Lev XIV. v Barceloně: Buďte připraveni vzdát se nadbytečného a stavět na podstatném

Apoštolská cesta do Španělska, 6.–12. června 2026

Homilie papeže Lva XIV. při modlitbě poledních chval

Barcelona, Katedrála Svatého Kříže a sv. Eulálie, 9. června 2026

Drazí bratři a sestry,

s velkou radostí zahajuji svou návštěvu společnou modlitbou s vámi v této katedrále modlitbou poledních chval.

II. vatikánský koncil definuje modlitbu breviáře jako „hlas nevěsty, která promlouvá ke svému ženichovi“ (Konst. Sacrosanctum Concilium, 84) a „modlitbu, kterou Kristus ve spojení se svým tělem pozvedá k Otci“ (tamtéž). Také čtení, které jsme vyslechli, zdůrazňuje, že „všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo“ (1 Kor 12,13). Můžeme se tedy v našem zamyšlení nechat vést právě těmito dvěma obrazy: Nevěsta a Tělo.

První z nich nám připomíná, že církev, a zejména toto shromáždění, bohaté svými dary a charismaty i rozmanitostí příběhů každého z vás, je především milovanou Nevěstou. Bůh vás chtěl mít na tomto místě, protože miluje ve vás a ve vašem bytí pospolu jedinečnou a posvátnou krásu a dobrotu. On si vybral vás, a ne jiné, abyste dnes zastupovali „společenství svatých“ (srov. 1 Kor 1,2), které je v Barceloně. A s tímto vědomím vás vyzývám, abyste ve svornosti obnovili předsevzetí kráčet všichni spolu, věřící i pastýři, v Kristových stopách směrem k plnosti života. Církev je plodem činu lásky, který ji předchází a který pochází od Boha, a roste především tím, že se nechává milovat od Něho, v jednotě, s pokorným a vděčným srdcem, protože jen ten, kdo se nechá od Boha milovat, může spolu s ostatními stavět díla lásky.

V této souvislosti papež František před několika lety doporučoval této diecézní komunitě, aby „vycházela ze setkání s Kristem“, aby rostla „v bratrství, v hlásání Radostné zvěsti evangelia“ (Videoposelství u příležitosti slavnostního otevření Věže Panny Marie v Sagrada Família v Barceloně. 8. prosince 2021), a o rok později opakoval seminaristům vaší diecéze, kteří byli na pouti v Římě: „Nikdy nepřestávejte okoušet a připomínat si tuto lásku, která se hojně vylévá a bude vylévat do vašich srdcí […]. Nikdy neuhašte oheň, který z vás učiní neohrožené kazatele evangelia“ (Promluva ke komunitě barcelonského semináře, 10. prosince 2022).

Jeho slova naznačují, jakou atmosféru jsme povoláni šířit ve svém okolí, v rodinách, ve farnostech, na pracovištích a ve vzdělávacích institucích, v prostředí kurie a ve všech ostatních oblastech života: atmosféru rodiny, v níž žijeme společně, s vědomím společného synovství a společného povolání, v solidaritě, otevřenosti, připravení prokázat milosrdenství, být obětaví, pozorní k sobě navzájem a hotoví odpustit.

Nejdražší, Barcelona má v tomto ohledu velkou církevní tradici. Připomínal to svatý Jan Pavel II., když při své návštěvě u vás chválil „přívětivou povahu, která vás, obyvatele Barcelony a Katalánce, vedla v průběhu dějin ke sdílení lidského a křesťanského občanství s nesčetnými národy“ (Angelus, Barcelona, 7. listopadu 1982), a povzbuzoval vás, abyste „prohlásili před církví, že toto město a tento region jsou velkým a otevřeným ohniskem křesťanského bratrství“ (tamtéž).

V jeho slovech nacházejí místo tváře mnoha bratří a sester, kteří se mezi vámi zasazovali a zasazují o budování harmonie a společenství, překonávající veškeré polarizace. A právě tyto tváře se dodnes projevují v životnosti mnoha děl evangelizace, formace a charity, do nichž všichni patříte jako animátoři a vedoucí.

Dostáváme se tak k druhému obrazu, u kterého se chceme zastavit: k obrazu těla, hlavnímu tématu čtení, které jsme vyslechli (srov. 1 Kor 12,12–13). Jestliže je totiž Kristus Ženichem, který nás miloval jako první, je také Hlavou, s níž jsme spojeni jako údy jediného těla, jeden ve službě druhému, „lidé z každého kmene, jazyka, lidu i národa“ (Zj 5,9), všichni oživováni působením téhož Ducha, všichni povoláni ke stejné svatosti. I to je důležité, protože nám to připomíná, že pro nás není společná práce volbou „stylu“, ale přirozenou nutností, založenou na milosti udělené každému „podle míry Kristova daru“ (Ef 4,7), na niž odpovídáme užíváním přijatých charismat v souladu se svěřenými službami. Je to Duch, který nás jako části jediného živého celku pobízí nejen k tomu, abychom se bezvýhradně darovali tam, kam nás Prozřetelnost volá, ale abychom tak činili podle Božích záměrů, v poslušnosti a důvěře.

Stejně jako v těle, i mezi námi jsou některé údy silnější a jiné slabší, některé viditelné, které plní funkce zjevné navenek, jiné skryté, které působí uvnitř, v některé z nich se nikdy nezastavují a přece plní životně důležité funkce, kterých si leckdo ani nepovšimne.

Našli bychom mnoho obrazů, které by mohly ilustrovat rozmanitost a význam rolí a poslání, s nimiž se ve svém středu setkáváme, ale poselství je vždy stejné: v bohatství darů, které jsme obdrželi, jsme silní, protože jsme jednotní, a jsme jednotní, protože nás oživuje tentýž Duch, Duch Kristův, který je Duchem společenství pro spásu všech (srov. Ef 4,4). Je proto důležité, aby nikdo z nás nedovolil, aby cokoli zničilo jednotu, v níž nás Bůh ustanovil a k jejíž plnosti nás den za dnem vede.

Barcelona bývá nazývána „Cap i Casal de Catalunya“. To dává této komunitě, vám všem, obyvatelům Barcelony a Kataláncům, zvláštní povolání a odpovědnost, abyste se s Boží pomocí stávali staviteli jednoty.

Za chvíli budeme uctívat ostatky svaté Eulálie, spolupatronky této katedrály, této diecéze a tohoto města. Svatý Augustin v kázání o mučednících řekl: „Nepovažujme za nedůležité, že jsme údy toho těla, jehož údy jsou i ti, s nimiž se nemůžeme srovnávat […]. Jsme poslušní témuž Pánu […], jsme oživováni touž láskou a […] spojeni touž jednotou“ (Sermo 280, 6).

Drazí bratři a sestry, v tomto duchu chceme i my, ve světě rozervaném válkami a rozkoly, ve společnosti stále více roztříštěné a individualistické, být „mučedníky“, tedy svědky a proroky jednoty, vstřícnosti, svornosti a pokoje, i za cenu obětí a odříkání. Stejně jako Panna Eulálie a mnoho dalších mučedníků chceme odpovědět svým „ano“, být připraveni, kde je to nutné, zemřít sami sobě, ztratit se, abychom se znovu nalezli, vzdát se toho, co je nadbytečné, abychom stavěli na tom, co je podstatné a trvá navěky (srov. Mt 16,24-26).

To nás učí Ukřižovaný, k tomu nás vyzývá apoštol Pavel a příklady svatých, to chceme společně činit podle Ježíšovy modlitby k Otci při Poslední večeři: „Já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mě“ (srov. Jan 17,23).

Ať nám Maria, Matka Církve a Matka jednoty, pomáhá být věrnými tomuto úkolu a tomuto poslání: Santa Maria de la Mercè, pregueu per nosaltres (katalánsky Svatá Maria, Matko milosrdenství, oroduj za nás).

Překlad - jb -