Papež

Lev XIV.: František byl neúnavný hlasatel milosrdenství

V papežské bazilice Panny Marie Větší sloužil kardinál Giovanni Battista Re, děkan Kardinálského kolegia, mši svatou za papeže Františka, od jehož smrti dnes uplynul přesně jeden rok. V Paolinské kapli byla při té příležitosti odhalena deska, připomínající 126 návštěv papeže Bergoglia v této kapli. Své poselství k této příležitosti zaslal účastníkům bohoslužby také papež Lev. Přinášíme ho v plném znění.

Poselství Svatého otce Lva XIV.
kardinálu Giovannimu Batistovi Re, děkanovi kardinálského kolegia,
k 1. výročí úmrtí papeže Františka

Při prvním výročí smrti drahého papeže Františka je vzpomínka na něj v církvi a ve světě stále živá. Nejsem přítomen v Římě vzhledem k apoštolské cestě do Afriky, jsem však v duchu spojen se všemi, kdo se shromáždí v bazilice Panny Marie Sněžné, aby oslavili eucharistickou oběť za mého předchůdce. Spolu s kardinály, biskupy, kněžími a řeholníky zdravím srdečně všechny shromážděné poutníky, kteří přicházejí dosvědčit svou hlubokou sounáležitost.

Smrt není hradba, nýbrž brána, která se otevírá milosrdenstvím, jehož byl papež František neúnavným hlasatelem. Pán ho k sobě povolal 21. dubna loňského roku, v srdci velikonočního jasu. Završil svou pozemskou pouť v náručí Krista Zmrtvýchvstalého, v oné „radosti evangelia“, která inspirovala jednu z jeho nejpronikavějších apoštolských exhortací.

Stal se Petrovým nástupcem a pastýřem všeobecné církve v čase, které poznamenala a stále poznamenává změna epochy, ona změna, které si byl plně vědom a v jejímž rámci nám nabídl odvážné svědectví, které představuje významnou část dědictví církve.

Zádušní mše za papeže Františka (don Rytel-Andrianik)

Svůj učitelský úřad prožíval jako misionářský učedník, jak rád říkal. A on sám zůstal až do konce učedníkem svého Pána, věrný svému křtu a biskupskému svěcení. Byl také misionářem, který hlásal evangelium milosrdenství „všem, všem, všem“, jak vícekrát prohlásil. Dobrodiní jeho svědectví starostlivého pastýře zasáhlo srdce nesmírně mnoha lidí až do končin země, mimo jiné díky apoštolským cestám, zvláště pak jeho poslední „cestě“, kterou se stala jeho nemoc a smrt.

V souladu se svými předchůdci shromažďoval odkaz II. vatikánského koncilu a povzbuzoval církev, aby byla otevřená misiím, aby střežila naději pro svět, aby se zápalem hlásala právě to evangelium, v jehož moci je dát každému životu plnost a štěstí.

Dosud slyšíme ozvěnu jeho promluv, vyjádřených s takovou výmluvností, kterými umožňoval lepší pochopení radostné zprávy: jsou to slova milosrdenství, pokoj, bratrství, vůně stáda, polní nemocnice a mnohá další. Každé z těchto vyjádření nám přibližuje evangelium, které on žil s novým jazykem, jímž hlásal věčně totéž evangelium.

Papež František v sobě choval hlubokou oddanost Panně Marii po celý svůj život; vzpomeňme jen, kolikrát se utíkal k Panně Marii Sněžné, místu svého posledního odpočinku, a ke mnoha mariánským poutním místům po celém světě. Panna Maria, Matka církve, ať nám pomáhá, abychom byli za všech okolností neúnavnými apoštoly jejího božského Syna a proroky jeho milosrdné lásky.

Ve Vatikánu 12. dubna 2026

Papež Lev XIV.