Lev XIV. apeluje na vysokou úroveň univerzitního vzdělání
Johana Bronková - Vatican News
Lateránská univerzita patří mezi římské vysoké školy, které nesou přídomek „papežská“. Založil ji v roce 1773 papež Klement XIV. jako teologickou školu pro bohoslovce římské diecéze. V roce 1958 ji papež Jan XXIII. povýšil na univerzitu a dal jí jméno, pod kterým ji dnes známe.
Za burácejícího potlesku studentů a profesorů Lev XIV. dnes zahajoval již 253. akademický rok této školy, která je rovněž alma mater celé řady českých teologů.
Univerzita provázející Petrova nástupce
Lev XIV. poukázal na zvláštní provázanost této univerzity s posláním Petrova nástupce, jež z ní činí privilegované místo, kde se učení všeobecné církve rozvíjí a kontextualizuje. Kromě čtyř fakult a dvou institutů, sídlících přímo na Lateránu, spadají pod tuto univerzitu také Papežský patristický institut Augustinianum vedený augustiniány; Papežská akademie Alfonsiana pro studia morální teologie, spravovaná redemptoristy, a Papežský institut Claretianum pro teologii zasvěceného života, který – jak jméno napovídá – vedou klaretini. K těmto institucím je třeba připočíst 28 institutů, které jsou s univerzitou spojeny v dalších zemích Evropy, Asie a Ameriky.
Drazí přátelé, dnes naléhavě potřebujeme promýšlet víru, abychom ji mohli překládat do současných kulturních scénářů a výzev dnešní doby, ale také abychom čelili riziku kulturní prázdnoty, která se v naší době stále více rozmáhá. Zejména teologická fakulta je povolána k reflexi nad pokladem víry a k tomu, aby v různých současných kontextech nechávala zaznít její krásu a věrohodnost, aby vyvstávala jako hluboce lidská nabídka, schopná proměňovat život jednotlivců i společnosti, vyvolat prorocké změny ve vztahu k dramatům a nouzím naší doby a povzbudit k hledání Boha.
Význam tradičních i nových studijních programů
Papež zmínil na prvním místě studium filosofie, které má být zaměřeno na hledání pravdy v otevřeném dialogu s různými kulturami, ale především se Zjevením. Jde o úkol důležitý rovněž vzhledem k rezignovanému postoji, který leckdy charakterizuje současné myšlení, stejně jako v kontextu nově se objevujících forem racionality spojených s transhumanismem a posthumanismem.
Pokud jde o právnické fakulty, kde se po staletí studuje obojí právo, tedy kanonické i občanské, papež vyzdvihl jejich roli ve srovnávání občanských právních systémů s právem katolické církve. Lev XIV. povzbudil zejména k důkladnému studiu správních procesů, které jsou pro církev naléhavou výzvou. Podpořil také další rozvoj nedávno založených studijních programů zaměřených na pokoj ve světě a integrální ekologii.
Vzájemnost a bratrství
Univerzita má mít oči a srdce upřené do budoucnosti, pokračoval papež a zmínil několik dimenzí, která má mít na zřeteli.
„První z nich je tato: v centru vzdělávání musí být vzájemnost a bratrství. Dnes se bohužel slovo „osoba“ často používá jako synonymum pro jedince a přitažlivost individualismu coby klíče k úspěšnému životu má znepokojivé důsledky ve všech oblastech: zaměřujeme se na seberealizaci, podporujeme primát vlastního „ega“ a máme potíže spolupracovat, rostou předsudky a bariéry vůči ostatním, zejména vůči těm, kteří jsou jiní, zaměňujeme zodpovědnou službu za osamělé vedení, což nakonec rozmnožuje nedorozumění a konflikty. Akademické vzdělání nám pomáhá vymanit se ze sebestřednosti a podporuje kulturu vzájemnosti, jinakosti a dialogu.
Papež povzbudil akademickou obec Lateránské univerzity, aby pěstovala bratrství a setkávání kultur. Jako instituce, kde jsou zastoupeni lidé z pěti kontinentů, jste „mikrokosmem všeobecné církve,“ dodal papež a vybídl přítomné, aby byli „prorockým znamením společenství a bratrství“.
Nerezignovat na vysokou odbornost
„Druhým rozměrem, na který bych chtěl upozornit, je vědecká odbornost, kterou je třeba podporovat, bránit a rozvíjet. Akademická služba často není náležitě oceňována, a to i kvůli zakořeněným předsudkům, které bohužel panují i v církevní komunitě. Někdy se setkáváme s názorem, že bádání a studium nejsou pro skutečný život užitečné, že v církvi je důležitější pastorační praxe než teologická, biblická nebo právní formace. Hrozí zde nebezpečí, že podlehneme pokušení zjednodušovat složité otázky, abychom se vyhnuli námaze myšlení, s rizikem, že i v pastorační činnosti a jejím jazyce sklouzneme k banalitě, nepřesnosti nebo zkostnatělosti.“
Vědecký výzkum a úsilí vynaložené na studium jsou nezbytné, zdůraznil papež a vyzval studenty a učitele Lateránské univerzity, aby nerezignovali na vědecká kritéria a pokračovali v zaníceném hledání pravdy a v intenzivní konfrontaci s jinými vědami, ale také s realitou, problémy a nesnázemi dnešní společnosti.
Nezištná oddanost pravdě a spravedlnosti
Jako třetí dimenzi uvedl Lev XIV. společné dobro. „Cílem vzdělávacího a akademického procesu musí být totiž vychovávat lidi, kteří v duchu nezištnosti a nadšení pro pravdu a spravedlnost mohou být staviteli nového, solidárního a bratrského světa. Univerzita může a musí šířit tuto kulturu a stát se znamením a výrazem tohoto nového světa a hledání společného dobra.“
Na závěr Lev XIV. vyzval akademickou obec Lateránské univerzity, aby hledala „nové možné prostory pro křesťanství zítřka“ a „s radostí pracovala na tom, aby všichni mohli objevit Krista a v Něm nalézt plnost, po níž touží“.
