Lev XIV.: Vytvořme prostor pro ticho, vypněme smartphony
Promluva papeže Lva XIV. před modlitbou Anděl Páně
Svatopetrské náměstí, neděle, 22. února 2026
Drazí bratři a sestry, přeji vám krásnou neděli!
Dnes, na první neděli postní, nám evangelium vypráví, jak Ježíš, veden Duchem, odchází na poušť a je pokoušen ďáblem (srov. Mt 4, 1-11). Po čtyřicetidenním postu zakouší tíhu svého lidství – na fyzické úrovni hlad a na morální úrovni pokušení ďábla. Cítí stejnou únavu, jakou všichni zakoušíme na své cestě, a ve své schopnosti odolat démonovi, nám ukazuje, jak překonávat jeho klamy a úskoky.
Liturgie nás prostřednictvím tohoto Slova života vybízí, abychom postní dobu vnímali jako zářivou cestu, na níž můžeme skrze modlitbu, půst a almužnu obnovit svou spolupráci s Pánem na uskutečnění našeho života jako jedinečného a mistrovského díla. Jde o to, abychom Jemu dovolili odstranit skvrny a uzdravit rány, které hřích mohl způsobit v našem životě, a snažili se, aby náš život rozkvetl v celé své kráse až k plnosti lásky – jedinému zdroji skutečného štěstí.
Samozřejmě je to náročná cesta a hrozí, že se necháme odradit nebo svést méně náročnými cestami k uspokojení, jako je bohatství, sláva a moc (srov. Mt 4, 3-8). Tato pokušení, kterým čelil i Ježíš, jsou však jen ubohými náhražkami radosti, pro kterou jsme stvořeni, a nakonec nás nevyhnutelně a neustále zanechávají hluboce nespokojené, neklidné a prázdné.
Proto sv. Pavel VI. učil, že pokání v žádném případě neochuzuje naše lidství, nýbrž obohacuje ho, očišťuje a posiluje v jeho směřování k horizontu, jehož konečným cílem je „abychom více milovali Boha a zcela se mu odevzdali“ (Apoštolská konstituce Paenitemini, 17. února 1996, I). Pokání nám totiž dává vědomí našich omezení a zároveň nám dává sílu překonávat je a žít s Boží pomocí ve stále silnější jednotě s Ním a navzájem mezi sebou.
V tomto čase milosti praktikujme pokání velkodušně, spolu s modlitbou a skutky milosrdenství – vytvořme prostor pro ticho; vypněme televizi, rádia a smartphony.
Rozjímejme nad Božím slovem, přistupujme ke svátostem; naslouchejme hlasu Ducha Svatého, který k nám promlouvá v srdci, a naslouchejme si navzájem, v rodinách, v pracovním prostředí, v komunitách. Věnujme čas osamělým lidem, zejména starším, chudým a nemocným. Vzdejme se toho, co je zbytečné, a o to, co ušetříme, se rozdělme s těmi, kterým chybí to, co je nezbytné. Potom – jak říká sv. Augustin – „naše modlitba prožívaná v pokoře a lásce – skrze půst a almužnu, skrze umírněnost a odpuštění, skrze rozdávání dobra a neodplácení zlem, skrze odvracení se od zla a konání dobra“ (Sermo 206, 3), dosáhne Nebes a přinese nám pokoj.
Svěřme svou postní cestu Panně Marii, Matce, která nepřestává doprovázet své děti ve zkouškách.
Překlad - jb -
