Papež k synodálním týmům: Naši víru bohužel více určuje kultura a méně evangelium
Vatican News
„Všichni musíme brát vážně výzvu papeže Františka, abychom naslouchali volání země a reagovali vírou na to, co se děje ve světě“, řekl papež v reakci na synodální zkušenost, kterou zprostředkovala zástupkyně Austrálie a Oceánie. „Nemůžeme být pasivní“, varoval Lev XIV., podle kterého „musí být církev odvážným hlasem, aby učinila svět lepším místem“.
Mezi nejnaléhavějšími výzvami, kterým je třeba čelit, jsou klimatické změny: „Sedíme zde a přemýšlíme v pohodlném prostředí, ale když slyšíme naléhavé volání lidí kvůli chudobě, nespravedlnosti a klimatickým změnám, chápeme, že zde nejsme jen proto, abychom přemýšleli o teologických otázkách, ale abychom reagovali na tyto naléhavé problémy“.
Upřednostňovat formaci na všech úrovních
Abychom překonali „odpor, strach a neporozumění“ v procesu synodální církve, je třeba „upřednostňovat formaci na všech úrovních“, reagoval papež na otázku severoamerických církví (USA a Kanady). „Musíme být jasní a upřímní ohledně důležitosti formace na všech úrovních. Někdy se odpovídá bez nezbytné přípravy a dochází se k závěru, který není každý schopen pochopit.“
„Všichni neběžíme stejnou rychlostí, musíme být k sobě navzájem trpěliví“, vysvětlil Lev XIV., podle kterého „je třeba se ptát, co udělat, aby se více podpořila zkušenost společenství“. Papež citoval zkušenost severoamerické církve a poznamenal, že má „mnoho struktur a potenciálu, aby byla synodální: je třeba najít způsoby, jak je proměnit v inkluzivnější zkušenosti“.
Pečovat o lidi, kterým vše odňala válka
„Pokud existuje region na světě, který potřebuje znamení naděje, je to Blízký východ, a my všichni bychom chtěli být tímto znamením naděje.“ Těmito slovy papež reagoval na blízkovýchodní synodální zkušenost, přičemž vzdal poctu křesťanům z diaspory, kteří museli opustit své domovy a odejít do jiných částí světa. „Nacházíme u nich dar víry, který jim dává sílu, vytrvalost a odvahu, které potřebují, aby mohli pokračovat vpřed, i když mnohokrát přišli o všechno.“
„Jako církev musíme být jednotní a kráčet společně, abychom byli znamením naděje a křesťanské lásky, starali se o sebe navzájem, zejména o lidi, kterým bylo vše odňato válkou a kvůli nenávisti mezi námi“, vyzval Lev XIV. „Musíme pochopit, že mezi latinskými a východními církvemi existují významné rozdíly: respektování rozdílů je prvním krokem. V každém společenství, každé lidské organizaci, pokud se navzájem nerespektujeme, nemůžeme se navzájem poznat.“
Vůči ženám „silný kulturní odpor“, je třeba „společně prosazovat respekt vůči právům všech“
Zprávu o synodalitě v Evropě přednesla prof. Klára Antonia CSISZÁR, členka synodního týmu CCEE a profesorka pastorální teologie na Katolické soukromé univerzitě v Linci. Ačkoli, jak řekla, mnoho Evropanů ignoruje nebo potlačuje otázku Boha, náboženský potenciál zde zdaleka není vyčerpán. Katolická společenství v Evropě žijí v velmi odlišných situacích, a proto je rozhodující výzvou pro evropskou synodalitu opustit zkreslené představy, které někdy o sobě navzájem mají, zdůraznila dále a poukázala na otázku žen, která zůstává důležitým tématem pro celou Evropu.
Papež Lev navázal dvěma osobními vzpomínkami:
„Žil jsem v katolické rodině, kde byli moji rodiče velmi aktivní ve farnosti. V sedmdesátých letech, kdy se hodně mluvilo o rovnosti mezi muži a ženami, se mé matky zeptali: ‚Chcete být rovné mužům?‘ A ona odpověděla: ‚Ne, protože my jsme už lepší.‘ A nemyslela to jako vtip.“ Druhá osobní zmínka se týkala Peru, kde „existují ženské řeholní kongregace, jejichž charismatem je pracovat tam, kde nejsou kněží: křtí, jsou oficiálními svědky při sňatcích, vykonávají úžasnou misijní práci, která je příkladem pro mnoho kněží“.
„Není to tak, že by v církvi neexistovaly příležitosti pro ženy, ale určitě existují kulturní překážky“, prohlásil papež: „Nikoli všichni kněží totiž chtějí umožnit ženám vykonávat to, co může být jejich úlohou“.
„Existují kultury, kde ženy stále trpí, protože nemají stejná práva jako ostatní občané,“ pokračoval Lev XIV.: „Výzvou pro církev, pro nás všechny, je najít způsob, jak společně prosazovat respekt k právům všech, jak podporovat účast všech podle jejich povolání a určit, kde mohou vykonávat odpovědné funkce v církvi.“
„Z kulturního hlediska nemají ženy ve všech zemích stejné postavení jako v Evropě nebo ve Spojených státech, a nemůžeme si jednoduše myslet, že občasným jmenováním jedné ženy tady a jiné tam budou ženy respektovány,“ argumentoval papež: „Existují silné kulturní překážky, které působí problémy.“
Podle papeže je třeba se ptát, „jak může být církev silou, která transformuje kultury podle hodnot evangelia“: „Bohužel víra je více určována naší kulturou a méně našimi evangelijními hodnotami,“ podotkl Lev XIV.
„Právě v tom můžeme být všichni silou, inspirací, výzvou pro naše národy a kultury, aby přemýšlely o rozdílech, které existují, a to nejen mezi muži a ženami. V mnoha zemích stále existují rozdíly podle společenské třídy nebo postavení, existují předsudky a diskriminace, které jsou v rozporu s evangeliem, a my jsme často bezmocní tváří v tvář těmto realitám. Je třeba udělat mnoho.“
„Církev již nabízí prostor pro pokračování na této cestě“, uzavřel papež: „Musíme být odvážní a doprovázet tyto situace, tyto skutečnosti, aby se postupně mohly zavádět změny, transformace kultur, aby mohla být odstraněna skutečná diskriminace a aby mohla vzniknout společenství, kde budou dary a charisma každého člověka skutečně respektovány a oceňovány“.
