Papežova katecheze o naději a volbě
Katecheze Lva XIV. při jubilejní audienci, náměstí sv. Petra, 4.10.2025 („Doufat znamená volit. Klára z Assisi“)
Lk 16,13-14
Drazí bratři a sestry, dobrý den a všechny vás vítám!
V právě přečteném biblickém textu (Lk 16,13-14) evangelista zaznamenává, že se někteří lidé Ježíši vysmívali, poté, co jej vyslechli. Jeho řeč o chudobě se jim zdála absurdní. Přesněji řečeno, dotkla se jich v jejich citlivém místě, totiž v jejich připoutanosti k penězům.
Drazí přátelé, přišli jste jako poutníci naděje a jubileum je časem konkrétní naděje, kdy naše srdce může najít odpuštění a milosrdenství, aby vše mohlo začít znovu. Jubileum také podněcuje naději na jiné rozdělení bohatství, na možnost, že země bude patřit všem, protože ve skutečnosti tomu tak není. V tomto roce se musíme rozhodnout, komu budeme sloužit, zda spravedlnosti, nebo nespravedlnosti, zda Bohu, nebo penězům.
Doufat znamená volit. To znamená alespoň dvě věci. Tou zřejmější je, že svět se změní, pokud se změníme my. Poutě se konají právě proto, jsou volbou. Svatou branou procházíme, abychom vstoupili do nové doby. Druhý význam je hlubší a jemnější: doufat znamená volit, protože ten, kdo nevolí, propadá zoufalství. Jedním z nejčastějších důsledků duchovního smutku, tedy akédie, je nevolit nic. Ten, kdo ji prožívá, je pak zachvácen vnitřní leností, která je horší než smrt. Doufat naopak znamená volit.
Chtěl bych dnes připomenout jednu ženu, která se s Boží milostí dokázala rozhodnout. Odvážnou dívku, která šla proti proudu: Kláru z Assisi. A jsem rád, že o ní mohu mluvit právě v den svátku svatého Františka. Víme, že když se František rozhodl pro evangelijní chudobu, musel se rozejít se svou rodinou. Byl to však muž: došlo sice k pohoršení, ale bylo menší. Klářina volba byla ještě působivější: byla to dívka, která se chtěla Františkovi podobat, jako žena chtěla žít svobodně jako oni bratři!
Klára pochopila, co evangelium vyžaduje. Ale i ve městě, které se považuje za křesťanské, může evangelium, které se bere vážně, působit jako revoluce. Tehdy, stejně jako dnes, je třeba se rozhodnout! Klára se rozhodla, a to nám dává velkou naději. Vidíme totiž dva důsledky její odvahy následovat toto přání: prvním je, že mnoho dalších dívek z onoho kraje našlo stejnou odvahu a zvolilo si Ježíšovu chudobu, život podle blahoslavenství; druhým důsledkem je, že tato volba nebyla jakýmsi pomíjivým zanícením, ale trvá dodnes. Klářina volba inspirovala volby duchovních povolání po celém světě, a tak tomu je dodnes.
Ježíš říká: nelze sloužit dvěma pánům. Takto je církev mladá a přitahuje mladé lidi. Klára z Assisi nám připomíná, že evangelium se mladým lidem líbí. Je to tak dodnes: mladí lidé mají rádi lidi, kteří se rozhodli a nesou důsledky svých rozhodnutí. A to vede ostatní k tomu, aby se také rozhodli. Je to svaté napodobování: nestávají se „fotokopiemi“, ale každý, kdo se rozhodne pro evangelium, se rozhoduje pro sebe. Ztrácí sám sebe a nachází sám sebe. Zkušenost to potvrzuje: takto se to děje.
Modleme se tedy za mladé lidi; a modleme se, abychom byli církví, která neslouží penězům ani sama sobě, ale Božímu království a jeho spravedlnosti. Církví, která má podobně jako svatá Klára z Assisi odvahu obývat město jinak. To dává naději!
