Lev XIV.: Pán se nezjevuje ostentativně, svou slávu ukazuje jako důvěrné sdělení
Promluva papeže Lva XIV. před modlitbou Anděl Páně,
Svatopetrské náměstí, neděle, 1. března 2026
Drazí bratři a sestry, přeji vám krásnou neděli!
Evangelium dnešní liturgie před námi vykresluje obraz plný světla, když vypráví o Proměnění Páně (srov. Mt 17, 1-9). Aby je představil, ponoří evangelista své pero do paměti apoštolů a vykresluje obraz Krista mezi Mojžíšem a Eliášem. Slovo, které se stalo člověkem, stojí mezi Zákonem a Proroky: je živou Moudrostí, v níž dochází naplnění každé Boží slovo. Všechno, co Bůh lidem přikázal a čím je inspiroval, nachází v Ježíši plné a definitivní zjevení.
Stejně jako v den křtu v Jordánu, tak i dnes, na hoře, slyšíme hlas Otce, který prohlašuje: „To je můj milovaný Syn“, zatímco Duch Svatý obklopuje Ježíše zářivým oblakem (srov. Mt 17, 5). Tímto vskutku jedinečným výrazem evangelium popisuje styl Božího zjevení. Když se Pán nechává spatřit, odhaluje nám svou výjimečnost: před Ježíšem, jehož tvář září „jako slunce“ a oděv „zbělel jako světlo“ (srov. v. 2), učedníci obdivují lidskou krásu Boha. Petr, Jakub a Jan kontemplují pokornou slávu, která se nevystavuje na odiv jako podívaná pro davy, nýbrž jako slavnostní důvěrné sdělení.
Proměnění ohlašuje světlo Velikonoc, událost smrti a vzkříšení, temnoty i nového světla, které Kristus vyzařuje na všechna těla bičovaná násilím, na těla ukřižovaná bolestí, na těla opuštěná v bídě. Zatímco zlo redukuje naše tělo na směnitelné zboží nebo anonymní masu, právě toto tělo [v události Proměnění] září Boží slávou. Vykupitel takto proměňuje rány historie a osvěcuje naši mysl i naše srdce: Jeho zjevení je úžasným darem spásy! Zůstáváme před ním v úžasu? Nachází v nás pravá tvář Boha pohled plný údivu a lásky?
Na zoufalství ateismu odpovídá Otec darem Syna-Spasitele; z agnostické osamělosti nás zachraňuje Duch Svatý, který nám nabízí věčné společenství života a milosti; před naší slabou vírou vyvstává předzvěst budoucího vzkříšení – právě to spatřili učedníci v Kristově slávě, aby to však pochopili, potřebují čas (srov. Mt 17, 9). Čas ticha, aby naslouchali Slovu; čas obrácení, aby okusili Pánovo doprovázení.
Během postního období, kdy toto všechno prožíváme, prosme Marii, Učitelku modlitby a Hvězdu jitřní, aby střežila naše kroky ve víře.
Překlad - jb -
