1700 let od nicejského koncilu: ekumenická modlitba v Izniku
Promluva Lva XIV. v Izniku v Turecku 28. listopadu 2025
Drazí bratři a sestry,
v období dějin poznamenaném mnoha tragickými událostmi, kdy jsou lidé vystavováni nesčetným ohrožováním své bytostné důstojnosti, je tisícisedmisté výročí Prvního nicejského koncilu vzácnou příležitostí k zamyšlení nad tím, kým je Ježíš Kristus v životě dnešních mužů a žen a kým je osobně pro každého z nás.
Tato otázka je obzvláště důležitá pro křesťany, kteří riskují, že Ježíše Krista redukují na jakéhosi charismatického vůdce nebo supermana, což je zkreslené pojetí, které nakonec vede k smutku a zmatení (srov. Lev XIV., Homilie, Svatá mše Pro Ecclesia, 9. května 2025). Popřením božství Krista ho Arius [hlavní představitel ariánské hereze, pozn. redakce] redukoval na pouhého prostředníka mezi Bohem a lidstvem, ignoroval realitu vtělení, takže božské a lidské zůstalo nenapravitelně oddělené. Ale pokud se Bůh nestal člověkem, jak mohou smrtelné bytosti participovat na jeho nesmrtelném životě? V sázce tehdy v Niceji, stejně jako dnes, byla naše víra v Boha, který se v Ježíši Kristu stal jako my, aby nás učinil „účastníky božské přirozenosti“ (2 Petr 1,4; srov. sv. Irenej, Adversus Haereses, 3, 19; sv. Athanasius, De Incarnatione, 54, 3).
Toto christologické vyznání víry má zásadní význam na cestě křesťanů k plnému společenství. Sdílí jej totiž všechny křesťanské církve a společenství po celém světě, včetně těch, které z různých důvodů nepoužívají ve svých liturgických obřadech Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry. Víra „v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, zrozeného z Otce před všemi věky... jedné podstaty s Otcem“ (Nicejské vyznání) je hlubokým poutem, které vskutku spojuje všechny křesťany. V tomto smyslu můžeme v ekumenickém kontextu citovat svatého Augustina, který řekl: „Ačkoli je nás křesťanů mnoho, v jediném Kristu jsme jedno“ (Výklad žalmu 127). Vědomi si toho, že nás již spojuje tak hluboké pouto, můžeme pokračovat na naší cestě k stále hlubšímu souznění s Božím slovem zjevenému v Ježíši Kristu, pod vedením Ducha Svatého, ve vzájemné lásce a dialogu. Tímto způsobem jsme všichni vyzváni, abychom překonali pohanu rozdělení, která tu bohužel stále je, a pěstovali touhu po jednotě, za kterou se modlil a za kterou dal svůj život Pán Ježíš. Čím více jsme smířeni, tím více můžeme my křesťané vydávat věrohodné svědectví o evangeliu Ježíše Krista, které je zvěstováním naděje pro všechny. Navíc je to poselství míru a všeobecného bratrství, které přesahuje hranice našich společenství a národů (Srov. František, Projev účastníkům plenárního zasedání Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů, 6. května 2022).
Dnes celé lidstvo, sužované násilím a konflikty, volá po smíření. Touha po plném společenství mezi všemi věřícími v Ježíše Krista je vždy doprovázena hledáním bratrství mezi všemi lidmi. V Nicejském vyznání víry vyznáváme svou víru „v jednoho Boha, Otce“. Nebylo by však možné vzývat Boha jako Otce, kdybychom odmítali uznat za bratry a sestry všechny ostatní muže a ženy, kteří jsou stvořeni k obrazu Božímu (srov. Druhý vatikánský ekumenický koncil, deklarace Nostra Aetate, 5). Existuje univerzální spřízněnost mužů a žen bez ohledu na etnickou příslušnost, národnost, náboženství nebo osobní názory. Náboženství jsou ze své podstaty nositeli této pravdy a měla by povzbuzovat jednotlivce, skupiny a národy, aby ji uznávali a uváděli do praxe (srov. Lev XIV., projev na závěr Setkání k modlitbě za mír, 28. října 2025). Dále musíme důrazně odmítnout využívání náboženství k ospravedlňování války, násilí nebo jakékoli formy fundamentalismu či fanatismu. Místo toho je třeba se vydat cestou bratrského setkávání, dialogu a spolupráce.
Jsem hluboce vděčný Jeho Svatosti Bartoloměji, neboť s velkou moudrostí a prozíravostí se rozhodl společně připomenout tisícisedmisté výročí nikajského koncilu právě na místě, kde se konal. Stejně tak srdečně děkuji hlavám církví a zástupcům křesťanských světových společenství, kteří přijali pozvání k účasti na této události. Kéž Bůh Otec, všemohoucí a milosrdný, vyslyší vroucí modlitby, které mu dnes předkládáme, a kéž toto významné výročí přinese hojné plody smíření, jednoty a míru.
-dv-
