PODCAST papežovy katecheze: Ježíšovo zmrtvýchvstání jako odpověď na lidský smutek
Lk 24,32-35
Drazí bratři a sestry, dobrý den! Všechny vás vítám!
Vzkříšení Ježíše Krista je událost, nad kterou lze neustále rozjímat a rozvažovat, a čím více se do ní ponoříme, tím více nás naplňuje úžasem, přitahuje nás jako nesnesitelné a zároveň fascinující světlo. Byla to exploze života a radosti, která změnila smysl celé reality z negativního na pozitivní; přesto se to nestalo nápadným, natož násilným způsobem, ale mírně, skrytě, dalo by se říci pokorně.
Dnes se zamyslíme nad tím, jak může Kristovo vzkříšení uzdravit jednu z nemocí naší doby: smutek. Smutek je vtíravý a rozšířený a provází celé dny mnoha lidí. Jedná se o pocit nejistoty, někdy hluboké beznaděje, který zaplňuje vnitřní prostor a zdánlivě převládá nad každým záchvěvem radosti.
Smutek zbavuje život smyslu a síly, a ten se tak stává cestou bez směru a bez významu. Tato tak aktuální zkušenost nás odkazuje ke slavnému příběhu z Lukášova evangelia (24,13-29) o dvou emauzských učednících. Zklamaní a skleslí odcházejí z Jeruzaléma a zanechávají za sebou naděje vložené do Ježíše, který byl ukřižován a pohřben. V úvodních verších se tato epizoda jeví jako paradigma lidského smutku: konec cíle, do kterého vložili tolik energie, zničení toho, co se jevilo jako podstatné v jejich životě. Naděje zmizela, srdce ovládla beznaděj. Vše se zhroutilo v krátkém čase, mezi pátkem a sobotou, v dramatickém sledu událostí.
Tento paradox je skutečně symbolický: ona smutná cesta, poznamenaná poraženectvím a návratem k běžnému životu, se odehrává ve stejný den, kdy zvítězilo světlo, kdy se naplnila Pascha. Oba muži se obracejí zády ke Golgotě, k hroznému obrazu kříže, který se jim vryl do očí a do srdce. Zdá se, že je vše ztraceno. Je třeba se vrátit k předchozímu životu, držet se při zemi a doufat, že je nikdo nepozná.
V určitém okamžiku se k oběma učedníkům přidává pocestný, možná jeden z mnoha poutníků, kteří byli v Jeruzalémě na Velikonoce. Je to vzkříšený Ježíš, ale oni ho nepoznávají. Smutek jim zakaluje pohled, stírá příslib, který jim Mistr několikrát dal: že bude zabit a třetího dne vstane z mrtvých. Neznámý muž se k nim přiblíží a projevuje zájem o to, o čem mluví. Text říká, že „se zastavili celí smutní“ (Lk 24,17). Řecké adjektivum, které je zde použito, popisuje úplný smutek: na jejich tvářích je vidět ochromení duše.
Ježíš je vyslechne a nechá je, aby projevili své zklamání. Potom jim s velkou upřímností vytkne, že jsou „nechápaví a váhaví uvěřit tomu, co mluvili proroci!“ (v. 25) a na základě Písma jim ukazuje, že Kristus musel trpět, zemřít a vstát z mrtvých. V srdcích obou učedníků se znovu rozhořívá plamen naděje, a tak, když se již stmívá a oni dorazí na místo určení, pozvou tajemného společníka, aby s nimi zůstal.
Ježíš přijímá a usedá s nimi ke stolu. Pak vezme chléb, láme ho a podává jim. V tu chvíli ho oba učedníci poznávají... ale On okamžitě mizí z jejich dohledu (vv. 30-31). Gesto lámání chleba znovu otevírá pohled srdce, znovu osvětluje zrak zatemněný zoufalstvím. A pak se vše vyjasní: společná cesta, vlídné a silné slovo, světlo pravdy... Okamžitě se znovu rozhoří radost, energie opět proudí do unavených údů, paměť se naplňuje vděčností. A oba se rychle vrací do Jeruzaléma, aby vše vyprávěli ostatním.
„Pán skutečně vstal z mrtvých“ (srov. v. 34). Tímto příslovcem, skutečně, se naplňuje jistý cíl naší lidské historie. Není náhodou, že je to pozdrav, který si křesťané vyměňují o Velikonocích. Ježíš nevstal z mrtvých slovy, ale skutky, svým tělem, které nese stopy utrpení, věčné pečeti jeho lásky k nám. Vítězství života není prázdné slovo, ale reálný, konkrétní fakt.
Nečekaná radost učedníků z Emauz nám budiž jemným varováním, když cesta nabývá na obtížnosti. Právě Zmrtvýchvstalý radikálně mění perspektivu a vlévá naději, která vyplňuje prázdnotu, ponechanou smutkem. Na stezkách srdce kráčí Zmrtvýchvstalý s námi a pro nás. Svědčí o porážce smrti, potvrzuje vítězství života navzdory temnotě vládnoucí na Kalvárii. Dějiny ještě mají mnoho naděje na dobro.
Uznat vzkříšení znamená změnit pohled na svět: vrátit se ke světlu, abychom poznali Pravdu, která nás zachránila a zachraňuje. Sestry a bratři, zachovejme si každodenní bdělost v úžasu nad Paschou zmrtvýchvstalého Ježíše. Jen on činí nemožné možným!
