Lev XIV. k seminaristům: Bez Boha život vysychá zevnitř
Česká redakce RV/ Vatican News
Mnoho aspektů kněžské formace je důležitých a papež již mnohé z nich pojednal v listu peruánským seminaristům. Tentokrát se rozhodl soustředit na to, co je naprostým základem všeho ostatního, a proto je jisté riziko, že to bude považováno za samozřejmost a přehlíženo. Jde o pohled na skutečnost z nadpřirozené perspektivy – řekl Lev XIV. v úvodu svého setkání s bohoslovci ze tří španělských seminářů z Alcalá de Henares, Toleda a interdiecézního semináře Katalánska a Cartageny.
Bez Boha se život rozkládá zevnitř
Svatý otec ocitoval Chestertonova slova, která, jak řekl, mohou sloužit jako klíč k pochopení všeho, co chce se španělskými seminaristy sdílet. „Odstraňte nadpřirozené a nenajdete to, co je přirozené, ale to, co je nepřirozené,“ napsal známý anglický spisovatel a apologeta. „Člověk,“ řekl papež, „není stvořen k životu uzavřenému do sebe, ale k živému vztahu s Bohem. Když je tento vztah zatemněn nebo oslaben, život se začíná rozpadat zevnitř. Nepřirozené není jen to, co je skandální, nepřirozené je žít bez Boha v každodenním životě a ponechat Ho na okraji kritérií a rozhodnutí, která v životě činíme.“
Nic není nepřirozenějšího než kněz bez Boha
Papež zdůraznil, že tato pravda se týká každého křesťana, ale zvláště platí pro formaci budoucích kněží, kteří budou působit in persona Christi . „Co může být nepřirozenějšího než bohoslovec nebo kněz, který důvěrně hovoří o Bohu, ale vnitřně žije, jako by Jeho přítomnost existovala pouze na úrovni slov, a ne v hloubi života? Nic není nebezpečnějšího než zabývat se Božími záležitostmi, aniž by člověk žil s Bohem. Proto v podstatě všechno začíná – a vždy se vrací – k živému a konkrétnímu vztahu s Tím, který nás vyvolil bez našich zásluh.“
Rozpoznávat Boží přítomnost ve svém životě
Lev XIV. zdůraznil, že nejde o útěk od reality, ale o to, naučit se rozpoznávat Boží přítomnost v konkrétních situacích každého dne. Právě tento nadpřirozený pohled na realitu dává jednotu všem prvkům formace. Bez něj zůstanou všechny praktiky, jako je učení, modlitba nebo společenský život, vnitřně prázdné a zkreslené a budou se omezovat pouze na plnění povinností. „Jednoduchým a osvědčeným způsobem, jak si tento pohled zachovat, je cvičit se v životě v Boží přítomnosti, která udržuje srdce bdělé a život neustále vztažený k Němu,“ dodal papež.
Zapustit kořeny v hloubce
Vysvětlil, že biblickým obrazem tohoto postoje je strom zasazený u vod, o kterém hovoří žalm. Jeho listy nevadnou a v pravý čas přináší ovoce. „Není plodný proto, že nenarazil na potíže, ale díky místu, kde zapustil kořeny. Vítr, zima, sucho nebo prořezávání jsou součástí jeho růstu, ale ani bouře, ani sucho ho nezničí, pokud má hluboké kořeny a nachází se blízko pramene,“ řekl Lev XIV.
Nezaměňujte plodnost s intenzitou činnosti
Svatý otec poznamenal, že strom může být také obrazem úpadku. Říká se totiž, že stromy umírají ve stoje. Zachovávají si svůj vzhled, ale uvnitř jsou již suché. „Něco podobného se může stát v seminárním životě – a později v kněžství –, když se plodnost zaměňuje s intenzitou činnosti nebo s čistě vnější péčí o formy. Duchovní život nepřináší plody díky tomu, co je vidět, ale díky tomu, co je hluboce zakořeněno v Bohu. Když se tyto kořeny zanedbávají, vše zevnitř vysychá, až nakonec tiše ‚umírá ve stoje‘.“
Protagonistou přípravy ke kněžství je Duch Svatý
Papež zdůraznil, že jde o věci, které jsou pro kněze a seminaristy nejzásadnější. Ježíš totiž povolává apoštoly, „aby ho doprovázeli“. „To je základ celé kněžské formace: zůstat s Ním a dovolit Jemu, aby nás formoval zevnitř; pozorovat Boží působení a rozpoznávat, jak působí v našem životě a v životě Jeho lidu. Proto, i když lidské prostředky, psychologie a formační nástroje jsou cenné a potřebné, nemohou nahradit tento vztah. Skutečným protagonistou této cesty je Duch Svatý, který formuje srdce, učí odpovídat na milost a připravuje bohoslovce k plodnému životu ve službě církvi. Vše začíná nyní, v každodenním životě, kde se každý rozhoduje, zda zůstane s Pánem, nebo se bude snažit zvládat vše pouze vlastními silami,“ řekl Svatý otec.
Na závěr ujistil seminaristy, že na své cestě nejsou sami. Předchází je Kristus, doprovází je Maria a celá církev je podporuje modlitbou.
- jb -
