Papež k Romům, Sintům a sicilským Caminanti: „Vaše kultura je znamením pro lidstvo“
Mario Galgano – Vatikán
Vatikánská audienční síň byla dějištěm dojemného setkání, které před a po setkání s papežem doprovázely písně a tance těchto komunit.
Ve svém projevu papež zdůraznil „neotřesitelnou naději“ a „silnou víru v Boha“, kterou Romové, Sintové a Caminanti (sicilské etnikum) s sebou nesou, přestože „často žijí na okraji společnosti“. Jubileum se konalo šedesát let po prvním celosvětovém setkání papeže Pavla VI. s těmito komunitami.
„Kameny, které stavitelé zavrhli“
Papež přirovnal marginalizaci těchto národů k biblickému výroku: „Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným“ (Mt 21,42). Zdůraznil, že právě společenské modely, které tyto národy vytlačily na okraj společnosti – do táborů, často bez vody a elektřiny – byly příčinou největších nespravedlností, krizí a válek minulého století.
„Právě hodnoty, které chudí vyznávají s velkou důstojností a hrdostí, jsou těmi, na které se všichni musíme zaměřit, abychom změnili směr,“
řekl Lev XIV. a povzbudil tato společenství, aby se zbavila veškeré touhy po majetku a nespravedlivé připoutanosti k pozemským statkům, aby zůstala chudá a požehnaná v duchu.
Odpovědi dětem: Nebojte se být jiní
Zvláštní částí setkání byl dialog se čtyřmi dětmi a mladými lidmi, jejichž otázky papež vyslechl ve francouzštině, italštině a španělštině a odpověděl na ně v italštině a španělštině.
První otázka se týkala přátelství s Ježíšem: Na otázku, jak se mladí lidé mohou stát bližšími Ježíšovými přáteli, papež odpověděl:
„Být Ježíšovým přítelem znamená znát Ježíše. To se děje především v modlitbě a prostřednictvím Božího slova.“
Papež zdůraznil nutnost upřímnosti a důležitost hledat Ježíše také ve společenství církve prostřednictvím svátostí.
Druhá otázka se týkala života bez války: jedno dítě se zeptalo, zda může vyrůstat ve světě bez války. Papež na to rozhodně odpověděl:
„Musíme se vždy snažit o to, abychom byli tvůrci pokoje a staviteli mostů a byli pevně přesvědčeni, že mír je možný, že to není jen sen. Pokud chceme změnit svět, musíme začít u sebe.“
Třetí otázka se týkala přístupu k předsudkům: třetí dítě se zeptalo, jak lze překonat předsudky vůči nepopulárním menšinám. Papež využil tuto otázku ke kritice postoje dospělých:
„Myslím, že tato otázka je otázkou dospělého, protože děti se tolik nezajímají o odlišnost! Děti si chtějí hrát a navazovat přátelství. […] Většinou jsme to my dospělí, kdo začíná soudit.“
Vyzval k tomu, aby se nerozlišovali, zda je někdo jiný, ale naopak se ctil každý člověk jako obraz Boží, protože všichni jsme bratři a sestry.
Čtvrtá otázka se týkala tématu lásky k chudým: Na otázku, jak lze chudé více milovat, papež sdělil, že odpověď se nachází v předchozí otázce:
„Všichni jsme lidé, bohatí i chudí. Milovat chudé znamená milovat bratra, sestru, bez rozdílu.“
Poté vyzval k odstranění předsudků a k objevování dobra v každém člověku. Na závěr papež Lev XIV. vybídl pastorační pracovníky, aby s novou energií prosazovali cíle V. světového kongresu o pastoraci Romů, zejména v oblastech vzdělávání, pastorační péče o rodiny a inkulturace liturgie.
