„Už nikdy válku!“ Nevyslyšené a velmi aktuální zvolání papeže Pavla VI.
Andrea Tornielli
„Jamais plus la guerre, jamais plus la guerre!“ Uplynulo šedesát let od chvíle, kdy Pavel VI., římský biskup, v Paláci Organizace spojených národů vyslovil své zvolání po míru. Bylo pondělí 4. října 1965, svět, který se o dvacet let dříve vymanil z obrovské tragédie, kterou byla druhá světová válka, byl rozdělen na dva bloky a právě začalo období dialogu a uvolňování napětí, s prvními pokusy o dohodu o kontrole jaderných zbraní.
„Očekáváte od nás tato slova,“ řekl papež Montini, „která nemohou postrádat vážnost a slavnostnost: už nikdy více jeden proti druhému! K tomuto účelu vznikla především Organizace spojených národů: proti válce a za mír!“ A dodal: „Poslechněte si jasná slova zesnulého velikána Johna Kennedyho“, který prohlásil: „Lidstvo musí skoncovat s válkou, jinak válka skoncuje s lidstvem.“
Kennedyho úsudek odhaluje veškerý svůj tragický realismus právě v temné době, kterou svět v současné době prožívá. Krize multilateralismu a institucí, jako je OSN, je všem na očích. Ona třetí světová válka, která začala po částech a kterou papež František už před více než deseti lety odsuzoval, se zdá být zlověstně blízko. Lidstvo jako by ztratilo paměť nedávné minulosti, jsme zaplaveni miliony údajných informací digitálního věku, díky nimž se cítíme jako nejvědomější generace, ale jsme obklopeni falešnými zprávami, válečnou propagandou, nevyřčenými zájmy výrobců zbraní a obchodníků se smrtí.
Bratrovražedná válka v srdci křesťanské Evropy, vyvolaná ruskou agresí na Ukrajinu, bratrovražedná válka v srdci Svaté země, vyvolaná nelidským teroristickým činem Hamásu a dnes páchaná neoprávněným násilím izraelské armády, jsou jen dvěma z mnoha konfliktů, které se vedou ve světě a zůstávají zapomenuty, mimo radar. Tragédie v Gaze, zadržování a zabíjení rukojmí, masakr civilního obyvatelstva – desítek tisíc dětí, žen, starých lidí – stejně jako mnoho civilních obětí války na Ukrajině představují hanbu, černou skvrnu na morálním svědomí světa. Mezinárodní právo a humanitární právo jsou zatahovány do hry a zohýbávány podle toho, jak se to hodí silnějším. Tváří v tvář vládcům, kteří mluví o válce, připravují válku, investují obrovské částky do zbrojení, volání bezbranného papeže z italské Brescie stále rezonuje, dnes ještě dramatičtěji než před šedesáti lety. Jsou to slova, která jsou v hlubokém souladu s pocity národů, které se stále ještě bouří proti každodenním masakrům, jichž jsme svědky, a doufají, že diplomacie, vyjednávání, kreativita v jednáních, schopnost dialogu a hledání nových cest k míru konečně najdou ty, kteří se jimi vydají, místo aby se poddali nejprimitivnější válečné propagandě.
Pavel VI. chtěl při vyhlášení cíle Organizace spojených národů „připomenout, že krev milionů lidí a nesčetná a neslýchaná utrpení, zbytečné masakry a obrovské zkázy stvrzují smlouvu, která vás spojuje, přísahou, která musí změnit budoucí historii světa: už nikdy válku, už nikdy válku! Mír, mír musí řídit osudy národů a celého lidstva!“ Nezapomínejme na to, zejména dnes.
