Lev XIV. obyvatelům Pavie: Občan je vždy spoluobčan
Papež Lev nejprve citoval sv. Augustina: „Chceme-li změnit dobu, chceme-li, aby svět žil v pokoji, musíme začít sami od sebe.“ Zvláště mladé lidi vyzval k autentickému přátelství, tj. nejen přes obrazovku telefonu, ale v reálné blízkosti, v přítomnosti: „Tak zjistíme, že Ježíš skutečně žije mezi námi.“ Pak oslovil shromážděné občany Pavie těmito slovy:
Vaše excelence, pane starosto, vážení veřejní představitelé, drazí bratři a sestry!
Děkuji vám za vaše slavnostní přijetí a za uctivá slova na uvítanou. Sama Pavia se představuje ústy biskupa a starosty a dává promlouvat kráse vašeho města. Je to krása spojená s požadavky, která představuje drahocenné dědictví minulosti, jež se stává závazkem pro přítomnost. Město je v důsledku darem a úkolem pro své obyvatele: na tomto náměstí si to všichni uvědomujeme, díváme-li se, jak se život občanů odráží v kolemstojících budovách a kamenech.
Nacházíme se mezi budovami, které mluví o vás, a proto mluví k vám. Mám na mysli nejen historické stavby, ale i domy, školy, univerzity, nemocnice, farní centra. Toto všechno jsou významná místa, obdařená vlastním smyslem, která svědčí o přijetí, o výchově, o kultuře. Různými formami vypovídají o tomtéž: o péči komunity o člověka s jeho důstojností a hodnotami, které vás sjednocují a vytvářejí z vás jeden lid a které jsou také základem italské ústavy.
Procházíme-li historickým centrem Pavie, v jejích ulicích a náměstích na nás dýchne krása nabitá historií, krása nikoli povrchní. To je něco charakteristického pro evropská města: nacházíme v nich důvtip a smysl pro obec těch, kdo je vybudovali, uvědomujeme si, jak tkanivo městské struktury drží pohromadě každodenní život, a chápeme jejich úlohu, kterou každé z nich hraje na národní i mezinárodní scéně.
Slovo „obec“ znamená nejen místo, ale i způsob života: obec je jedna pro všechny, pro jednotlivce i pro společenství. Lidé, kteří ji obývají, vytvářejí společnost, tedy organismus, který musí být dobře uspořádán ve svých vztazích a svých zákonech. Být společenský znamená být solidární, chovat se jako skutečný společník – být motivován společným dobrem, nikoli partikulárními zájmy. Občané jsou vždy zároveň spoluobčané! Dokonce péče o společné části a prostory v obci se nazývá „komunální“ z latinského communis – „společný“.
Lidé jsou tedy zodpovědní za veřejný prostor; tváří v tvář aktuálním výzvám hledáme, co upevňuje a co podemílá naše domy. Ptejme se také, co dodává stabilitu a co zraňuje naši společnost. Jinak řečeno: co patří všem, je ohroženo tím, že nebude ničí; když se zdá, že lhostejnost štěpí naše společenství, je nezbytné obnovit činnou účast všech na životu obce. Tváří v tvář degradaci a občanské negramotnosti jsme povoláni sdílet jazyk nasazení a služby v péči o náměstí, parky a ulice jako o místa setkání par excellence. Dobrá občanská společnost umí pěstovat svornost prostřednictvím dialogu a konstruktivních setkání mezi lidmi a kulturami, které dodávají Pavii život.
Chci dnes pozvat každého z vás – zopakujte si každý v duchu: „Mám zájem o naše město! Mám zájem o zdraví toho, kdo je vedle mě, mám zájem o krásu místa, v němž bydlím, mám zájem o kvalitu života v prostředí, kde pracuji a kde trávím volný čas. Mám zájem o tuto velice úrodnou rovinu, kde každé pole a každý příkop nese znamení trpělivé práce těch, kdo po dlouhá staletí naslouchali rytmu stvoření a cítili se v souladu s přírodou.“
Obdělávání půdy má vztah k rozvoji kultury, která našla v Pavii zvláště šťastný model. Mám na paměti vaši slavnou akademickou tradici a myslím především na mladé lidi a na studenty, kteří navštěvují Městskou univerzitu. Na tomto kulturním hřišti se nesetkávají s rozmnožováním vědomostí, nýbrž se systémem schopným formovat člověka bez spekulací o jeho práci. Rozvoj vědy ve skutečnosti znamená rozvoj člověka, který musí vždy zůstat protagonistou veškerého výzkumu.
V této perspektivě každému poznání odpovídá forma péče: tak jako medicína pečuje o lidské tělo, tak se právní věda zabývá o těleso společnosti a filosofie se věnuje myšlení, z něhož člověk rozvíjí všechna svá umění. Všechno, co se dozvíme o světě, nám dává poznat samy sebe a vede nás k novému tázání po naší existenci, žíznící po pravdě a spravedlnosti. Této žízně byl plný duch sv. Augustina, příklad zdravého nepokoje, který rozechvívá toho, kdo hledá, kdo studuje, kdo vychovává. Jeho osobnost je vtělením stálého vášnivého dialogu mezi vírou a rozumem i svědectvím jejich vzájemné sounáležitosti.
Skutečně nelze věřit bez přemýšlení, stejně jako není možné bez víry osvětlit nejhlubší otázky rozumu. V této otevřenosti a důvěře se lidský rozum ptá a plánuje; neuzavírá se do logiky zisku či nadvlády, ale objevuje nové způsoby, jak pečovat sám o sebe i o svět. Nakolik lidská bytost věří, natolik nerezignuje na smysl, na to, že je jen zlomkem historie, který ukončí smrt; je to právě víra, která nám připomíná, že nejsme poddanými anonymního osudu, a povzbuzuje nás v jistotě, že Bůh je stvořitelem a zachráncem života.
Také v Pavii působí církev s tímto záměrem, aby byla náručí, která obejme všechny a zrodí nové lidstvo. Také dnes je nejstarší občanská instituce povolána hlásat evangelium především jako ohnisko víry a dům lásky ve službě nejmenšímu, nejchudšímu, osamělému či starému. Do této péče o člověka zapojuje veškeré síly dobrovolnictví, kterým chci vyjádřit své uznání a ocenění. Díky vašemu úsilí Pavia vzkvétá jak na pohled, tak ve ctnosti; mějte stále v úctě důstojnost každého lidského života! Kříž, který je ve znaku vašeho města, je mnohem více než jen heraldický symbol; je to kulturní syntéza: připomíná, že historie Pavie je zakotvena v univerzální hodnotě křesťanské lásky. A je to historie, kterou píšete společně, ve tvůrčí paměti na porozumění mezi občany a spolky, mezi církví a veřejnými institucemi, mezi generacemi a kulturami.
Drahé sestry, drazí bratři, zvu každého z vás, aby dal to nejlepší ze sebe pro dobro všech, a ze srdce dávám vám, vašim domovům a vašim rodinám své požehnání. Děkuji!
překlad - zd -
