Lev XIV.: Naděje je Boží síla, neustále dává nový život
Cyklus zvláštních audiencí Svatého roku
11. Doufat znamená tvořit. Maria, naše naděje, Řm 8, 22-24
Drazí bratři a sestry, dobré ráno a vítejte!
Když jsou Vánoce za dveřmi, můžeme říci: Pán je blízko! Bez Ježíše by takový výrok – Pán je blízko – mohl znít téměř jako výhrůžka. V Ježíši však objevujeme, že Bůh je, jak tušili proroci, lůnem milosrdenství. Dítě Ježíš nám zjevuje, že Boží nitro je milosrdenství, skrze které neustále plodí. Není v něm výhrůžka, ale odpuštění.
Drazí, dnešní audience je poslední ze sobotních audiencí Svatého roku, které zahájil papež František v lednu tohoto roku. Svatý rok se chýlí ke konci, ale naděje, kterou nám tento rok dal, nekončí: zůstaneme poutníky naděje! Slyšeli jsme od svatého Pavla: „V naději jsme byli spaseni“ (Řím 8,24). Bez naděje jsme mrtví; s nadějí vycházíme na světlo. Naděje je plodná. Je to totiž teologální ctnost, tedy Boží síla, a jako taková plodí, nezabíjí, ale rodí stále znovu. To je pravá síla. To, co ohrožuje a zabíjí, není síla: je to nadvláda, agresivní strach, zlo, které nic neplodí. Boží síla dává život. Proto bych vám nakonec chtěl říci: doufat znamená být plodní.
Svatý Pavel píše křesťanům v Římě něco, co nás nutí k zamyšlení: „Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a trpí porodními bolestmi až doposud“ (Řm 8,22). Je to velmi silný obraz. Pomáhá nám naslouchat a v modlitbě přinášet volání země a volání chudých. „Celé“ stvoření je voláním. Ale mnozí mocní toto volání neslyší: bohatství země je v rukou několika málo, velmi málo, lidí, stále více se soustřeďuje – nespravedlivě – v rukou těch, kteří často nechtějí slyšet sténání země a chudých. Bůh určil všechny dary stvoření všem, aby na nich všichni měli podíl. Naším úkolem je plodit, nikoli okrádat. A přece ve víře je bolest země a chudých porodní bolestí. Bůh neustále plodí, Bůh stále tvoří a my se na tomto plození v naději můžeme podílet. Dějiny jsou v Božích rukou a v rukou těch, kdo v Něho doufají. Nejsou tu jen ti, kdo kradou, jsou tu především ti, kdo jsou plodní.
Sestry a bratři, jestliže je křesťanská modlitba tak hluboce mariánská, je to proto, že v Marii z Nazareta vidíme jednu z nás, která je plodná. Bůh ji učinil plodnou a přišel lidem vstříc s jejími rysy ve tváři, jako se každý syn podobá své matce. Je Matkou Boží a naší. „Naše naděje“, říkáme v Salve Regina. Podobá se Synu a Syn se podobá jí. A my se podobáme této Matce, která dala svou tvář, tělo a hlas Božímu Slovu. Podobáme se jí, protože můžeme dávat život Božímu Slovu zde na zemi, proměňovat volání, který slyšíme, v dávání života. Ježíš chce přicházet na svět: můžeme mu dát tělo a hlas. To je porod, na který stvoření čeká.
Naděje znamená zrození. Doufat znamená vidět, jak se tento svět stává Božím světem: světem, ve kterém Bůh, lidé a všechno stvoření opět společně kráčí ve městě – zahradě, v novém Jeruzalémě. Maria, naše naděje, kéž nadále doprovází naše putování víry a naděje.
Překlad - jb -
