Lev XIV. k organizacím ROACO: Strach a nejistota znemožňuje tvořit budoucnost
Česká redakce RV / Vatican News
Výroční plenární zasedání Výboru humanitárních organizací na podporu východních církví (ROACO – Riunione Opere Aiuto Chiese Orientali), které probíhalo ve Vatikánu, vyvrcholilo ve čtvrtek 18. června 2026 audiencí u Svatého otce. Tento významný koordinační orgán, spadající pod Dikasterium pro východní církve pod vedením kardinála Claudia Gugerottiho, sdružuje dárcovské organizace z celého světa (včetně americké CNEWA či francouzské L'Œuvre d'Orient) s cílem finančně a materiálně podporovat katolické komunity východních obřadů – od Blízkého východu až po Indii. Letošní třídenní zasedání, které začalo 15. června, se zaměřilo na klíčovou pastorační výzvu: formaci budoucího duchovenstva a řeholníků ve východních seminářích a kolejích. Papež Lev XIV. toto rozhodnutí ocenil jako strategický krok pro budoucnost celé církve.
Svatý otec v úvodu svého projevu srdečně přivítal přítomné zástupce agentur a označil jejich rozhodnutí věnovat se tématu vzdělávání duchovních za „velmi moudré“. Podpora církve podle něj nesmí být omezena pouze na materiální rovinu.
Formace jako pilíř identity
„Podpora církve totiž neznamená pouze poskytovat jí materiální prostředky k obživě, ale také pomáhat jí růst v její identitě a ve schopnosti evangelizovat, které spočívají na formaci služebníků povolaných k šíření jejích duchovních bohatství,“ deklaroval papež Lev XIV. Východní katolická společenství podle jeho slov disponují obrovským teologickým a liturgickým pokladem, který obohacuje celou katolickou komunitu, jež si často neuvědomuje rozmanitost tradic ve svých řadách. Svatý otec připomněl, že tato duchovní bohatství východní katolíci uchovávají a sdílejí se svými bratry a sestrami v pravoslavných církvích, díky čemuž mohou celé katolické komunitě nabídnout velký dar.
Papež připomněl, že jednota církve nesmí být zaměňována s uniformitou. Církev je všeobecná, nikoliv jednotvárná, a jsou v ní různé duchovní a teologické tradice, různé obřady a disciplíny, které se navzájem obohacují. Tyto starobylé východní církve nás vedou zpět k počátkům víry, nechávají zářit světlo milosti skrze liturgicky bohatou spiritualitu. Nabízejí duchovní bohatství, které naplňuje srdce úžasem a vděčným ohromením nad krásou, kterou odhalují. S odkazem na Druhý vatikánský koncil a koncilní dekret Unitatis Redintegratio (UR, 17) zdůraznil, že různé teologické formulace Východu a Západu je třeba vnímat spíše jako doplňující se, nikoli protichůdné.
„Křesťanský Východ lze zachovat pouze tehdy, bude-li chápán: ztratit toto porozumění znamená ochudit církev. Abychom se o něm však dozvěděli a milovali ho, musíme investovat do formace.“
V této souvislosti papež citoval též více než třicet let starou výzvu svatého Jana Pavla II. z apoštolského listu Orientale Lumen (čl. 24), která naléhavě apelovala na nutnost „znát liturgii východních církví; prohlubovat znalost duchovních tradic otců a učitelů křesťanského Východu a poskytovat v seminářích a na teologických fakultách odpovídající výuku o těchto tématech, zejména budoucím kněžím“. Rozhodnutí přispět k podpoře formace duchovních a naslouchat odborníkům označil za krásné znamení konkrétní péče o tyto církve.
Varování před neplodným aktivismem
Svatý otec rovněž obrátil pozornost k vnitřnímu životu pracovníků humanitárních organizací. Zdůraznil, že propojení mezi poznáním a láskou, mezi otevřenou myslí a pracovitými rukama, vyžaduje také duchovní rozměr: srdce, které je nejen velkorysé, ale také naplněné milostí a zapálené Duchem Svatým. Varoval před rizikem, kdy se z charitativní činnosti stává čistě sekulární management bez vnitřního zakotvení v Bohu.
„Dobré skutky totiž nepřinášejí trvalé ovoce, pokud nevycházejí ze zdroje dobra, jímž je Bůh,“ upozornil papež. „Je-li pravda, že ‚víra bez skutků je mrtvá‘ (Jak 2,26), je stejně tak pravda, že skutky bez živé víry jsou neplodné.“ Vyzval proto přítomné k neustálé modlitbě a pravidelnému přijímání svátostí, které jediné mohou udržet srdce živené plamenem Ducha Svatého.
Ostrá kritika války, násilí a strachu
V druhé polovině své promluvy papež Lev XIV. výrazně přitvrdil v tónu, když popsal současné globální dění jako „temné období dějin“. Ostře zkritizoval obrovské finanční prostředky vydávané na zbrojení, což postavil do přímého kontrastu s tichou službou ROACO:
„Zatímco vy přinášíte život, oni rozsévají smrt; zatímco vy podáváte ruku svému bratrovi, oni hledají nepřátele, které by mohli rozdrtit; zatímco vy navazujete dialog, oni upřednostňují monology; zatímco vy otevíráte cesty naděje, oni uvězňují lidi ve strachu; zatímco vy budujete budoucnost, oni ničí přítomnost.“
Největší hrozbu pro budoucnost křesťanů na Blízkém východě a v dalších konfliktních oblastech dnes podle papeže nepředstavují jen samotné přímé boje, ale dlouhodobé důsledky, které po nich zůstávají. Ty popsal jako tragédie, na které se často zapomíná. „Je tu zhouba zrozená z války... která i nadále vysává životní sílu zejména východních církví. Jediným slovem: nestabilita.“
Tato institucionální nestabilita – rozkolísanost, přítomnost ozbrojených gangů a vnějšími zájmy zmanipulované politické systémy – vytváří neustálý cyklus nejistoty. Svatý otec popsal, že i když se v zemích po skončení utichlých konfliktů situace navenek jeví jako klidná, politický systém se ve skutečnosti pohybuje v bludišti lstí, tajných dohod a stranických zájmů. Tento koloběh dusí příležitosti k rozvoji a dopadá vždy nejvíce na ty nejchudší. Obyčejní lidé pak čelí ztrátě pracovních míst, nepravidelným mzdám, sporadické zdravotní péči a ohroženému vzdělávání. „Mění se to v tragédii, která tíží srdce každého, pohlcuje naději a znemožňuje budovat budoucnost, což vede mnohé k odchodu,“ upozornil papež na bolestný exodus tamních křesťanů z jejich vlasti, zejména na Blízkém východě.
V závěru Svatý otec zdůraznil, že tyto tragédie nejsou výsledkem slepého osudu, nýbrž svobodných a morálně neodpovědných rozhodnutí konkrétních lidí. Vyzval přítomné, aby apelovali na lidské svědomí a usilovali o obnovu úcty, důstojnosti a lidskosti, přičemž vyjádřil hlubokou vděčnost všem dárcům, kteří se nenechají odradit a nadále ve jménu evangelia pomáhají nápravě těchto bezpráví.
Informace o struktuře ROACO včetně tiskových zpráv k plenárnímu zasedání v červnu 2026 lze nalézt na webových stránkách https://www.orientchurch.va/roaco.html.
-dv-
