Papež Lev: Milujme mateřským srdcem
Promluva Svatého otce na závěr modlitby růžence
Mariánské poutní místo Panny Marie Neposkvrněné Mamã Muxima, neděle 19. dubna
Drazí bratři a sestry, nejmilejší mladí přátelé, členové Mariiny legie a ctitelé svatyně Mamã Muxima, Matky srdcí, s radostí s vámi prožívám tento okamžik mariánské modlitby.
Společně jsme se pomodlili růženec, prastarou prostou modlitbu, která se zrodila v církvi jako modlitba pro každého člověka. Sv. Jan Pavel II. ji popsal jako modlitbu křesťanstva, které si uchovalo »čerstvost svých počátků a cítí se povzbuzováno Božím Duchem, aby „zajelo na hlubinu“ […] a znovu ohlašovalo, ba dokonce „vykřičelo“ do světa, že Kristus je Pán a Spasitel« (apoštolský list Rosarium Virginis Mariae 1).
Když se dívám na vás všechny, na mladou a živou angolskou církev, a sdílím s vámi tuto intenzivní a bohatou chvíli plnou zápalu, připadá mi, že se slova mého svatého předchůdce zcela zvláštním způsobem uskutečnila v tomto velikém společenství, v němž je jistě znát čerstvost víry a síla Ducha.
Nacházíme se na poutním místě, kde se v průběhu staletí modlilo tolik mužů i žen, v okamžicích radosti i za smutných a velmi bolestných okolností v dějinách této země. Zde se už tak dlouhý čas Mamã Muxima ve skrytosti nasazuje, aby udržela naživu tepající srdce církve – srdce složené z mnoha srdcí, ze srdcí vašich i všech těch, kdo milují, modlí se, slaví, pláčou, a někdy, nemohou-li přijít osobně, svěřují své prosby a touhy dopisům, jak připomněla Jeho Excelence. Mamã Muxima přijímá všechny, naslouchá všem a modlí se za všechny.
Rozjímali jsme nad slavnými tajemstvími Ježíšova života, zahlédli jsme očima víry v jeho oslavení svůj vlastní úděl a v jeho lásce své vlastní poslání. Kristus v události Velikonoc přemohl smrt a ukázal nám cestu návratu k Otci. A abychom se také my mohli rozběhnout touto zářící a náročnou cestou a aby se celý svět mohl podílet na jeho kráse, daroval nám svého Ducha, který nás oživuje a udržuje nás na cestě našeho poslání. Jako Maria jsme i my stvořeni pro nebe a s radostí do nebe putujeme s pohledem upřeným na Ni, dobrou Matku a vzor svatosti, abychom přinášeli světlo Vzkříšeného bratřím a sestrám, se kterými se setkáváme, jak jsme to učinili symbolicky na počátku každého desátku prostřednictvím zástupců všech povolání a každého věku.
Jak připomněl mons. Sumbelelo, toto poutní místo, zasvěcené Neposkvrněnému početí, bylo spontánně „překřtěno“ věřícími na Svatyni „Matky srdce“. Je to překrásný titul, který nás vede k tomu, abychom uvažovali o srdci Mariině, srdci průzračném a moudrém, schopném uchovávat mimořádné události ze života Božího Syna a rozjímat o nich (srov. Lk 2,9.51). Když jsme se společně modlili, i my jsme tak učinili a nechali jsme se při vzpomínce na Ježíše doprovázet Marií. Spolu s ní jsme znovu odhalili různé okamžiky ze života jejího Syna, aby v nás živila univerzální lásku, jako je ta její (srov. Rosarium Virginis Mariae 11).
Modlit se růženec nás tedy zavazuje k tomu, abychom každého člověka milovali mateřským srdcem, konkrétním a velkodušným způsobem, a abychom se vydávali pro dobro druhých, zvláště těch nejchudších. Maminka miluje své děti, i když je každé jiné, všechny stejně a celým srdcem. Také my, před Matkou srdce, chceme slíbit totéž a ve stejné míře, aby nikomu nechyběla láska a s ní všechno nezbytné pro důstojný a šťastný život: aby ten, kdo má hlad, se měl čím nasytit, aby všichni nemocní mohli dostat potřebné léky, aby bylo dětem zajištěno adekvátní vzdělání, aby staří lidé prožívali spokojeně léta své zralosti. Na to všechno myslí maminka; na to všechno myslí Maria a zve také nás, abychom s ní její starosti sdíleli.
Drazí mladí lidé, drazí členové Mariiny legie, drazí bratři a sestry, Matka Boží nás žádá, abychom se nechali zatáhnout do toho, co prožívá její srdce, abychom byli jako ona tvůrci spravedlnosti a nositelé pokoje. Zde se odehrává veliké dílo: stavba nové svatyně, která může uvítat všechny příchozí poutníky. Zvláště vy, mladí lidé, to přijměte jako znamení. Také vám svěřuje nebeská Matka velký plán: vybudovat lepší svět, otevřený svět, kde už nebudou války ani nespravedlnost, bída ani nepoctivost; kde zásady evangelia budou inspirovat a utvářet další a další srdce, struktury a plány pro dobro všech.
Láska musí zvítězit, láska, a ne válka! Tomu nás učí Mariino srdce, srdce Maminky všech. Vyjděme tedy z této svatyně jako „andělští poslové“ života, kteří všem přinesou Mariinu péči a Boží požehnání.
Mamã Muxima, tueza kokué, Mamã Muxima, tutambululé: „Maminko srdce, přicházíme k tobě, abychom ti všechno předložili.“ Tak zpívá hymnus k Mamã Muxima; a pokračuje: „Přicházíme prosit o tvé požehnání.“
Drazí přátelé, svěřme všechno Marii, darujme se všichni bratřím a sestrám a přijměme s radostí na její přímluvu Pánovo požehnání, abychom je donesli každému, koho potkáme. Amen.
Překlad - zd -
