Lev XIV. k migrantům z „Las Raíces“: Boží láska nezná hranice
SETKÁNÍ S MIGRANTY Z CENTRA „LAS RAÍCES“
San Cristóbal de La Laguna, Tenerife, 12. června 2026
Drazí bratři a sestry, dobré ráno!
Děkuji paní ministryni za srdečná slova, která mi adresovala, stejně jako řediteli tohoto centra.
Dnes církev slaví slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, které pro křesťany představuje milosrdnou a nekonečnou Boží lásku ke každému člověku. V tomto kontextu, je věcí Prozřetelnosti, že se můžeme setkat, vidět se a především vědět, že bez ohledu na to, odkud pocházíme, Boží láska nezná hranice, nedělá rozdíly, daruje se všem a shromažďuje nás v jednotě. Když vidím vaše tváře a poslouchám vaše svědectví, myslím na vaše srdce, zraněná mnoha nesnázemi, ale také utěšená láskou, kterou jste přijali díky jiným, otevřeným, velkorysým a milosrdným srdcím. Kristovo Srdce trpělo a bylo probodeno z lásky, a bylo také utěšeno soucitnými lidmi, kteří mu projevili blízkost, aby zmírnili jeho bolest.
Aby vysvětlil univerzálnost lásky, zvolil si Ježíš za příklad skutek muže jiného národa a jiného náboženství, který měl soucit s raněným a zbitým člověkem (srov. Lk 10,25-37). Pobízeni Boží láskou, která nám pomáhá uzdravovat rány a být milosrdní k trpícím, vydali se z těchto Kanárských ostrovů svatý bratr Pedro a svatý José de Anchieta hlásat evangelium v Americe a otevírali tak nové misijní obzory. Také oni byli migranty, kteří se vydali do neznáma, a jako svůj hlavní majetek s sebou nesli víru, naději a lásku.
V neznámých zemích dokázali svatí migranti a misionáři dávat to, co měli, a zároveň přijímat to nové, co jim bylo nabízeno. Proto chci povzbudit také vás, abyste nabídli poklad lidskosti, snů a kultury, který jste přinesli na tyto ostrovy, a abyste byli otevření přijímat to, co vám je dáváno.
Musíme tuto výměnu prožívat zodpovědně a myslet na budoucnost příštích generací, kterým chceme předat dědictví civilizace lásky, v níž má migrace významné slovo, protože „může být příležitostí k setkání a vzájemnému obohacování mezi národy“ (Magnifica humanitas, 81). Drazí bratři a sestry, všichni jsme – v jistém smyslu – migranti, všichni jsme poutníci na cestě k nebeské vlasti. Pomáhejme si navzájem, aby se tato cesta stala čímsi lidštějším pro všechny, nabídněme to, co je v silách každého z nás. V tomto smyslu děkuji za spolupráci ze strany vlády, různých institucí a mnoha mužů a žen dobré vůle, kteří umožňují tuto konkrétní humanitární pomoc, která vrací naději a důstojnost tolika lidem.
Zaujal mě název vašeho přijímacího centra, které se jmenuje „Las Raíces“ (Kořeny). Můj předchůdce, drahý papež František, který si tak přál být s vámi, rád používal obraz kořenů, aby poukázal na nutnost nezapomínat na svůj původ, zůstat jednotní a důvěřovat Pánu. „Neboť kdo důvěřuje Pánu, ‚je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde horko, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené‘ (Jer 17,8)“ (Christus vivit, 133). Ať vám tento obraz kořenů pomáhá zůstat pevně zakořeněni v Pánu (srov. Kol 2,7), aby vás žádná bouře nemohla vzdálit z jeho přítomnosti, která posiluje a dává život. Drazí přátelé, nosím vás v srdci a vzpomínám na vás ve svých modlitbách. Bůh vám žehnej, žehnej vašim rodinám a všem, kdo vás milují. A ať vás Panna Maria, Těšitelka migrantů, doprovází a vždy vás provází svou mateřskou ochranou.
překlad - jb -
