Papež na Tenerife: Otevřete moře lásky pro všechny!
Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Homilie papeže Lva XIV. při mši svaté
Puerto de Santa Cruz, Tenerife, pátek, 12. června 2026
Drazí bratři a sestry!
Je milostí, že se setkáváme v den, kdy můžeme rozjímat o Ježíšově Srdci jako o srdci dějin. Jsem rád, že mohu s vámi slavit eucharistii a děkovat za víru a lásku, o nichž jsem během této apoštolské cesty obdržel tolik svědectví a které činí i toto souostroví – tak proslulé svou krásou a pohostinností – místem, kde nás vzkříšený Pán předchází a kde se zjevuje. Moře před námi připomíná nekonečnost, podobně jako nebe; nekonečná je však především touha, která spojuje Boží Srdce s tolika lidskými srdci, jejichž radosti a naděje, smutky a úzkosti nacházejí odezvu v srdci Církve (srov. Gaudium et spes, 1). Žádná lidská bytost není ostrovem; geografická poloha této diecéze a pastorační výzvy, před nimiž stojí, svědčí o tom, že jsme se narodili pro setkání a že neexistuje žádná překážka, vzdálenost, nebezpečí ani hrozba, která by komukoli mohla zabránit v tom, aby se na tuto cestu vydal. Ať už zůstáváme celý život na stejném místě, nebo se rozhodneme odejít, či jsme k tomu donuceni – nikdo nikdy nezůstává v nečinnosti. V tom je tajemství srdce: vnitřní volání k vyjití a k setkání.
Ježíšovo Srdce nám však zjevuje, jak se neztratit v neplodné dynamice: „Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho“ (1 Jan 4, 9). Život je tam, kde se život dává. Není-li tomu tak, bloudíme v prázdnotě. Vskutku, „jak připomíná koncil, člověk je povolán ke společenství s Bohem a nemůže se ‚plně realizovat jinak než upřímným darováním sebe sama‘: jeho nejhlubším povoláním je vstoupit do trojiční dynamiky přijaté a sdílené lásky“ (Encyklika Magnifica humanitas, 48). Papež František poznamenal: „Mnozí lidé zakoušejí hlubokou nerovnováhu, která je nutí všechno dělat rychle, aby se cítili zaměstnaní v neustálém spěchu, který je pak vede k tomu, že převrací všechno, co mají kolem sebe. To má vliv na způsob zacházení se životním prostředím“ (Encyklika Laudato si’, 225). Jsou to slova, která se vztahují také k turistickému poslání Tenerife – jak k srdci toho, kdo se rozhodne strávit zde čas dovolené, tak i toho, kdo na ostrově žije a pracuje a je v kontaktu s hosty z mnoha zemí světa. Co hledá lidské srdce? Jak odpovědět na jeho touhu způsobem, který nezklame? Jak důležité je, zejména pro toho, kdo se nechává vést evangeliem, nepřevádět všechno na obchod a zisk. „Těmi, kdo se víc radují a lépe prožívají každou chvíli, jsou právě ti, kdo přestali hrabat tu i tam a hledat vždy to, co nemají, a zakoušejí, co znamená oceňovat každou osobu a každou věc, zvykají si na jednodušší věci a umí se z nich radovat. Tak dokážou zredukovat neuspokojené potřeby a omezit únavu a úzkost.“ (tamtéž, 223 [citace z překladu Laudato si‘, Paulínky 2015]). Právě tak, drazí bratři a sestry, vnímejte své povolání k pohostinnosti.
Dnešní evangelium jako by radikalizovalo tuto výzvu a připomíná nám bohatství chudých – paradox, který odkazuje přímo k Ježíšovu životu, k Jeho pravdě a k cestě, na níž nás neustále volá k následování. V úryvku, který jsme vyslechli, Ježíš velebí Otce právě za to: Bůh se zjevil maličkým – což znamená nepatrným, těm, kdo nejsou považováni za schopné myslet a mluvit. Obohatil je tím, co zůstává skryto před těmi, kdo jsou obklopeni obdivem a úspěchem. V apoštolské exhortaci Dilexi te jsem chtěl upozornit na toto výsadní místo chudých v Božím zjevení a v poslání církve.
Je to tajemství, které zcela zvláštním způsobem rezonuje na těchto ostrovech, ležících na křižovatce migračních tras, což z nich činí místo prvního přijetí bratří a sester, jejichž cesta je obvykle vystavena nevýslovnému nebezpečí a násilí. Těm, kdo obchodují s lidským zoufalstvím, můžeme jako křesťané nejen nastavovat jako zrcadlo Pánova slova, když říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (Mt 11, 28). Největší milostí je nechat se evangelizovat těmi, kterým pomáháme, rozpoznat tajemnou Boží moudrost vepsanou přímo do jejich těla: „Chudí, kteří vyrůstali v extrémní nejistotě, učili se přežívat v nejnepříznivějších podmínkách, důvěřovali Bohu s přesvědčením, že je nikdo jiný nebere vážně, a pomáhali si navzájem v nejtemnějších chvílích, se naučili mnoho věcí, které uchovávají v tajemství svého srdce. Ti z nás, kteří neměli podobné zkušenosti s životem v hraničních situacích, mohou jistě mnoho čerpat z tohoto zdroje moudrosti, kterým je zkušenost chudých. Pouze srovnáním svých stesků s jejich utrpením a strádáním jsme schopni přijmout výčitku, která nás vybízí ke zjednodušení našeho života“ (Apoštolská exhortace Dilexi te, 102). Pán, který „kárá a trestá“ (Zj 3, 19) ty, které miluje, touží učinit náš život prostý a radostný.
Drazí bratři a sestry, děkuji vám za to, kým jste, a za to, co děláte pro to, aby tento ostrov byl místem, kde lze spatřit Kristovo srdce v přátelských a vstřícných lidských tvářích a v bratrských společenstvích. „Uvěřili jsem, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám“ (1 J 4, 16): ať toto vyznání víry, které nám zanechal první list apoštola Jana, ve vás vždy září a podněcuje vás k modlitbě i k činům. Věnujte pozornost dospívajícím a mladým lidem, bohatým i chudým, obyvatelům i hostům: všichni potřebují, aby se na ně pohlíželo zrakem, který vidí dál než jen na vnější vzhled a rozpoznává hloubku jejich neklidných srdcí, která jsou často – třeba i nevědomky – již obrácena k Božímu království a jeho spravedlnosti. Ať mezi vámi pocítí, že „Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm“ (1 Jan 4, 16). To je srdce evangelia, Srdce Kristovo. Kdo se do něho ponoří, nežije již pro sebe. Otevřete toto moře lásky pro všechny! To si přeji a za to se modlím za vás a za všechny, které na své cestě potkáváte.
překlad - jb -
