Otázky malého Renza: Lev XIV. o svých zkušenostech se sportem
Na setkání s papežem Lvem XIV. přišel také chlapec Renzo, který napsal papeži dopis – ptal se na věci, které mu jsou blízké, ale kladl také obtížné otázky o utrpení a osamělosti. Renzova rodina se potýká s nouzí, kterou dokumentoval film promítaný v papežově přítomnosti. Chlapec se nicméně rozhodl napsat papežovi osobně dopis a se svými přáteli sestavil otázky.
Sport učí životu
Na otázku, zda má rád fotbal, papež přiznal, že sám hraje tenis a má ho velmi rád, ale ani fotbal mu není cizí. Zmínil, že během svého biskupského působení v Peru sledoval výsledky místních týmů a jako papež již přijímal fotbalové kluby a sportovní týmy. Vyprávěl také o tom, jak sledoval různá mistrovství světa. „Sport je důležitý, protože pomáhá růst ve zdraví těla i ducha,“ řekl.
Ohledně začínajícího mistrovství světa papež podotkl, že fotbal připomíná jednu věc, na kterou se nesmí zapomínat: „Život není závod, ve kterém jde o to, aby člověk zazářil sám, ale cesta, kterou se učíme procházet společně.“ „Kdo neumí přihrát míč, ještě nepochopil hru, a kdo neumí žít s ostatními a pro ostatní, ten ještě nepochopil život,“ poznamenal Svatý otec.
Ježíš přináší radost a osvobozuje
V odpovědi na otázku chlapce, zda jako dítě chtěl být papežem, Lev XIV. odpověděl: „Myslím, že ne, zdá se mi, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel.“ Vysvětlil však, že od nejútlejšího věku pociťoval touhu zasvětit svůj život Bohu, ačkoli ještě nevěděl, jak a kam ho Pán povede.
Zdůraznil také, že důležitější než otázka budoucího povolání či životní role je otázka, zda chceš být Ježíšovým přítelem. „Každé dítě je Božím snem. I ty jím jsi,“ řekl v odpovědi na Renzův dopis. Dodal, že přátelství s Ježíšem přináší radost, osvobozuje a pomáhá krok za krokem objevovat povolání a cestu připravenou Bohem.
Ježíš nás nikdy neopouští
Lev XIV. se také vyjádřil k otázce, proč se některým lidem dějí špatné věci. Připomněl, že Ježíš konal dobro a uzdravoval, a přesto byl ukřižován. Příběh však neskončil na kříži, protože třetího dne Kristus vstal z mrtvých a zvítězil nad zlem a smrtí.
„Skrze život Ježíše Krista nám Bůh ukazuje, že i když existuje utrpení, On nikdy neopouští žádné ze svých dětí, protože pro nás připravil věčnou radost, kde již nebude smutek ani bolest,“ ujistil papež. Vyzval Renza k důvěře, protože Ježíš je s námi, pomáhá, doprovází a dává „sílu procházet těžkými chvílemi“.
Být nablízku starým lidem
Svatý otec hovořil také o prarodičích, kteří by se nikdy neměli nechávat samotní. Připomněl, že často právě oni s láskou a oddaností pomáhají vnoučatům poznávat lásku k Bohu a bližnímu. „Nedovolme, aby se osamělost a opuštěnost staly v životě starých lidí něčím normálním,“ apeloval.
Odpustit neznamená souhlasit se zlem
Na otázku, zda je třeba vždy odpouštět, Lev XIV. odpověděl, že Ježíš říká: ano. Vysvětlil však, že odpuštění neznamená uznat zlo za dobro, souhlasit s dalším ubližováním ani se nutit k zapomenutí. „Odpustit znamená nedovolit, aby se nenávist stala pánem našeho srdce,“ zdůraznil. Poznamenal také, že naše ochota odpouštět je „podmínkou odpuštění, které dostáváme od Boha“.
- jb -
