Lev XIV. k mladým : Využijte čas, pěstujete autentické vztahy
Apoštolská cesta papeže Lva XIV. do Turecka a Libanonu s poutí do İzniku u příležitosti 1700. výročí I. nicejského koncilu, 30. listopadu – 2. prosince 2025
Promluva Svatého otce při setkání s mladými lidmi, Bkerké, náměstí před sídlem antiochijského maronitského patriarchátu 1. prosince 2025
Drazí mladí lidé z Libanonu, „assalamu lakum!” (Pokoj vám!)
Tento pozdrav vzkříšeného Ježíše (srov. Jan 20,19) zdůrazňuje radost z našeho setkání: nadšení, které cítíme v srdci, vyjadřuje milující blízkost Boha, který nás shromažďuje jako bratry a sestry, abychom sdíleli víru v Něho a společenství mezi sebou navzájem.
Děkuji vám všem za vřelé přijetí, stejně jako Jeho Blaženosti za srdečná slova uvítání. Zvláště zdravím mladé lidi ze Sýrie a Iráku a Libanonce, kteří se sjeli do své vlasti z různých zemí. Sešli jsme se zde, abychom si navzájem naslouchali, já jako první, a prosili Pána, aby inspiroval naše budoucí rozhodnutí. V tomto ohledu nám svědectví, která s námi sdíleli Anthony a Maria, Elie a Joelle, skutečně otevírají srdce a mysl.
Jejich příběhy promlouvají o odvaze uprostřed utrpení, o naději uprostřed zklamání, o vnitřním pokoji uprostřed války. Jsou jako zářící hvězdy v temné noci, v níž již zahlédáme svítání. V těchto kontrastech mnozí z nás mohou rozpoznat své vlastní zkušenosti, dobré i špatné. Dějiny Libanonu jsou protkány slavnými kapitolami, avšak je také poznamenána hlubokými ranami, které se jen obtížně zacelují. Příčiny těchto ran přesahují hranice států a jsou propleteny velmi složitými sociálními a politickými pohyby. Drazí mladí, možná pociťujete hořkost nad tím, že jste zdědili svět rozervaný válkami a znetvořený sociálními nespravedlnostmi. A přece v sobě nesete naději, dar, který jako by nám dospělým unikl. Vy máte čas! Máte více času snít, organizovat a konat dobro. Vy jste přítomnost a ve vašich rukou se již vytváří budoucnost! A nechybí vám nadšení pro změnu běhu dějin! Skutečným odporem proti zlu není zlo, ale láska, která je schopna uzdravit vlastní rány a zároveň léčit rány druhých.
Oddanost Anthonyho a Marie těm, kteří byli v nouzi, vytrvalost Elieho a štědrost Joelle jsou proroctvím nové budoucnosti, kterou je třeba ohlašovat smířením a vzájemnou pomocí. Tak se naplňuje Ježíšovo slovo: „Blahoslavení tiší, neboť oni obdrží zemi za dědictví“ a „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť zváni Božími syny“ (Mt 5,5.9). Drazí mladí lidé, žijte ve světle evangelia a budete blahoslavení v Pánových očích!
Vaše vlast, Libanon, znovu rozkvete, krásná a silná jako cedr, symbol jednoty a plodnosti lidu. Dobře víme, že síla cedru spočívá v kořenech, které mají obvykle stejný rozsah jako větve. Počet a síla větví odpovídá počtu a síle kořenů. Stejně tak je mnoho dobra, které dnes vidíme v libanonské společnosti, výsledkem skromné, skryté a poctivé práce mnoha lidí, kteří konají dobro, mnoha dobrých kořenů, které nechtějí, aby rostla jen jedna větev libanonského cedru, ale celý strom v celé své kráse. Čerpejte z dobrých kořenů odhodlání těch, kteří slouží společnosti a „nevyužívají“ ji pro své vlastní zájmy. S velkorysým nasazením pro spravedlnost společně plánujte budoucnost míru a rozvoje. Buďte mízou naděje, na kterou vaše země čeká!
V tomto ohledu vaše otázky umožňují vytyčit cestu, která je jistě náročná, ale právě proto tak vzrušující.
Ptali jste se mě, kde najít pevný bod, který vám pomůže vytrvat v úsilí o mír. Milí přátelé, tímto pevným bodem nemůže být idea, smlouva nebo morální princip. Skutečným principem nového života je naděje, která přichází shůry: je to Kristus! On zemřel a vstal z mrtvých pro spásu všech. On, Živý, je základem naší důvěry; On je svědkem milosrdenství, které vykupuje svět ze všeho zla. Jak připomíná svatý Augustin, opakující slova apoštola Pavla, „v Něm je náš pokoj a od Něho přichází náš pokoj“ (Komentář k Janovu evangeliu, LXXVII, 3). Pokoj není autentický, pokud je pouze výsledkem stranických zájmů, skutečně upřímný však je, když činím druhému to, co bych chtěl, aby on činil mně (srov. Mt 7,12). S velkou duchovní intuicí Jan Pavel II. řekl, že „není míru bez spravedlnosti, není spravedlnosti bez odpuštění“ (Poselství k XXXV. Světovému dni míru, 1. ledna 2002). Je to tak: z odpuštění pochází spravedlnost, která je základem pokoje.
Vaše druhá otázka tedy může najít odpověď právě v této dynamice. Je pravda, že žijeme v době, kdy se osobní vztahy jeví jako křehké a opotřebovávají se, jako by šlo o předměty. I mezi nejmladšími se někdy důvěra v bližního staví do protikladu k individuálním zájmům, před oddaností druhému se upřednostňuje vlastní prospěch. Takové postoje však činí povrchními i tak krásná slova, jako jsou přátelství a láska, která jsou často zaměňována s pocitem sobeckého uspokojení. Pokud je v centru přátelského nebo milostného vztahu naše já, nemůže být tento vztah plodný. Stejně tak nemůžeš skutečně milovat, pokud miluješ na dobu určitou, pokud trvá tvůj cit: lásku s datem spotřeby je láska nekvalitní. Naopak, přátelství je skutečné, když říká „ty“ dříve než „já“. Tento respektující a vstřícný pohled na druhého nám umožňuje budovat větší „my“, otevřené celé společnosti, celému lidstvu. A láska je autentická a může trvat navždy, pouze pokud odráží věčnou slávu Boha, který je láska (srov. 1Jan 4,8). Pevné a plodné vztahy se budují společně na vzájemné důvěře, na tomto „navždy“, které pulzuje v každém povolání k rodinnému životu a k řeholnímu zasvěcení.
Milí mladí, co je tím, co více než cokoli jiného vyjadřuje Boží přítomnost ve světě? Láska, milosrdná láska! Milosrdná láska mluví univerzálním jazykem, protože mluví ke každému srdci. Není jakýmsi ideálem, je to příběh zjevený v životě Ježíše a svatých, kteří jsou našimi společníky v životních zkouškách. Pohleďte dívejte se zejména na mnoho mladých lidí, kteří se stejně jako vy nenechali odradit nespravedlnostmi a anti-svědectvími, které jste dostali, a to i v církvi, ale pokusili se vytyčit nové cesty hledání Božího království a jeho spravedlnosti. V síle, kterou dostáváte od Krista, budujte lepší svět, než jaký jste dostali! Vy mladí lidé jste přímější v navazování vztahů s ostatními, i když máte různé kulturní a náboženské zázemí. Skutečná obnova, po které touží mladé srdce, začíná každodenními gesty: přijetím blízkého i vzdáleného, podáním ruky příteli i uprchlíkovi, nesnadným, avšak nezbytným odpuštěním nepříteli.
Podívejme se na to, kolik úžasných příkladů nám zanechali svatí! Vzpomeňme na Piera Giorgia Frassatiho a Carla Acutise, dva mladé muže, kteří byli v tomto svatém jubilejním roce svatořečeni. Pohleďme na množství libanonských světců. Jaká jedinečná krása se projevuje v životě svaté Rafquy, která se silou a mírností po léta snášela bolest nemoci! Kolik skutků soucitu vykonal blahoslavený Yakub El-Haddad, když pomáhal lidem, kteří byli opuštěni a zapomenuti všemi!
Jaké mocné světlo vychází ze stínu, do kterého se rozhodl odejít svatý Šarbel, který se stal jedním ze symbolů Libanonu ve světě. Jeho oči jsou vždy zobrazeny zavřené, jako by v sobě skrývaly nekonečně větší tajemství. Skrze oči svatého Charbela, zavřené, aby lépe viděly Boha, dokážeme jasněji vnímat Boží světlo. Krásná je píseň, která je mu věnována: „Ó ty, který spíš a tvé oči jsou světlem našim očím, na tvých víčkách rozkvetlo zrnko kadidla“. Drazí mladí, ať i na vašich očích září božské světlo a rozkvétá esence modlitby. Ve světě plném rozptýlení a marnosti si každý den najděte čas, abyste zavřeli oči a hleděli pouze na Boha. I když se někdy zdá být tichý nebo nepřítomný, zjevuje se těm, kdo ho hledají v tichu. Když usilujete o konání dobra, buďte prosím se kontemplativní jako svatý Šarbel: modlete se, čtěte Písmo svaté, účastněte se mše svaté, zastavte se v adoraci. Papež Benedikt XVI. řekl křesťanům na Blízkém východě: „Vyzývám vás, abyste neustále pěstovali opravdové přátelství s Ježíšem skrze sílu modlitby“ (Apostolská exhortace Ecclesia in Medio Oriente, 63).
Milí přátelé, mezi všemi svatými září Panna Maria, Matka Boží a naše Matka. Mnozí mladí lidé nosí růženec vždy s sebou v kapse, na zápěstí nebo na krku. Jak je krásné hledět na Ježíše očima srdce Marie! I odtud, kde se právě nacházíme, je sladké vzhlédnout s nadějí a důvěrou k Panně Marii Libanonské!
Drazí mladí, dovolte mi na závěr, abych vám předal jednoduchou a krásnou modlitbu, připisovanou svatému Františkovi z Assisi: „Pane, učiň mě nástrojem svého pokoje: kde je nenávist, ať přinesu lásku; kde je urážka, ať přinesu odpuštění; kde je svár, ať přinesu jednotu; kde je pochybnost, ať přinesu víru; kde je omyl, ať přinesu pravdu; kde je zoufalství, ať přinesu naději; kde je smutek, ať přinesu radost; kde je temnota, ať přinesu světlo.“ Ať tato modlitba ve vás udržuje živou radost z evangelia, křesťanský entusiasmus. „Nadšení“ znamená „mít Boha v srdci“: když Pán přebývá v nás, naděje, kterou nám dává, se stává plodnou pro svět. Vidíte, naděje je chudá ctnost, protože přichází s prázdnýma rukama: jsou to ruce volné, aby otevřely dveře, které se zdají být zavřené únavou, bolestí a zklamáním.
Pán bude vždy s vámi a buďte si jisti podporou celé Církve v rozhodujících výzvách vašeho života a v dějinách vaší milované země. Svěřuji vás ochraně Matky Boží a Panny Marie, která z vrcholu této hory shlíží na tento nový rozkvět. Mladí Libanonci, kéž rostete silní jako cedry a necháte světu rozkvést nadějí!
