Společné prohlášení papeže Lva XIV. a ekumenického patriarchy Bartoloměje
SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ
„Aleluja. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.“
Žalm 106 (105), 1
V předvečer svátku svatého Ondřeje, prvního povolaného apoštola, bratra apoštola Petra a patrona ekumenického patriarchátu, my, papež Lev XIV. a ekumenický patriarcha Bartoloměj, upřímně děkujeme Bohu, našemu milosrdnému Otci, za dar tohoto bratrského setkání. Po vzoru našich ctihodných předchůdců a v poslušnosti vůli našeho Pána Ježíše Krista pokračujeme s pevným odhodláním na cestě dialogu, v lásce a pravdě (srov. Ef 4,15), směrem k doufanému obnovení plného společenství mezi našimi sesterskými církvemi. Vědomi si toho, že křesťanská jednota není pouze výsledkem lidského úsilí, ale darem, který přichází shůry, vyzýváme všechny členy našich církví – duchovenstvo, mnichy, zasvěcené osoby a věřící laiky –, aby upřímně usilovali o naplnění modlitby, kterou Ježíš Kristus adresoval Otci: „Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě... aby svět uvěřil“ (Jan 17,21).
Oslava 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji, která se konala v předvečer našeho setkání, byla mimořádným okamžikem milosti. Koncil v Niceji, který se konal v roce 325 po Kr., byl prozřetelnou událostí jednoty. Účelem připomenutí této události však není pouze vzpomenout na historický význam koncilu, ale podnítit nás k tomu, abychom byli neustále otevřeni témuž Duchu Svatému, který inspiroval Niceu, zatímco se potýkáme s mnoha výzvami naší doby. Jsme hluboce vděční všem představitelům a delegátům dalších církví a církevních společenství, kteří byli ochotni se této události zúčastnit. Kromě uznání překážek, které brání obnovení plného společenství mezi všemi křesťany – překážek, které se snažíme řešit cestou teologického dialogu – musíme také uznat, že to, co nás spojuje, je víra vyjádřená v Nicejském vyznání. Je to spásná víra v osobu Božího Syna, pravého Boha z pravého Boha, jednopodstatného (homoúsios) s Otcem, který se pro nás a pro naši spásu vtělil a přebýval mezi námi, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a přijde znovu, aby soudil živé i mrtvé. S příchodem Božího Syna jsme zasvěceni do tajemství Nejsvětější Trojice – Otce, Syna a Ducha Svatého – a jsme pozváni, abychom se, v Kristu a skrze Krista, stali dětmi Otce a spoludědici s Kristem z milosti Ducha Svatého. Obdařeni tímto společným vyznáním můžeme čelit našim společným výzvám při vydávání svědectví o víře vyjádřené v Niceji a spolupracovat na konkrétních řešeních se vzájemným respektem a s upřímnou nadějí.
Jsme přesvědčeni, že připomenutí tohoto významného výročí může inspirovat nové a odvážné kroky na cestě k jednotě. První nicejský koncil také stanovil kritéria pro určení data Velikonoc, společného pro všechny křesťany. Jsme vděční božské prozřetelnosti, že letos celý křesťanský svět slavil Velikonoce ve stejný den. Je naším společným přáním pokračovat v hledání možného řešení, abychom mohli každý rok společně slavit svátek svátků. Doufáme a modlíme se, aby se všichni křesťané „ve vší moudrosti a duchovním porozumění“ (Kol 1,9) zavázali k procesu vedoucímu ke společné oslavě slavného vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista.
Letos si také připomínáme 60. výročí historické společné deklarace našich ctihodných předchůdců, papeže Pavla VI. a ekumenického patriarchy Athenagory, která ukončila vzájemné exkomunikace z roku 1054. Děkujeme Bohu, že tento prorocký čin podnítil naše církve k tomu, aby „v duchu důvěry, úcty a vzájemné lásky pokračovaly v dialogu, který s Boží pomocí povede k opětovnému společnému životu, k většímu dobru duší a k příchodu Božího království, v plném společenství víry, bratrské shodě a svátostném životě, které mezi nimi existovaly během prvního tisíce let života církve“ (Společné prohlášení papeže Pavla VI. a ekumenického patriarchy Athenagorase, 7. prosince 1965). Zároveň vybízíme ty, kteří stále váhají s jakoukoli formou dialogu, aby naslouchali tomu, co Duch říká církvím (srov. Zj 2,29), který nás v současných historických podmínkách vybízí, abychom světu předložili obnovené svědectví o pokoji, smíření a jednotě.
Jsme přesvědčeni o významu dialogu a vyjadřujeme svou trvalou podporu práci Společné mezinárodní komise pro teologický dialog mezi římskokatolickou církví a pravoslavnou církví, která se ve své současné fázi zabývá otázkami, které byly v minulosti považovány za rozdělující. Spolu s nenahraditelnou rolí, kterou teologický dialog hraje v procesu sbližování našich církví, oceňujeme také další nezbytné prvky tohoto procesu, včetně bratrských kontaktů, modlitby a společné práce ve všech oblastech, kde je již spolupráce možná. Důrazně vyzýváme všechny věřící našich církví, a zejména duchovenstvo a teology, aby s radostí přijali dosavadní výsledky a usilovali o jejich další rozšiřování.
Cíl křesťanské jednoty zahrnuje také záměr zásadním a životodárným způsobem přispívat k míru mezi všemi národy. Společně vroucně vzýváme Boží dar míru pro náš svět. Je tragické, že v mnoha regionech našeho světa konflikty a násilí nadále ničí životy tolika lidí. Vyzýváme ty, kteří mají občanskou a politickou odpovědnost, aby učinili vše, co je v jejich silách, aby tragédie války okamžitě skončila, a žádáme všechny lidi dobré vůle, aby naši prosbu podpořili.
Zejména odmítáme jakékoli využívání náboženství a jména Božího k ospravedlnění násilí. Věříme, že autentický mezináboženský dialog, který zdaleka není důvodem k synkretismu a zmatku, je nezbytný pro soužití lidí různých tradic a kultur. S ohledem na 60. výročí deklarace Nostra Aetate vyzýváme všechny muže a ženy dobré vůle, aby společně pracovali na budování spravedlivějšího a solidárnějšího světa a pečovali o stvoření, které nám svěřil Bůh. Pouze tak může lidská rodina překonat lhostejnost, touhu po nadvládě, chamtivost a xenofobii.
Ačkoli jsme hluboce znepokojeni současnou mezinárodní situací, neztrácíme naději. Bůh lidstvo neopustí. Otec poslal svého jednorozeného Syna, aby nás spasil, a Syn Boží, náš Pán Ježíš Kristus, nám daroval Ducha Svatého, abychom se stali účastníky jeho božského života, zachovávajíce a chráníce posvátnost lidské osoby. Díky Duchu Svatému víme a zakoušíme, že Bůh je s námi. Z tohoto důvodu svěřujeme v našich modlitbách každého člověka Bohu, zejména ty, kteří jsou v nouzi, trpí hladem, osamělostí nebo nemocí. Vyprošujeme každému členu lidské rodiny milost a požehnání, aby „jejich srdce byla povzbuzena, sjednocena v lásce, aby měli veškeré bohatství jistého porozumění a poznání Božího tajemství“, kterým je náš Pán Ježíš Kristus (Kol 2,2).
Ve Fanaru, 29. listopadu 2025
Překlad -dv-
