Lev XIV.: Sborový zpěv je obrazem jednoty církve
Milé sestry, milí bratři,
v responsoriálním žalmu jsme zpívali: „Do domu Hospodinova půjdeme s radostí“ (srov. Ž 121). Dnešní liturgie nás tedy vybízí, abychom společně kráčeli v radosti a chvále vstříc Pánu Ježíši Kristu, Králi vesmíru, mírnému a pokornému Vládci, Tomu, který je počátkem a koncem všech věcí. Jeho mocí je láska, jeho trůnem je kříž a skrze kříž se jeho království rozprostírá po celém světě. „Z kříže vládne“ (srov. hymnus Vexilla Regis) jako Kníže pokoje a Král spravedlnosti, který ve svém utrpení zjevuje světu nesmírné milosrdenství Božího srdce. Tato láska je také inspirací a důvodem vašeho zpěvu.
Drazí zpěváci a hudebníci, dnes slavíte své jubileum a děkujete Pánu za to, že vám dal dar a milost sloužit mu tím, že nabízíte své hlasy a talenty k jeho slávě a pro duchovní povznesení bratří (srov. II. vatikánský koncil, konstituce Sacrosanctum Concilium, 120). Vaším úkolem je zapojit je do Boží chvály a prostřednictvím zpěvu mít větší účast na liturgickém dění. Dnes vyjadřujete plně své „iubilum”, svou radost, která vychází ze srdce zaplaveného radostí milosti.
Velké civilizace nám darovaly hudbu, abychom mohli vyjádřit to, co nosíme hluboko v srdci a co slova ne vždy dokážou vyjádřit. Všechny pocity a emoce, které se rodí v našem nitru z živého vztahu se skutečností, mohou najít svůj výraz v hudbě. Zejména zpěv představuje přirozený a úplný výraz lidské bytosti: mysl, pocity, tělo a duše se v něm spojují, aby sdělovaly velké věci života. Jak nám připomíná svatý Augustin: „Cantare amantis est” (srov. Sermo 336,1), totiž „zpěv je vlastní těm, kdo milují”: ten, kdo zpívá, vyjadřuje lásku, ale také bolest, něhu a touhu, které přebývají v jeho srdci, a zároveň miluje toho, k němuž se svým zpěvem obrací (srov. Enarrationes in Psalmos, 72,1).
Pro Boží lid je zpěv vyjádřením vzývání a chvály, je to „nová píseň“, s níž se vzkříšený Kristus obrací k Otci a na níž dává podíl všem pokřtěným, aby činili jedno tělo oživené novým životem Ducha. V Kristu se stáváme pěvci milosti, dětmi Církve, které nacházejí ve vzkříšeném Kristu příčinu své chvály. Liturgická hudba se tak stává velmi cenným nástrojem, jehož prostřednictvím vykonáváme službu Boží chvále a vyjadřujeme radost z nového života v Kristu.
Svatý Augustin nás dále vybízí, abychom kráčeli se zpěvem jako znavení poutníci, kteří ve zpěvu nacházejí předzvěst radosti, kterou pocítí, až dosáhnou svého cíle. „Zpívej, ale jdi dál […] postupuj v dobru“ (Sermo 256, 3). Být součástí sboru tedy znamená postupovat společně, vzít bratry za ruku, pomáhat jim kráčet s námi a zpívat s nimi k Boží chvále, utěšovat je v utrpení, povzbuzovat je, když se zdá, že podléhají únavě, a dodávat jim nadšení, když se zdá, že únava nabírá vrchu. Zpěv nám připomíná, že jsme církví na cestě, autentickou synodální realitou, schopnou sdílet se všemi povolání ke chvále a radosti, na pouti lásky a naděje.
Rovněž svatý Ignác z Antiochie používá dojemná slova, když sborový zpěv klade do vztahu s jednotou církve: „Z vaší jednoty a vaší svorné lásky zpíváme Ježíši Kristu. Každý nechť se stává sborem, abyste v harmonii vašeho souzvuku jednotně naladěni na Boží tón, zpívali jediným hlasem Otci skrze Ježíše Krista, aby vás [Otec] vyslyšel a rozpoznal vás díky dobrým skutkům“ (Sv. Ignác z Antiochie, Efezským, IV). Různé hlasy sboru se totiž navzájem slaďují a vytvářejí jedinou chválu, zářivý symbol církve, která v lásce spojuje všechny v jedinou libozvučnou melodii.
Patříte do sborů, které vykonávají službu především při liturgii. Tato vaše služba je skutečným posláním, které vyžaduje přípravu, věrnost, vzájemné porozumění, a především hluboký duchovní život, neboť modlíte-li se zpěvem, pomáháte v modlitbě všem ostatním. Je to poslání, které vyžaduje disciplínu a ducha služby, zejména když je třeba připravit slavnostní liturgii nebo nějakou důležitou událost pro vaše společenství. Sbor je malá rodina různých lidí, které spojuje láska k hudbě a služba, kterou vykonávají. Pamatujte však, že společenství je vaše velká rodina: nestojíte před ní, ale jste její součástí, snažte se ji sjednocovat, inspirovat a zapojovat. Jako v každé rodině mohou vzniknout napětí nebo malá nedorozumění, což je normální, když pracujeme společně a usiluje se o dosažení nějakého výsledku. Můžeme říci, že sbor je tak trochu symbolem Církve, která je nasměrována ke svému cíli a kráčí dějinami, chválíc Boha. Třebaže je tato cesta někdy klopýtavá a plná zkoušek a radostné okamžiky se střídají s náročnějšími, zpěv cestu zpříjemňuje a přináší úlevu a útěchu.
Usilujte tedy o to, aby se vaše sbory stále více proměňovaly v zázrak souladu a krásy, aby byly stále více jasným obrazem církve, jež chválí svého Pána. Pečlivě studujte magisterium, které v koncilních dokumentech stanovuje pravidla pro co nejlepší vykonávání vaší služby. Zejména buďte schopni vždy zapojit Boží lid, nepodléhejte pokušení exhibice, která vylučuje aktivní účast celého liturgického shromáždění na zpěvu. Buďte v tom výmluvným znamením modlitby Církve, která skrze krásu hudby vyjadřuje svou lásku k Bohu. Bděte nad tím, aby váš duchovní život vždy dostál službě, kterou vykonáváte, aby mohla autenticky vyjadřovat milost liturgie.
Všechny vás svěřuji ochraně svaté Cecílie, panny a mučednice, která zde v Římě svým životem pozvedla nejkrásnější píseň lásky, když se zcela odevzdala Kristu a nabídla církvi své zářivé svědectví víry a lásky. Pokračujme se zpěvem a přijměme ještě jednou za svou výzvu responsoriálního žalmu dnešní liturgie: „Do domu Hospodinova půjdeme s radostí“.
Překlad - jb -
