Papež o konkláve a tajemství své spirituality

Cindy Wooden z Catholic News Service položila otázku: Co je nejtěžší na učení se být papežem? A požádala ho také, aby prozradil,  co cítil při konkláve, když bylo jasné, k čemu se schyluje. Lev XIV. odpověděl: 

Pokud jde o konkláve, naprosto věřím v tajemství konkláve, i když vím, že v některých veřejných rozhovorech byly některé věci prozrazeny. Den před mým zvolením mě na ulici, cestou na oběd k augustiniánům, zastavila jedna novinářka a ptala se mě: „Stal jste se jedním z kandidátů! Co si o tom myslíte?“ A já jsem jednoduše odpověděl: „Všechno je v rukou Božích.“ A tomu také hluboce věřím. Jeden z vás, německý novinář, po mě nedávno chtěl, abych mu řekl, jakou knihu – kromě svatého Augustina – bychom si mohli přečíst, abychom pochopili, kdo je Prevost.“ Napadly mě různé, ale jedna z nich je kniha nadepsaná „Praxe Boží přítomnosti“. Je to velmi prostá knížka,  napsaná před mnoha lety člověkem, který ani neuvedl své příjmení, bratr Lawrence. Popisuje, chcete-li, určitý druh modlitby a spirituality, v níž člověk prostě odevzdává svůj život Pánu a dovoluje, aby ho Pán vedl. Pokud chcete vědět něco o mně, o tom, jaká byla moje spiritualita po mnoho let, uprostřed velkých výzev, když jsem žil v Peru v letech terorismu a byl povolán ke službě na místech, kde bych nikdy nečekal, že budu povolán ke službě. Důvěřuji Bohu a to je poselství, které sdílím se všemi lidmi. Jaké to tedy bylo? Vzdal jsem se realitě, když jsem viděl, jak se věci vyvíjejí, a přiznal jsem si, že by se to mohlo stát skutečností. Zhluboka jsem se nadechl a řekl: „Tady jsem, Pane, ty tady velíš, ty mne veď.“