Lev XIV. k mladým: Dosvědčujme každý den, že milovat je krásné
Promluva papeže Lva XIV. na setkání s mladými lidmi a rodinami
Stadion v Batě, Rovníková Guinea, středa 22. dubna 2026
Vážení a milí mladí lidé, vážené a milé rodiny, pokoj vám!
S velkou radostí vás zdravím a děkuji místnímu biskupovi za slova přivítání. Děkuji také vám všem za vřelé přijetí a za vaše nadšení, které vyjadřuje, jak radostná je vaše víra.
Jeho Excelence popsala Rovníkovou Guineu jako zemi „mladou, plnou energie, požadavků a vůle k životu“, a zároveň toužící po tom, aby Kristus byl jejím světlem. Je to odkaz na motto této cesty – Kristus, světlo Rovníkové Guineje na cestě k nadějné budoucnosti – a na její logo, jemuž dominuje zářící kříž. A především tato slova nacházejí stvrzení ve vaší přítomnosti! Světlo, které září nejjasněji, je zde, ve vašich očích, vašich tvářích, vašem úsměvu, vašem zpěvu – to vše je svědectvím, že Kristus je radost, smysl, inspirace krása našeho života.
Rovníková Guinea je země s bohatou historií a tradicemi. Viděli jsme to před okamžikem – v tancích, krojích a symbolech, jimiž každá z účinkujících skupin vyjádřila svou identitu a zdůraznila tak ještě více naše společné bytí, které se dotýká nás všech. Přinesli jste jednoduché, všední předměty – hůl, síť, obraz ostrova, loďku, hudební nástroj – které promlouvají o vašem životě a o vznešených starobylých hodnotách, které ho oživují, jako je služba, jednota, pohostinnost, důvěra, schopnost oslavovat. Je to zářivé a závazné dědictví, které vás, milí mladí lidé, povolává k tomu, abyste se ve víře stali základem budoucnosti vás všech i vaší země.
To připomínal sv. Jan Pavel II., když po příjezdu do této země a při setkání s tak živou a dynamickou církví řekl věřícím, kteří se shromáždili, aby ho přivítali: „Dávejte vždy příklad vzájemné svornosti, lásky jedněch k druhým, ochoty ke smíření, účinného respektu vůči právům každého občana, každé rodiny, každé sociální skupiny. Respektujte a podporujte důstojnost všech lidí ve vaší zemi, protože oni jsou lidské bytosti a Boží děti.“ (promluva po příletu do Rovníkové Guineje, Malabo, 18. února 1982) Jsou to slova, která i dnes vedou naše srdce a mají osvětlovat naši cestu, když se připravujete k odpovědnosti za to, co vás v budoucnu čeká.
Alicia k nám promlouvala o tom, jak důležité je být věrní vlastním povinnostem a přispívat každodenní prací k dobru rodiny a společnosti. Podělila se s námi o svůj sen o zemi, „v níž mladí lidé, muži i ženy, nebudou hledat snadný úspěch, nýbrž se rozhodnou pro kulturu úsilí, disciplíny, dobře vykonané práce a jejího spravedlivého ocenění“. Řekla, že být křesťanem neznamená jen účastnit se slavení eucharistie, ale také pracovat s důstojností a jednat se všemi lidmi s respektem; a připomněla také výzvy, které pro ni v pracovním světě přináší to, že je ženou. To nás vede k reflexi nad důležitostí plodného závazku a nutností vždy prosazovat důstojnost každé lidské bytosti.
Totéž dosvědčil Francisco Martin, který mluvil o povolání ke kněžství. Rozevřel před námi okno s nádherným výhledem na řadu mladých lidí, kteří se naprosto vydávají Bohu pro spásu svých bratří a sester. Neskrýval, že ho vyčerpalo hledání odvahy k tomu, aby řekl své fiat, ale z jeho slov jsme všichni pochopili, že svěřit se Boží vůli dává radost a vnitřní světlo. Život darovaný Bohu je život šťastný, který se každého dne obnovuje v modlitbě, ve svátostech a v setkáních s bratry a sestrami, které nám Pán posílá do cesty. Ve společenství srdcí a ve starostlivé péči o potřebné se obnovují zázraky lásky. Proto cítíte-li, že vás Kristus volá k následování cestou zvláštního zasvěcení – jako kněze, řeholníky a řeholnice – nebojte se vydat v jeho stopách. On sám nás o tom ujistil – a také já vám to chci se vší naléhavostí dnes říci – že dostanete „stokrát tolik a […] život věčný“ (Mt 19,29).
Milí přátelé, přišli jste na toto setkání se svými rodinami. Právě ony jsou úrodnou půdou, do níž mladý a křehký stromek vašeho lidského a křesťanského růstu zapouští své kořeny. Proto vás zvu, abychom společně poděkovali Pánu za dar vašich blízkých, a jak nám řekli Purificación a Jaime Antonio, abychom vás Pánu svěřili, aby tak vaše rodiny mohly růst v jednotě, přijímat život jako dar, který je třeba střežit a vychovávat pro setkání s Pánem, který je Cesta, Pravd a Život (Jan 14,6). mnozí z vás se budou připravovat ke svátosti manželství. Být manželi a rodiči je vzrušující poslání, spojenecký svazek, který je třeba žít každý den znovu a ve kterém se lidé znovu vzájemně nacházejí vždy v novosti jeden pro druhého jako podporovatelé – spolu s Bohem – zázraku života a jako tvůrci štěstí pro sebe a pro své děti. Připravujte se žít toto povolání jako cestu skutečné lásky, která roste ve svobodě, jako cestu naděje, která se rodí z vědomí, že Bůh vás neopustí, jako cestu svatosti, která vždy hledá dobro a štěstí toho druhého.
Velice děkuji Victoru Antoniovi za upřímnost a odvahu, s níž se s námi podělil o svůj příběh. Jeho slova nám pomohou ještě hlouběji pochopit hodnotu toho, co jsme řekli. Padla do našeho středu jako balvan, ale ne proto, aby ničila. Jsou to především slova, která nás mají povzbudit, abychom budovali lepší svět, založený na úctě k životu, který se rodí a roste, a na smyslu pro zodpovědnost za ty nejmenší. Victor Antonio nám připomněl, že přijmout život vyžaduje lásku, nasazení a péči; a tato slova na rtech dospívajícího nás musí přimět k vážnému zamyšlení nad tím, jak důležité je chránit a střežit rodinu a hodnoty, které se v ní osvojují. Pěstujme je, prožívejme je a dosvědčujme je, i když nás to bude stát oběti nebo když, jak řekli Jaime Antonio a Purificación, budou chtít odsuzování, předsudky a stereotypy umenšit jejich význam. Rodina, která se umí setkávat a milovat, je světlem a teplem. Papež František nám k tomu zanechal překrásná slova: »Dvojice otce a matky s celým jejich příběhem lásky […], dvojice, která miluje a rodí život, je skutečnou živoucí „sochou“ […], schopnou zjevovat Boha jako Stvořitele a Spasitele.« (Amoris laetitia 9.11)
Nejdražší mladí lidé, rodiče a vy všichni přítomní, nechme se nadchnout krásou lásky, staňme se svědky lásky, kterou nám Ježíš dal a které nás naučil! Dosvědčujme každý den, že milovat je krásné, že největší radosti v každém ohledu pocházejí z umění dávat a vydávat se, a zvláště pak skláníme-li se k těm nejpotřebnějším. Světlo lásky, opečovávané v domově a prožívané ve víře, může skutečně proměnit svět, a to i v jeho strukturách a institucích, takže každý člověk bude moci dojít respektu a nikdo nebude opomenut (srv. František, Poselství při příležitosti Světového dne výživy, 14. října 2022). učiňme z toho společně pevné rozhodnutí, radostný závazek, aby Kristus Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý, světlo Rovníkové Guineje, Afriky a celého světa, mohl nás všechny vést k budoucnosti naděje.
překlad - zd -
