatelná jak pro řádný rozvoj společnosti, tak jako kardinální ctnost, která inspiruje a řídí svědomí každého muže a každé ženy? Spravedlnost je totiž povolána k tomu, aby plnila vyšší úlohu v lidském soužití, která se nemůže umenšit na pouhé uplatňování zákona nebo činnost soudců, ani se omezovat jen na procedurální aspekty.
Spravedlnost klíčovým nástrojem k vytváření společného dobra
„Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost“ (Žalm 45,8), připomíná nám biblický výrok a vybízí každého z nás, abychom konali dobro a vyhýbali se zlu. Či dále, kolik moudrosti obsahuje rčení „každému, co jeho jest“! To však nevyčerpává hlubokou touhu po spravedlnosti, která je přítomna v každém z nás, touhu po spravedlnosti, která je klíčovým nástrojem pro budování společného dobra v každé lidské společnosti. Ve spravedlnosti se totiž spojuje důstojnost člověka, jeho vztah k druhým a rozměr společenství tvořeného soužitím, společnými strukturami a pravidly. Jde o koloběh sociálních vztahů, který do centra staví hodnotu každého člověka, kterou je třeba chránit spravedlností tváří v tvář různým formám konfliktů, které mohou vzniknout v individuálním jednání, nebo ztrátě zdravého rozumu, která může postihnout i aparát a struktury.
Usilovat o vyšší spravedlnost spojující nadpřirozené s lidským
Tradice nás učí, že spravedlnost je především ctnost, tj. pevný a ustálený postoj, který řídí naše chování podle rozumu a víry.[1] Ctnost spravedlnosti spočívá zejména ve „vytrvalé a pevné vůli dávat Bohu a bližním to, co jim patří“. [2] Z tohoto pohledu spravedlnost pro věřícího znamená „respektovat práva každého a vytvářet v mezilidských vztazích soulad, který podporuje rovnost vůči lidem a společnému dobru“,[3] což je cíl, který zaručuje pořádek na ochranu slabého člověka, toho, kdo žádá spravedlnost, protože je obětí útlaku, je vyřazen nebo ignorován.
V evangeliu je mnoho příkladů, kdy je lidské jednání posuzováno spravedlností schopnou porazit zlo útlaku, jak připomíná naléhání vdovy, která přiměje soudce, aby znovu nalezl smysl pro spravedlnost (srov. Lk 18,1-8). Ale též dokládá vyšší spravedlnost, která platí dělníkovi poslední hodiny stejně jako tomu, který pracuje celý den (srov. Mt 20,1-16); nebo spravedlnost, která činí milosrdenství klíčem k interpretaci vztahu a vede k odpuštění tím, že přijímá syna, který se ztratil a byl nalezen (srov. Lk 15,11-32), nebo dokonce k odpuštění nikoli sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát (srov. Mt 18,21-35). Tato síla odpuštění, která je vlastní přikázání lásky, se jeví jako základní prvek spravedlnosti schopné spojit nadpřirozené s lidským.
Skutečná rovnost spočívá v záruce práv spojených s vlastní důstojností
Evangelijní spravedlnost tedy neodvádí od lidské spravedlnosti, ale klade jí otázky a přetváří ji: podněcuje ji, aby šla vždy dál, protože ji podněcuje k hledání smíření. Zlo totiž není třeba pouze trestat, ale také napravovat, a k tomu je třeba hluboký pohled na dobro lidí a společné dobro. Je to úkol náročný, ale nikoli nemožný pro ty, kteří si uvědomují, že vykonávají službu náročnější než ostatní, a zavazují se k bezúhonnému životu.
Jak je známo, spravedlnost nabývá konkrétní podoby, když směřuje k druhým, když je každému dáno to, co mu náleží, až se dosáhne rovnosti v důstojnosti a příležitostech mezi lidmi. Jsme si však vědomi, že skutečná rovnost není formální rovnost před zákonem. Tato rovnost, i když je nezbytnou podmínkou pro řádné uplatňování spravedlnosti, nevylučuje skutečnost, že existuje rostoucí diskriminace, jejímž prvním důsledkem je právě nedostupnost spravedlnosti. Skutečná rovnost je naopak možnost daná všem, aby realizovali své aspirace a viděli, že práva spojená s vlastní důstojností jsou zaručena systémem společných a sdílených hodnot, které jsou schopny inspirovat normy a zákony, na nichž je založeno fungování institucí.
Pochopit hluboký smysl pravdy, které sloužíme
Dnes podněcuje pracovníky v justici právě hledání nebo obnovení hodnot zapomenutých ve společném soužití, péče o ně a jejich dodržování. Jedná se o užitečný a nezbytný proces tváří v tvář prosazujícímu se chování a strategiím, které projevují pohrdání lidským životem od jeho prvních projevů, popírají základní práva pro osobní bytí a nerespektují svědomí, z něhož vycházejí svobody. Právě prostřednictvím hodnot, které jsou základem společenského života, získává spravedlnost svou ústřední roli pro soužití lidí a lidských společenství. Jak napsal svatý Augustin: „Spravedlnost není spravedlností, pokud není zároveň rozvážná, silná a umírněná“. [4] To vyžaduje schopnost vždy uvažovat ve světle pravdy a moudrosti, interpretovat zákon do hloubky, nad rámec čistě formální dimenze, aby bylo možné pochopit hluboký smysl pravdy, které sloužíme. Usilovat o spravedlnost tedy vyžaduje schopnost milovat ji jako realitu, které lze dosáhnout pouze kombinací neustálé pozornosti, radikální nezaujatosti a vytrvalého rozlišování. Když totiž vykonáváme spravedlnost, stavíme se do služeb lidem, národu a státu s plnou a neustálou oddaností. Velikost spravedlnosti se nezmenšuje, když ji vykonáváme v malých věcech, ale vždy se projevuje, když je uplatňována s věrností právu a úctou k člověku, ať se nachází kdekoli na světě. [5]
Stát, ve kterém není spravedlnost, není státem
„Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“ (Mt 5,6). Tímto blahoslavenstvím chtěl Pán Ježíš vyjádřit duchovní napětí, vůči kterému je nutno se otevřít, nejen aby se dosáhlo skutečné spravedlnosti, ale především aby ji hledali ti, kteří ji mají uskutečňovat v různých historických situacích. „Hlad a žízeň“ po spravedlnosti znamená být si vědom, že spravedlnost vyžaduje osobní úsilí o co možná nejlidštější výklad zákona, ale především vyžaduje snahu o „nasycení“, která se může naplnit pouze ve větší spravedlnosti, přesahující konkrétní situace.
Drazí přátelé, jubileum nás také vybízí k zamyšlení nad jedním aspektem spravedlnosti, který často není dostatečně zdůrazňován: jde o realitu mnoha zemí a národů, které „lační a žízní po spravedlnosti“, protože jejich životní podmínky jsou tak nespravedlivé a nelidské, že nejsou přijatelné. Na současnou mezinárodní situaci by se proto měly vztahovat tyto věčně platné výroky: „Bez spravedlnosti nelze spravovat stát; je nemožné, aby existovalo právo ve státě, kde není skutečná spravedlnost. Čin, který se koná podle práva, se jistě koná podle spravedlnosti, a je nemožné, aby se podle práva konal čin, který se koná proti spravedlnosti […] Stát, ve kterém není spravedlnost, není státem. Spravedlnost je totiž ctnost, která každému dává, co mu patří. Není tedy spravedlností člověka to, co odnímá člověku samotnému pravého Boha.“[6] Nechť nás slova svatého Augustina inspirují k tomu, abychom vždy co nejlépe uplatňovali spravedlnost ve službě lidu, s pohledem upřeným na Boha, tak aby byla plně respektována spravedlnost, právo a důstojnost lidí.
S tímto přáním vám děkuji a srdečně žehnám každému z vás, vašim rodinám a vaší práci.
[1] Srov. Katechismus katolické církve, č. 1804.
[2] Tamtéž, č. 1807.
[3] Tamtéž.
[4] S. Augustin, Listy 167, 2, 5.
[5] Srov. tamtéž, De doctrina christiana IV, 18, 35.
[6] Tamtéž, De civitate Dei, XIX, 21, 1.
