Papež Lev: Jsme žebráci lásky
Také my jsme jako Nikodém poutníky za noci. Tento evangelní obraz nám může poskytnout poselství především pro cestu životem. Naše putování, naše touhy a všechno to, co přijímáme a čím žijeme každý den, v radostech i prohrách, ve snahách a plánech, je projevem našeho neustálého hledání: jsme žebráci lásky, máme hlad a žízeň po pravdě, hledáme skutečný význam, který by nás podepřel, povzbudil a pomohl nám pochopit tajemství našeho života. Zatím pomalu postupujeme, krůček za krůčkem, a jsme voláni k dialogu s polostínem naší vlastní lidské situace: schází nám plnost pravdy, nepoznáváme do hloubky tajemství sebe sama ani skutečnou tvář; nedaří se nám pokaždé pochopit pravdu skrytou v realitě, která nás obklopuje, ani události, které se odehrávají před našima očima. Hledáme světlo, které by ozářilo naši cestu.
Nikodém k nám ale také promlouvá o cestě víry. Ta není souběžnou cestou podél naší lidské existence; tyto dvě poutní trasy jsou vždy vzájemně propleteny. Jak jsme slyšeli v evangeliu, Bůh tak miloval svět, že nám dal svého jednorozeného Syna a v něm se sjednotil provždy s naším tělem. On, Syn, je provždy spojen s Otcem a provždy spojen s námi. Proto pokaždé když se tajemství našeho života vystaví světlu nového dne, ve všem, čím jsme a co konáme, jsme v Boží přítomnosti a jsme chráněni jeho věčným objetím: náš život „je s Kristem skryt v Bohu“ (Kol 3,3). A platí to i tehdy, když zakoušíme noc víry, únavu ve víře, vyčerpanost v duchu, pocit nepatřičnosti tváří v tvář výzvě evangelia, hořkost našich selhání a strach, že jsme nedostateční.
Bratři a sestry, Nikodém nás učí, že tyto noci – které doprovázejí náš život, cestu víry i dějin, jež prožíváme – že tyto noci jsou místem požehnání, prostorem pro znovuzrození, lůnem, kde se stále rodí nový život. Tyto noci nás zbavují vnějších vrstev a obracejí nás k tomu, co je podstatné; odebírají nám lidské i náboženské masky, které nosíme přes den, abychom nebyli k poznání nebo abychom se prezentovali jinak, než jací skutečně jsme; tyto noci nás zanechávají odkryté v našich světlech i našich stínech, vedou nás k pokoře, abychom dokázali vidět pravdu, a zbavují nás předsudků a domněnek, že naše cesta je již dokonalá a že děláme pokroky, jako by nám bylo zcela jasné všechno o všem a o všech, a především o Bohu.
Tento „prázdný prostor“, který noc vytváří, i když se někdy představuje v podobě utrpení nebo nedostatečnosti, deziluze nebo nedůvěry, se může stát příležitostí získat nový život, změnit se a obnovit, „narodit se znovu shůry“, jak říká Ježíš Nikodémovi. Bůh totiž opravdu nepřišel soudit svět za jeho hřích a za noc jeho nevěry, nýbrž poslal svého Syna, aby svět spasil, aby mu dal věčný život.
Proto i my jsme povoláni, abychom nesoudili „noci“ – ani noci svého života, ani noci církve, ani noci společnosti, která nás obklopuje. V noci se namísto toho máme vydat na cestu, jak to učinil Nikodém, a neustále se ptát Pána, otevírat se vanutí Ducha, abychom přijali noc už ne jako znamení selhání, nýbrž jako začátek nového života.
Pomyslíme-li na svou osobní cestu, ale i na noci našeho putování coby církve a Španělska, jeho měst, jeho staré i nové chudoby, jeho společnosti a kultury, můžeme se sami sebe ptát: Jaké jsou noci, kterými procházíme? Co nám napovídají? Vstoupíme-li do nich a zahledíme-li se s pokorou a bez předsudků na realitu sebe sama, co jsme povoláni změnit? V čem se musíme obnovit, kterým směrem chceme jít, jakou společnost chceme vytvářet?
Nepřestávejme hledat, ptát se a vést dialog s Bohem i mezi sebou navzájem, a to i v srdci noci. Putujme společně ve víře, která dokáže sladit různost našich myšlenek a pocitů, a hledejme pravdu, která nás povede ke společnému dobru, aby se tato země stala prostorem přijetí pro všechny, kde je každý respektován ve své důstojnosti lidské osoby a milován pro to, čím je. Otevřme se daru Ducha, hledejme Pána jako Nikodém a přijímejme světlo jeho evangelia s jistotou, v níž budeme sami v sobě zakoušet nový život, přítomnost v požehnání, lásku zdarma, která nám pomůže přejít z noci ke světlu. Protože Bůh chce, aby se nikdo neztratil, a již nyní nám touží darovat věčný život, aby nás uvedl do štěstí, které nebude mít konce.
Nechť nám Bůh na přímluvu Panny Marie dá, abychom se mu otevřeli, a ať s námi zacloumá mocný závan jeho Ducha.
překlad - zd -
