Papež Lev: Co by dnes řekla sv. Františka Cabrini?
Vážení a milí bratři a sestry,
jsem šťastný, že mohu pozdravit vás všechny, spoluobčany a krajany sv. Františky Xaverie Cabrini! Děkuji biskupovi Mons. Mauriciu Malvestitimu, místnímu faráři, starostovi a veřejným představitelům.
Jsem tu, abych vzdal čest Matce Cabrini, patronce migrantů, první světici Spojených států amerických, která se narodila roku 1850 zde v Sant’Angelo Lodigiano a zemřela roku 1917 v Chicagu, mém rodném městě. Když jsem se dozvěděl, že Sant’Angelo Lodigiano leží jen několik málo kilometrů od Pavie, napadlo mě využít příležitosti… a tady mě máte. Děkuji za vaše vřelé přijetí! Ukazujete mi tím lásku místní církve v Lodi vůči papeži, lásku, kterou Matka Cabrini v sobě chovala s obzvláštní zbožností a poslušností.
Když totiž nastal čas konečného rozhodnutí pro „azimut“, který měla dát jako poslání svému řeholnímu institutu, chtěla, aby to byl papež, který ji nasměruje. A Lev XIII. měl jasno: „Nikoli Východ, nýbrž Západ,“ ve službách tisícům italských emigrantů v Americe, jak ji k tomu již předtím vybízel biskup z Piacenzy, sv. Jan Křtitel Scalabrini.
Prostřednictvím hlasů těchto dvou osvícených pastýřů takto vyložila Matka Cabrini znamení časů a pochopila, že sen jít do Číny, v němž soupeřila se sv. Františkem Xaverským, se musí naplnit tam, kde jí v dané chvíli bylo více zapotřebí.
sv. Františka Cabrini dnes
Když se však, milé sestry, milí bratři, zahledíme na dnešní svět, co máme říci? Toto „znamení“, totiž fenomén migrace, vstoupil do jiné fáze, bezpochyby komplikovanější, ovšem rozhodně neméně apelující pro církev.
Ptejme se sami sebe: kdyby Matka Františka žila dnes, co by nám její misionářský duch řekl? Anebo ještě lépe: Co by řeklo Kristovo Srdce srdci této ženy zasvěcené Jemu a službě jeho království? A o co by ji požádal papež, jako byl František, sám syn italských emigrantů, který ze služby migrantům učinil jeden z klíčových prvků svého pontifikátu?
Moji milí, papež František chtěl, aby jeho třetí encyklika, Dilexit nos, která se stala také encyklikou poslední, byla zasvěcena „lidské i božské lásce Kristova Srdce“, to jest onomu tajemství nekonečné lásky, která byla jediným skutečným „motorem“ života sv. Františky Cabrini, všeho toho, co udělala, a ještě více Jak to udělala. Právě v této encyklice František píše: „Aktuálnost úcty vůči Kristovu Srdci je zvláště zřejmá v díle evangelizace a výchovy řady ženských i mužských řeholních kongregací, pro které byla od jejich prvopočátku charakteristická tato christologická duchovní zkušenost.“ (č. 150)
Co se mne týče, zdědil jsem a předložil učení papeže Františka v apoštolské exhortaci Dilexi te o lásce k chudým, v níž – tam, kde se mluví o lásce ve formě „doprovázení migrantů“ – se bok po boku sv. Jana Křtitele Scalabriniho objevuje právě postava sv. Františky Xaverie Cabrini. „Její mateřské srdce, které si nedopřávalo odpočinku, se za nimi především (totiž za migranty) vydávalo do chudinských brlohů, do vězení, do dolů.“ (č. 74) Ona sama napsala: „Žádná práce nebude příliš těžká, žádná země příliš vzdálená, žádný člověk příliš raněný pro lásku Ježíšova Srdce a pro všechny pozvané k tomu, aby přinášeli Kristovu lásku do světa.“
Misionářské charisma
Bratři a sestry, co je z tohoto charismatu nejaktuálnější? Říkám to právě zde, před ostatky srdce Matky Cabrini, přinesenými z mateřského domu v Codognu. Říkám to spolu s vděčným a vřelým pozdravem jejím duchovním dcerám, sestrám misionářkám Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Co je nejaktuálnější na misionářském charismatu, které se dává do služby migrantům?
Chtěl bych tedy využít této příležitosti, abych znovu vyzval především mladé lidi: seznamte se se sv. Františkou Cabrini! Čtěte její spisy, plné vášně pro Krista a pro její misi; její dopisy, její cestovní deníky, poznámky z jejích duchovních cvičení. Kdo pozná Matku Cabrini, zůstane jí uchvácen. Její duše byla zároveň kontemplativní i aktivní; byla ponořena do lásky Kristova Srdce, což jí dávalo schopnost pracovat i neobyčejnou duševní sílu ve shodě s pavlovským mottem, které vybrala pro svůj institut: „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“ (Flp 4,13)
S touto výzvou se obracím zvláště na církev v Lodi, která mě dnes přijala s takovým nadšením! A chtěl bych vyjádřit toto přání: místní církev sv. Bassiana ať vždy vyniká těmi rysy, kterými zářila její tak slavná dcera. Ať vám sv. Františka Cabrini pomáhá svým příkladem i svou přímluvou, abyste byli zamilovaní do Krista coby svědci jeho evangelia činným a velkodušným způsobem, ve službách těm nejchudším. Ať vám pomáhá prožívat účinnou synodalitu, putovat v jednotě a společně se držet svatosti, různosti darů a služeb. Ujišťuji vás, že se za to modlím i já.
A konečně prosím Pána za misionářky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ve všech jejich komunitách: ať vám Bůh žehná a ať ve vás obnoví věrnost charismatu Matky Cabrini. A ať se může celá církev dívat na tuto úžasnou misionářku Lásky, aby se naučila, co znamená sloužit Božímu království, které žije v dějinách.
Vám všem i vašim drahým ze srdce dávám apoštolské požehnání. Děkuji!
překlad - zd -
