Papež k řeholnicím: Největší osvícení přichází v tichu a modlitbě
Vatican News
Obě kongregace spojuje charisma péče o ty, kdo se ocitli na okraji společnosti: o dívky v těžkých životních situacích i migranty hledající nový domov. „Vaše kongregace se zrodily z lásky k těm nejzranitelnějším,“ uvedl Svatý otec. Připomněl, že jejich vznik je hluboce zakořeněn v dramatických historických okolnostech, v porevoluční Francii, kdy mladé ženy často zůstávaly bez podpory a ochrany, a zároveň byly svědky masového vystěhovalectví chudých Italů, kteří v nových zemích hledali práci a lidskou důstojnost. „Bůh oslovil člověka a člověk odpověděl,“ dodal papež k tomuto historickému kontextu.
Bůh přichází první — a člověk odpovídá
Papež se zastavil u biblických témat, která si generální kapituly zvolily jako motta:: „Sám Ježíš se přiblížil“ (Lk 24,15) a „Kam půjdeš ty, půjdu i já“ (Rt 1,16). Jak papež řekl ukazují, že vždy je to Bůh, kdo přichází první, a člověk odpovídá věrností a službou.
„Ježíš kráčí s námi, aby nás přivedl k novému poznání, ke vzkříšené naději,“ řekl papež s odkazem na učedníky z Emauz. K druhému z témat poznamenal, že „na příkladu Rút vidíme věrnost, která se nevzdaluje od trpícího, nýbrž s ním zůstává až do konce.“ Zakladatelé obou kongregací, v prvním případě sv. Claudine Thévenet, v druhém mons. Scalabrini, čerpali odvahu právě ze setkání se Vzkříšeným Kristem. „To je tajemství jejich vytrvalosti — a musí být i naším.“
Nejhlubší světlo se rodí na kolenou
Jako bývalý generální představený augustiniánů připomněl papež, že nejdůležitější osvícení přichází v modlitbě: „Nejdůležitější osvícení se přijímá na kolenou. To, co se rodí v kapitulní aule, musí být potvrzeno před svatostánkem.“ Sestry proto vyzval, aby v během kapituly dávaly velký prostor tichu, adoraci a naslouchání Božímu slovu. Jen tak je podle něj možné opravdu naslouchat sobě navzájem a hledat Boží vůli pro komunitu.
Papež vybídl řeholnice, aby si zachovaly neklid srdce pro potřeby světa: „Dovolte, aby vás neklid těch, kdo trpí, vyvedl z pohodlí. V každém lidském příběhu je naděje a epifanie Boží přítomnosti.“ Jít tam, kam nás Bůh volá, může podle něj znamenat opustit jistoty a vydat se na nové cesty.
Na závěr poděkoval oběma kongregacím za jejich svědectví milosrdenství a ujistil je o svých modlitbách: „Prožívejte tyto dny v pokorném naslouchání Bohu a v odvážné pozornosti k potřebám druhých.“
-mm-
