PODCAST Lev XIV. Úkolem křesťanů je pokorně a radostně hlásat Krista
Slavnost Obrácení svatého apoštola Pavla, druhé nešpory, Bazilika svatého Pavla za hradbami
59. týden modliteb za jednotu křesťanů, neděle, 25. ledna 2026
Homilie papeže Lva XIV.
Drazí bratři a sestry!
V jednom z biblických úryvků, které jsme právě slyšeli, apoštol Pavel nazývá sám sebe „nejnepatrnějším z apoštolů“ (1 Kor 15, 9). Považuje se za nehodného tohoto titulu, protože v minulosti pronásledoval Boží církev. Není však vězněm této minulosti, ale spíše „vězněným pro Pána“ (Ef 4, 1). Díky Boží milosti poznal totiž Pána Ježíše Vzkříšeného, který se zjevil Petrovi, poté apoštolům a stovkám dalších následovníků této Cesty a nakonec také jemu, pronásledovateli (srov. 1 Kor 15, 3-8). Jeho setkání se Vzkříšeným Kristem vedlo k obrácení, které si dnes připomínáme.
Dalekosáhlost tohoto obrácení odráží změna jeho jména – ze Šavla na Pavla. Z Boží milosti se ten, který kdysi pronásledoval Ježíše, zcela proměnil a stal se jeho svědkem. Ten, který kdysi zarputile bojoval proti Kristovu jménu, nyní s horlivou zaníceností hlásá Jeho lásku, jak to působivě vyjadřuje hymnus, který jsme zpívali na začátku této slavnosti (srov. Excelsam Pauli gloriam, v. 2). Když jsme shromážděni u pozemských ostatků Apoštola národů, připomínáme si, že jeho poslání je také posláním všech dnešních křesťanů: hlásat Krista a zvát všechny, aby do Něho vkládali svou důvěru. Každé skutečné setkání s Pánem je totiž proměňujícím okamžikem, který dává nový pohled a nový směr, aby bylo možné naplnit úkol, kterým je budování Kristova Těla (srov. Ef 4, 12).
II. vatikánský koncil na začátku konstituce o církvi vyjádřil vroucí touhu hlásat evangelium všemu tvorstvu (srov. Mk 16, 15), aby tak „osvítil všechny lidi jasem Krista zářícím na tváři církve“ (srov. dogmatická konstituce Lumen gentium, 1). Společným úkolem všech křesťanů je s pokorou a radostí říkat světu: „Pohleďte na Krista! Přibližte se k Němu! Přijměte jeho slovo, které osvěcuje a utěšuje“ (Homilie při mši svaté na začátek pontifikátu, 18. května 2025). Drazí, Týden modliteb za jednotu křesťanů nás každoročně vybízí k obnovení našeho společného úsilí v tomto velkém poslání, s vědomím, že rozdělení mezi námi – ačkoli jistě nebrání záři Kristova světla – způsobují, že tvář, která má toto světlo odrážet ve světě, je zastřená.
V uplynulém roce jsme oslavili 1700. výročí Nicejského koncilu. Jeho Svatost Bartoloměj, ekumenický patriarcha, vybídl, aby se toto výročí slavilo v İzniku, a děkuji Bohu za to, že na této slavnosti před dvěma měsíci bylo zastoupeno tolik křesťanských tradic. Společná recitace Nicejského vyznání víry na místě, kde bylo sepsáno, byla cenným a nezapomenutelným svědectvím naší jednoty v Kristu. Tento okamžik bratrství nám také umožnil chválit Pána za to, co učinil v Otcích Nicejského koncilu, když jim pomohl jasně vyjádřit pravdu o Bohu, který se stal naším bližním, když se s námi setkal v Ježíši Kristu. Kéž také dnes Duch Svatý shledává u nás vnímavou mysl, abychom jedním hlasem předávali víru mužům a ženám naší doby!
V úryvku z Listu Efezským, který byl vybrán jako téma letošního Týdne modliteb, se neustále opakuje výraz „jedno“: jedno tělo, jeden Duch, jedna naděje, jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh (srov. Ef 4, 4-6). Drazí bratři a sestry, jak by se nás tato inspirovaná slova nedotýkala do hloubi duše? Jak by naše srdce nehořela, když je slyší? Ano: „Společně vyznáváme víru v jediného Boha, Otce všech lidí, společně vyznáváme jediného Pána a pravého Syna Božího Ježíše Krista a jediného Ducha Svatého, který nás povzbuzuje a vede k plné jednotě a společnému svědectví o evangeliu“ (Apoštolský list In unitate fidei, 12). Jsme jedno! Už jsme jedno! Uznávejme to, prožívejme to, ukazujme to!
Můj milovaný předchůdce, papež František, poznamenal, že synodální cesta katolické církve „je a musí být ekumenická, stejně jako je synodální ekumenický proces“ (Promluva k Jeho Svatosti Mar Awovi III., 19. listopadu 2022). Projevilo se to ve dvou shromážděních biskupské synody v letech 2023 a 2024, která se vyznačovala hlubokou ekumenickou horlivostí a byla obohacena účastí četných bratrských delegátů. Domnívám se, že to je cesta ke společnému růstu ve vzájemném poznávání jednotlivých synodálních struktur a tradic. V perspektivě 2000. výročí umučení, smrti a vzkříšení Pána Ježíše v roce 2033 se snažme dále rozvíjet ekumenické synodální aktivity a navzájem si předávat to, co jsme, co děláme a co učíme (srov. XVI. řádné zasedání Generální synody biskupů, Závěrečný dokument Za synodální církev – společenství, účast, poslání, 137-138).
Drazí, při zakončení tohoto Týdne modliteb za jednotu křesťanů, srdečně zdravím kardinála Kurta Kocha, členy, konzultanty a celý tým Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, stejně jako účastníky teologických dialogů a dalších iniciativ probíhajících pod záštitou tohoto dikasteria. Jsem vděčný, že se této liturgie účastní četní představitelé a zástupci různých církví a křesťanských společenství z celého světa, zejména metropolita Polykarp, zastupující Ekumenický patriarchát, arcibiskup Khajag Barsamian, zastupující Arménskou apoštolskou církev, a biskup Anthony Ball, zastupující Anglikánské společenství. Zdravím také stipendisty Výboru pro kulturní spolupráci s pravoslavnými a východními církvemi Dikasteria pro jednotu křesťanů, studenty Ekumenického institutu Světové rady církví v Bossey, ekumenické skupiny a poutníky, kteří se účastní této slavnosti.
Doprovodné texty pro tento Týden modliteb za jednotu křesťanů připravily letos církve v Arménii. S hlubokou vděčností máme před sebou odvážné křesťanské svědectví arménského národa v průběhu dějin – dějin, jejichž konstantou bylo mučednictví. Na závěr tohoto Týdne modliteb vzpomínáme na katolika svatého Nersese Šnorhaliho, zvaného „Omilostněný“, který se zasazoval o jednotu církve ve 12. století. Předběhl svou dobu, když pochopil, že úsilí o jednotu je úkolem všech věřících a vyžaduje uzdravení paměti. Svatý Nerses nás může také naučit postoji, který bychom měli zaujmout na naší ekumenické cestě – jak připomněl můj ctihodný předchůdce, svatý Jan Pavel II.: „Křesťané by se měli řídit hlubokým vnitřním přesvědčením, že jednota je zásadní nikoli proto, aby dosáhli strategické převahy nebo politického prospěchu, ale v zájmu hlásání evangelia“ (Homilie při ekumenickém setkání, Jerevan, 26. září 2001).
Tradice nám předává svědectví o Arménii jako prvním křesťanském národu, počínaje křtem krále Tiridata v roce 301 z rukou sv. Řehoře Osvětitele. Buďme vděční za to, že díky neochvějným hlasatelům Slova, jež zachraňuje, přijaly národy východní a západní Evropy víru v Ježíše Krista. Modleme se také, aby zrno evangelia nadále přinášelo na tomto kontinentu plody jednoty, spravedlnosti a svatosti, rovněž ku prospěchu pokoje mezi národy a státy celého světa.
Překlad - jb -
