PODCAST Lev XIV.: Křesťanská naděje zpřetrhává řetězy zla
Promluva papeže Lva XIV. z cyklu katechezí při mimořádných audiencích Svatého roku
Drazí bratři a sestry, dobré ráno,
naděje Svatého roku vyrůstá z Božích překvapení. Bůh je jiný, je jinak, než jak jsme my zvyklí. Jubilejní rok nás vede k tomu, abychom tuto jinakost uznali a promítli do skutečného života. Proto jej také nazýváme Milostivý rok: dostáváme příležitost ke změně! O to prosíme vždycky, když se modlíme Otče náš a říkáme: „Jako v nebi, tak i na zemi“.
Svatý Pavel píše křesťanům v Korintu a nabádá je, aby si povšimli, že mezi nimi se země již začala podobat nebi. Říká jim, aby vzali v potaz své povolání a uvědomili si, jak Bůh sblížil lidi, kteří by se jinak nikdy nesetkávali. Ti, kdo jsou prostší a nemají velkou moc, se nyní stali vzácnými a důležitými (srov. 1 Kor 1,26-27). Kritéria Boha, který vždy začíná od těch nejposlednějších, se již nyní v Korintu proměňují v jakési „zemětřesení“, které neničí, nýbrž probouzí svět. Hlásání Kříže, o němž Pavel přišel svědčit, probouzí svědomí a probouzí důstojnost každého člověka.
Drazí bratři a sestry, doufat znamená svědčit: svědčit, že se všechno již změnilo, že nic není jako dříve. Proto bych vám dnes chtěl povědět o jednom svědkovi křesťanské naděje z Afriky. Jmenuje se Isidore Bakanja, od roku 1994 patří mezi blahoslavené a je patronem laických věřících v Kongu. Narodil se v roce 1885, v době, kdy jeho země byla belgickou kolonií, nechodil do školy, protože v jeho městě žádná nebyla, ale vstoupil do učení k zedníkovi. Spřátelil se s katolickými misionáři, trapistickými mnichy a ti mu vyprávěli o Ježíšovi. Rozhodl se následovat křesťanské učení a když mu bylo kolem dvaceti let, přijal křest. Od té chvíle se jeho svědectví stávalo stále zřetelnějším. Doufat znamená svědčit: když svědčíme o novém životě, světlo se šíří – rovněž navzdory těžkostem.
Isidore totiž začal pracovat jako zemědělský dělník pro evropského farmáře, muže bez zábran, který nesnášel jeho víru a autentičnost. Nenáviděl křesťanství a misionáře, kteří bránili domorodce před zneužíváním kolonizátorů, Isidor nepřestal nikdy nosit na krku svůj škapulíř s obrazem Panny Marie, snášel veškeré týrání a mučení a neztrácel naději. Doufat znamená svědčit! Když Isidore umíral, pronesl před otci trapisty, že necítí zášť, ba naopak, slíbil, že se se na druhém břehu bude modlit za ty, kteří ho zmučili.
V tomto, drazí bratři a sestry, zaznívá slovo Kříže. Je to slovo prožité, které zpřetrhává řetěz zla. Je to nový druh síly, která pyšné uvádí ve zmatek a mocné svrhává z trůnů. Takto se rodí naděje.
Starobylé církve severní polokoule často dostávají od mladých církví tuto lekci, svědectví, které je povzbuzuje ke společné cestě k Božímu království, které je Královstvím spravedlnosti a míru. Afrika obzvláště touží po této proměně a činí tak tím, že nám dává mnoho mladých svědků víry. Doufat znamená svědčit o tom, že země se skutečně může podobat nebi. A v tom také tkví poselství Svatého roku.
Přeložila Johana Bronková
