Lev XIV.: Pán zná vaši velkodušnost
Drazí bratři v biskupské službě,
kněží, řeholníci a řeholnice, katecheté,
bratři a sestry!
Je pro mě velikou radostí, že se s vámi setkávám. Díky za vaše přijetí! A především chci vyjádřit svou vděčnost všem těm, kdo sloužili a slouží evangeliu v Angole: díky za dílo evangelizace vykonané v této zemi, za naději v Kristu rozsévanou v lidských srdcích, za lásku k nejchudším. Díky za to, že se s vytrvalostí stále zasazujete za rozvoj tohoto národa na pevných základech smíření a pokoje. Zvláštní pozdrav chci předat svým bratřím biskupům, kteří stojí v čele hlásání víry a služby lásky. Díky Mons. Josému Manueli, arcibiskupovi ze Saurima, za slova, s nimiž se na mě obrátil jménem biskupské konference.
A jako přísluší mně, abych jménem obecné církve v tuto chvíli vyslovil uznání vitalitě křesťanství, která pulzuje ve vašem společenství, přísluší také Pánu, aby vás odměnil. On rozhodně dostojí svým zaslíbením! Také k vám se jednoho dne obrátil se svými slovy, jež jste ve víře přijali a učinili plodnými: „Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase, […] a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný.“ (Mk 10,29–30)
Vážení a milí přátelé, Pán dobře zná velkodušnost, s níž jste přijali jeho povolání, a není mu lhostejno, co všechno pro jeho lásku konáte, abyste nasytili svůj lid pravdou evangelia. Rozhodně stojí za to plně otevřít své srdce Kristu! Je možné, že se objeví pokušení domnívat se, že On vám přichází něco vzít, pokušení váhat, zda mu máte předat otěže svého života. V takových chvílích si připomeňte, že „On nic nebere, On všechno dává. A kdo se Jemu daruje, obdrží stonásobek. Otevřete, rozrazte dokořán brány Kristu a najdete skutečný život.“ (Benedikt XVI., Promluva na začátku petrovské služby, 24. dubna 2005)
Tato slova chci zvláštním způsobem svěřit především všem těm mladým lidem ve vašich seminářích a formačních domech. Nemějte strach říci „ano“ Kristu, přetvořit kompletně vlastní život podle jeho! Nemějte strach ze zítřka: patříte Pánu naprosto a se vším všudy. Stojí za to jej následovat v poslušnosti, chudobě a čistotě. On nic nevezme! To jediné, co bere od nás na sebe, je hřích. Ano, od něj dostáváte všechno: tuto zemi i rodinu, do níž jste se narodili; křest, který vás uvedl do velké rodiny církve; a také své povolání. „Jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen.“ (Zj 1,6)
Drazí bratři a sestry, Pán vám dává radost z toho, že jste jeho misionářskými žáky, sílu přemáhat nástrahy zla a naději na věčný život. To všechno je vaše, to všechno je dar. Dar, který vás činí vznešenými a velikými, který dává nasazení a zodpovědnost. A tím největším darem je Svatý Duch, který vstoupil do vašich srdcí ve křtu, zvláštním způsobem vás připodobnil ke Kristu s výhledem na vaše poslání a vyslal vás, abyste na základě evangelia budovali svobodnou, usmířenou, krásnou a velikou společnost v Angole. Nesmírně důležitá je v tomto poslání služba katechetů! Právě v Africe je tato služba zásadním vyjádřením života církve a může se stát inspirací pro katolické komunity na celém světě.
„Všechno je vaše! Vy však jste Kristovi,“ učí sv. Pavel (1 Kor 3,23). Po padesáti letech samostatnosti vaší země nám tato apoštolova slova říkají, že přítomnost i budoucnost Angoly patří vám, vy však patříte Kristu. Všichni Angolané bez výjimky mají právo budovat tuto zemi a mít z toho prospěch stejnou měrou; Pánovi učedníci však mají povinnost dělat to podle zákona lásky. Základem vašeho jednání je, že jste Ježíšovými učedníky. Vám všem přísluší být jeho obrazem a v tomto úkolu vás nikdo nemůže nahradit. V tom spočívá vaše jedinečnost! Vy jste sůl a světlo této země, protože jste údy Kristova těla, a proto vaše gesta, vaše slova a vaše skutky, v nichž se zrcadlí jeho láska, vytvářejí komunity zevnitř a budují je pro věčnost.
Od Kristových učedníků se žádá, aby s ním byli neustále pevně spojeni (srv. Jan 15,1–8). Ostatní přijde samo. Vím, že se nacházíte uprostřed pastoračního tříletí s mottem „Učedníci věrní, učedníci radostní“ (srv. Sk 11,23–26), období věnovaného modlitbě a reflexi služebného kněžství a zasvěceného života. Jaké cesty otevírá Pán pro církev v Angole? Rozhodně jich bude mnoho! Usilujte o to, abyste šli po nich všech! Ovšem první cesta je cesta věrnosti Kristu. V tomto ohledu nadále doceňujte neustálou formaci, bděte nad soudržností života a především, zvláště v těchto dobách, vytrvale hlásejte radostnou zvěst pokoje a míru.
Kristus je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6), proto je se v jeho škole stále hodně co učit. Vzpomeňte si na Ježíšův rozhovor s Filipem, který ho žádal: „Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí.“ Mistrova odpověď je překvapující: „Tak dlouho už jsem s vámi, Filipe, a ještěs mě nepoznal? Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14,8–9) To nám připomíná kontemplativní rozměr stálé formace. Poznání Krista se bezpochyby děje prostřednictvím dobré počáteční formace, osobním doprovázením formátorů; děje se prostřednictvím přilnutí k programům vašich diecézí, kongregací a institutů; děje se prostřednictvím seriózního osobního studia, abyste mohli přinášet světlo věřícím, kteří vám jsou či budou svěřeni, a zachraňovat je především od nebezpečné iluze pověry. Formace je však mnohem širší: má vztah k jednotě vnitřního života, k péči o sebe sama a o Boží dar, který nám byl dán (srv. 2 Tim 1,6), vztahuje se k literatuře, k hudbě, ke sportu, k umění všeobecně, a především k modlitbě adorace a kontemplace. Zvláště ve chvílích neútěchy a zkoušek „jak milé je stát před křížem nebo klečet před Nejsvětější svátostí a jednoduše setrvávat před jeho pohledem! Jak nám prospěje, když mu dovolíme, aby se opět dotkl našeho života a vyslal nás šířit svůj nový život!“ (František, Evangelii gaudium 264) Bez tohoto kontemplativního rozměru přestaneme být soudržní s evangeliem a nebudeme odrážet moc zmrtvýchvstání.
„Současný člověk,“ řekl sv. Pavel VI., „naslouchá radši svědkům než učitelům; a naslouchá-li učitelům, tedy jen proto, že jsou svědky.“ (exhortace Evangelii nuntiandi 41; srv. generální audience z 2. října 1974) Věrnost Krista, který nás miloval až do konce, je skutečným podnětem pro naši věrnost. Je to věrnost, kterou usnadňuje jednota kněží s vlastním biskupem a mezi spolubratry, zasvěcených osob s představenými a mezi sebou navzájem. Drazí bratři a sestry, živte své vzájemné bratrství upřímností a otevřeností, neuchylujte se k pocitu soběstačnosti a spokojenosti se sebou samým, neoddělujte se od lidu, zvláště od chudých, prchejte od úsilí získat jakákoli privilegia. Pro vaši věrnost, a tedy i pro vaše poslání je nepostradatelná kněžská nebo řeholní rodina, ale i rodina, v niž jsme se narodili a vyrůstali. Církev si nesmírně váží rodiny; učí, že rodinný krb je místo posvěcení všech jejích členů. Pro mnohé z vás jistě byla kolébkou povolání vaše vlastní rodina, která ocenila a podpořila růst zvláštního povolání, které jste dostali. Vašim příbuzným tedy náleží moje vděčnost za to, že pečovali o vaše povolání, podporovali je a chránili. Zároveň je chci požádat, aby vám vždy pomáhali zůstávat věrnými evangeliu a nehledat výhody vaší služby v církvi. Ať vás podepírají svou modlitbou a ať ve vás budí nadšení dobrými otcovskými a mateřskými radami, abyste byli svatí nikdy nezapomínali, že jste podobně jako Ježíš služebníky všech.
Závěrem chci říci, že vaše věrnost vůči Angole, jako tomu má být po celém světě, je zvláště dnes spojena s ohlašováním míru a pokoje. V minulosti jste osvědčili svou odvahu, když jste odmítli metlu války, když jste podporovali zmučené obyvatelstvo, jemuž jste stáli po boku, když jste budovali a obnovovali, když jste ukazovali cesty a řešení, jak ukončit ozbrojený konflikt. Váš přínos je všeobecně uznávám a oceňován. Ale tento úkol neskončil! Usilujte nadále o smíření paměti, vychovávejte všechny ke svornosti a oceňujte mezi sebou krásná svědectví těch bratří a sester, kteří přestáli bolestná utrpení a všechno odpustili. Radujte se s nimi, oslavujte mír!
Jinými slovy, nezapomínejte, že podle slov sv. Pavla VI. „rozvoj je nové jméno pro mír“ (encyklika Populorum progressio 87). Je tedy rozhodující, abyste s moudrostí vnímali realitu, nepřestávali odmítat nespravedlnost a nabízeli řešení v souladu s křesťanskou láskou. Buďte i nadále církví velkodušnou, která spolupracuje na integrálním rozvoji vaší země. Proto bylo a je určující vše, co uskutečňujete na poli vzdělávání a zdravotnictví. V tomto duchu, přepadnou-li vás těžkosti, vzpomeňte si na hrdinské svědectví víry těch Angolanů, mužů i žen, misionářů narozených zde či příchozích odjinud, kteří měli odvahu dát život za tento lid a za evangelium a raději zemřít než zradit spravedlnost, pravdu, milosrdenství, lásku a Kristův pokoj. Také vy, nejmilejší, se každým slavením eucharistie stáváte tělem vydaným a krví prolitou za život a za spásu vašich bratří a sester. Po vašem boku je stále Panna Maria, Mamã Muxima. Ať Bůh žehná a dopřeje přinášet plody vaší oddanosti a vašemu poslání!
překlad - zd -
