PODCAST - Papež: Naděje nám navzdory životní únavě dává zakusit hluboký a radostný klid
Jan 10,7.9-10
Dobrý den, drazí bratři a sestry!
V katechezích jubilejního roku jsme dosud procházeli Ježíšovým životem podle evangelií, od jeho narození až po smrt a vzkříšení. Tímto způsobem získala naše pouť v naději pevný základ a spolehlivou cestu. Nyní, v poslední části tohoto putování, dopřejeme Kristovu tajemství, které vrcholí ve vzkříšení, aby rozzářilo své spásné světlo v kontaktu s aktuální lidskou a historickou realitou, s jejími otázkami a výzvami.
Náš život je poznamenán nesčetnými událostmi, plnými různých odstínů a zážitků. Někdy pociťujeme radost, jindy smutek, jindy zase naplnění, nebo stres, uspokojení, či demotivaci. Žijeme ve shonu, soustředíme se na dosahování výsledků, dospíváme i k vysokým, prestižním cílům. Na druhé straně setrváváme v nejistotě, v očekávání úspěchů a uznání, které přicházejí pozdě nebo vůbec nepřicházejí. Zkrátka prožíváme paradoxní situaci: chtěli bychom být šťastní, ale je velmi těžké být šťastní trvale a bez stinných stránek. Potýkáme se se svými omezeními a zároveň s nezdolnou touhou je překonat. Hluboko v sobě cítíme, že nám vždy něco chybí.
Pravda je, že jsme nebyli stvořeni, abychom trpěli nedostatkem, ale abychom byli naplněni, abychom se radovali ze života a ze života v hojnosti, jak to vyjádřil Ježíš v Janově evangeliu (srov. 10,10). Tato propastná touha našeho srdce může najít svou konečnou odpověď nikoli v rolích, moci, majetku, ale v jistotě, že existuje někdo, kdo se zaručuje za tento ustavující vzmach našeho lidství; v povědomí, že toto očekávání nebude zklamáno ani zmařeno. Tato jistota se shoduje s nadějí. To neznamená smýšlet optimisticky: optimismus nás často zklame, vidíme, jak se naše očekávání hroutí, zatímco naděje je příslibem a jeho dodržením.
Sestry a bratři, vzkříšený Ježíš zaručuje toto místo k přistání! On je pramenem, který uhasí naši žízeň, nekonečnou touhu po plnosti, kterou Duch svatý vlévá do našich srdcí. Kristovo zmrtvýchvstání totiž není pouhou událostí lidských dějin, ale událostí, která je proměnila zevnitř.
Pomysleme na pramen vody. Jaké jsou jeho vlastnosti? Uhasí žízeň a osvěží tvory, zavlažuje zemi, rostliny, zúrodňuje a oživuje to, co by jinak zůstalo vyprahlé. Poskytuje občerstvení unavenému poutníkovi a nabízí mu radost z oázy svěžesti. Pramen se jeví jako bezplatný dar pro přírodu, pro tvory, pro lidské bytosti. Bez vody nelze žít.
Vzkříšený je tím živým pramenem, který nevysychá a nemění se. Zůstává vždy čistý a připravený pro každého, kdo má žízeň. A čím více zakoušíme Boží tajemství, tím více nás přitahuje, aniž bychom se zcela nasytili. Svatý Augustin v desáté knize Vyznání zachycuje právě tuto nevyčerpatelnou touhu našeho srdce a vyjadřuje ji ve slavném Hymnu na krásu: „Rozlil jsi svou vůni, a já jsem dýchal a toužil po tobě, ochutnal jsem a mám hlad a žízeň; dotkl ses mě a já jsem hořel touhou po tvém pokoji“ (X, 27, 38).
Ježíš nám svým vzkříšením zajistil trvalý zdroj života: On je Živý (srov. Zj 1,18), milovník života, vítěz nad každou smrtí. Proto je schopen nám nabídnout úlevu na pozemské cestě a zajistit nám dokonalý klid ve věčnosti. Pouze mrtvý a vzkříšený Ježíš odpovídá na nejhlubší otázky našeho srdce: existuje pro nás skutečně nějaký cíl? Má naše existence smysl? A jak může být vykoupeno utrpení tolika nevinných?
Vzkříšený Ježíš nám nesesílá odpověď „shora“, ale stává se naším společníkem na této často namáhavé, bolestivé a tajemné cestě. Jen On může naplnit naši prázdnou láhev, když se žízeň stane nesnesitelnou.
A On je také bodem, na který na naší cestě máme dospět. Bez Jeho lásky by se pouť životem stala blouděním bez cíle, tragickou chybou bez místa určení. Jsme křehká stvoření. Chyba je součástí naší lidskosti, je to rána hříchu, která nás sráží, nutí vzdát se, zoufat si. Naopak vzkříšení znamená vstát a postavit se na nohy. Vzkříšený nám zaručuje místo k přistání, vede nás domů, kde jsme očekáváni, milováni, spaseni. Cestovat s Ním po boku znamená zažít, že navzdory všemu dostáváme oporu, že naše žízeň je uhašena a že jsme posilováni ve zkouškách a útrapách, které jako těžké kameny hrozí zablokováním nebo odkloněním našeho příběhu.
Nejdražší, z Kristova vzkříšení pramení naděje, která nám navzdory únavě ze života dává zakusit hluboký a radostný klid: onen pokoj, který nám na konci bez konce bude moci darovat pouze On.
