PODCAST Lev XIV.: Bratrství není záležitostí naivních snílků
Cyklus katetechezí Svatého roku 2025. Ježíš Kristus - naše naděje. IV. Zmrtvýchvstání Krista a výzvy současného světa. 4. Velikonoční spiritulita oživuje bratrství. “Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás” (srov. Jan 15,12)
Milí bratři a sestry, dobré ráno a buďte vítáni!
Víra v Kristovu smrt a vzkříšení a prožívání velikonoční spirituality vnáší do života naději a povzbuzuje, abychom se nasazovali pro dobro. Zejména nám pomáhá milovat a pěstovat bratrství, které je bezpochyby jednou z velkých výzev pro lidstvo naší doby, jak to zřetelně vnímal papež František.
Bratrství povstává z čehosi hluboce lidského. Jsme schopni navazovat vztahy a chceme-li, dokážeme mezi sebou budovat autentické vazby. Bez vztahů, které nás od počátku našeho života podporují a obohacují, bychom nedokázali přežít, růst a učit se. Vztahy jsou ovšem nejrůznější, vzájemně se liší způsobem prožívání i hloubkou. Jisté však je, že naše lidství se nejlépe uskutečňuje tehdy, když pobýváme a žijeme společně s druhými, když se nám daří žít v autentických a neformálních vztazích s lidmi, které máme vedle sebe. Pokud se uzavřeme do sebe, riskujeme, že ochoříme osamělostí a také narcismem, který se zajímá o druhé pouze ze zištných důvodů. Druhý člověk se pak redukuje na někoho, od koho lze brát, zatímco z naší strany zcela chybí ochota dávat, vydávat se.
Dobře víme, že ani dnes není bratrství samozřejmostí, není čímsi spontánně jednoznačným. Množství konfliktů, mnoho válek po celém světě, sociální napětí a pocity nenávisti jako by dokazovaly spíše opak. Bratrství však není jen krásný nesplnitelný sen, není jen touhou několika naivních idealistů. Abychom však překonali stíny, které ho ohrožují, musíme sestoupit k pramenům, a především čerpat světlo a sílu od Toho, který jediný nás osvobozuje od otravy nepřátelstvím.
Slovo „bratr“ je odvozeno z velmi starého kořene, který znamená pečovat, mít na srdci, podporovat a živit. Vztáhneme-li je na každého člověka, stává se výzvou, pozváním. Často si myslíme, že role bratra nebo sestry odkazuje na příbuznost, na pokrevní spříznění, na příslušnost ke stejné rodině. Ve skutečnosti však dobře víme, jak neshody, rozkoly a někdy i nenávist mohou zničit vztahy nejen mezi cizími lidmi, ale i mezi příbuznými.
To ukazuje, že dnes je více než kdy jindy naléhavé zamyslet se nad pozdravem, kterým se svatý František z Assisi obracel na všechny, bez ohledu na jejich geografický a kulturní původ, náboženskou nebo věroučnou příslušnost: Františkovo omnes fratres zahrnovalo každého, byl to způsob, jakým stavěl všechny lidské bytosti na stejnou úroveň, právě proto, že v nich spatřoval stejné určení ke společné důstojnosti, dialogu, přijetí a ke spáse. Papež František znovu předložil tento přístup Prosťáčka z Assisi a ocenil jeho aktuálnost po 800 letech v encyklice Fratelli tutti.
Ono „všichni“, které pro svatého Františka znamenalo vstřícné znamení univerzálního bratrství, vyjadřuje základní rys křesťanství, které bylo od samého počátku zvěstováním Radostné zprávy určené ke spáse všech, nikdy pouze ve výlučné nebo privátní podobě. Toto bratrství je založeno na Ježíšově přikázání, které je nové tím, že jej uskutečnil On sám, v přehojném naplnění Otcovy vůle: Díky Němu, který nás miloval a dal sám sebe za nás, můžeme i my milovat a dát svůj život za druhé, jako děti jediného Otce a skuteční bratři v Ježíši Kristu.
Ježíš nás miloval až do konce, praví Janovo evangelium (srov. 13,1). Když se přiblížila chvíle jeho utrpení, Mistr již dobře věděl, že jeho dějinný čas se chýlí ke konci. Prožíval strach z toho, co se má stát, zakoušel strašlivé mučení a opuštěnost. Jeho Vzkříšení třetího dne je začátkem nových dějin. A učedníci se po dlouhém životě stráveném vedle sebe stávají plně bratry, nejen když prožívají bolest z Ježíšovy smrti, ale především když ho rozpoznávají jako Vzkříšeného, přijímají dar Ducha a stávají se jeho svědky.
Bratři a sestry se navzájem podporují ve zkouškách, neotáčí se zády k těm, kteří jsou v nouzi: společně pláčou a radují se v činorodé perspektivě jednoty, důvěry a vzájemného spolehnutí. Dynamika těchto vztahů je přesně taková, jakou nám zanechal sám Ježíš: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (srov. Jan 15,12). Bratrství, které nám ukřižovaný a vzkříšený Kristus daroval, osvobozuje od negativní logiky sobectví, rozdělení a nadvlády a navrací nás našemu původnímu povolání ve jménu lásky a naděje, které se každý den obnovují. Vzkříšený nám ukázal cestu, kterou máme kráčet spolu s Ním, abychom se cítili „všichni bratři“ a také jimi byli.
Překlad - jb-
