Lev XIV. v sídle WFP: Lidské potřeby nesmějí být pouhým zbožím
Světový potravinový program (WFP) patří mezi organizace v rámci OSN. Jedná se o největší humanitární agenturu světa, která poskytuje základní potřeby (potraviny, vodu, léky apod.) více než 90 milionům lidí v 80 státech světa. Roku 2020 byla za své působení oceněna Nobelovou cenou za mír. V těchto dnech se v římském sídle Výkonného ředitelství WFP koná výroční zasedání správní rady, na něž byl výkonnou ředitelkou Cindy McCainovou pozván papež Lev XIV.
Papež Lev poděkoval za možnost navštívit instituci, jejíž nasazení „jde ruku v ruce s posláním katolické církve prosazovat lidskou důstojnost a podporovat bratrství na základně evangelního povolání milovat svého bližního“ (srv. Mk 12,31). Přítomné delegáty vyzval ke společnému hledání systémových příčin stávající kritické humanitární situace.
Lev XIV. také připomněl slova své encykliky Magnifica humanitas, jimiž upozorňoval na slábnoucí vliv mezinárodních organizací tváří v tvář rostoucí tendenci jednotlivých států omezovat se čistě na své partikulární zájmy bez ohledu na globální dopad jejich jednání (srv. MH 201). Zmínil paradoxní situaci, kdy „bezprecedentní kapacita světové produkce existuje spolu s šířícími se oblastmi extrémní zranitelnosti“, přičemž „stejné mechanismy, které ovládají ekonomický růst, často zhoršují vyloučení a marginalizaci“ a „humanitární zájmy jsou stále více ohroženy, že se na mezinárodní úrovni stanou druhotnými“.
Velkým břemenem pro humanitární pomoc je stále náročnější byrokratizace, varoval papež. Tyto procedury mohou nebezpečným způsobem zpozdit účinnou humanitární pomoc. „Na druhou stranu je přístup k základním lidským potřebám včetně potravin příliš často ovlivněn ekonomickými či strategickými přístupy. V důsledku jsou ti, kdo nevytvářejí kvantifikovatelnou produkci, ohroženi, že se stanou neviditelnými.“
Vzhledem k tomu, že riziko hladovění a podvýživy je nezbytné klíčové téma pro mezinárodní společenství, pokračoval papež, „WFP je více než jen politický, ekonomický či technický činitel; je to konkrétní vyjádření mezinárodní solidarity. Tam, kde národní instituce vyklízejí pole a komunitní vazby ztrácejí účinnost, pomáhá jeho přítomnost zabránit tomu, aby se humanitární krize zhoršily na úroveň nezvratného kolapsu“, jelikož „ve stále roztříštěnějším multipolárním světě nemůže žádný stát sám čelit globálním výzvám“.
Na druhé straně je často nezbytné, aby se mezinárodní pomoc mohla obracet na důvěryhodné partnery na místní úrovni. Zde může být velmi nápomocná právě církev, která „prostřednictvím farností, diecézí, charitních institucí a dalších náboženských struktur často dosáhne ke zranitelným obyvatelům oblastí, do nichž mezinárodní instituce nemohou proniknout“, povzbudil Lev XIV. ke hlubší spolupráci.
Papež Lev také zdůraznil etický rozměr potravinové pomoci: „Základní lidské potřeby se nesmějí stát obchodní komoditou. Jídlo, voda a zdravotní péče nemohou být podřizovány tržním mechanismům neb geopolitickým zájmům. Přístup k adekvátní výživě je základní lidské právo, zakořeněné v důstojnosti každého člověka.“ Právě lidská bytost musí stát v centru pozornosti, uzavřel papež svou promluvu, jelikož „každá lidská bytost má neodmyslitelnou a nezcizitelnou důstojnost, která zůstává nedotčenou bez ohledu na okolnosti, situaci nebo společenské postavení“. A právě věrnost této základní pravdě „je mírou lidskosti naší politiky – a spolu s ní i budoucnosti mezinárodního společenství“.
Po svém projevu měl papež Lev možnost zhlédnout několik videopozdravů od dětí z různých míst světa, kde WFP působí a pomáhá, mimo jiné z Peru, kde tehdy jako Robert Prevost vykonával biskupskou službu. Poté se v areálu sídla WFP setkal se spolupracovníky této organizace a jejich příbuznými, které výkonná ředitelka Cindy McCainová představila jako „rodinu WFP“. Výkonná ředitelka také krátce popsala působení WFP ve světě a poděkovala všem řadovým spolupracovníkům, kteří „nejsou jen streetworkeři, ale matky a otcové, kteří se rozhodli věnovat svůj život tomu, co je přesahuje“ a kteří působí „v místech a zemích, o nichž většina světa neví, že existují a k nimž se obrací zády“.
Lev XIV. pak krátce spatra poděkoval všem zaměstnancům a spolupracovníkům WFP, včetně těch, kdo sledovali jeho návštěvu online. Vyjádřil velký respekt všem, kdo nasazují svůj život – často až příliš doslova – při poskytování pomoci i v místech ohrožených válečnými a jinými konflikty. Nabídl pak několika zástupcům, aby představili své působiště a působení.
Závěrem papež zdůraznil dvě klíčová slova – společenství a naděje. V souvislosti se slovy Cindy McCainové o „rodině WFP“ povzbudil přítomné i ostatní spolupracovníky WFP k růstu a předávání pocitu sounáležitosti mezi sebou navzájem i vůči těm, kterým pomáhají: „Vy sami a vaše práce a služba ať se stanou cestou, jak pomoci lidem ke vzájemnému setkání a spolupráci ve snaze vyřešit problémy, které způsobují hladovění, a najít cesty, jak vytvořit spravedlivější svět.“
Lev XIV. završil svá slova zmínkou o rostoucím počtu lidí, zvláště mladých, kteří ztrácejí smysl života – ztrácejí naději. „Právě vy představujete naději. Práce, kterou vykonáváte, zvláště pak úsilí dostat se i k těm nejpotřebnějším, je naprosto jasně znamením naděje, konkrétním vyjádřením naděje, kterou my všichni hledáme,“ řekl všem, kdo se angažují v rámci WFP, a ujistil je o svých modlitbách, aby mohli pokračovat ve svém poslání „nabízet světu pokrm, jak pokrm k jídlu pro každý den, tak také pokrm, který dává naději na lepší svět, který chceme vytvořit, svět pokoje, svět, v němž jsme všichni skutečně jednotní“.
- zd -
