Výzva obchodníkům s lidmi a naše zodpovědnost
Andrea Tornielli
„Přestaňte! Obraťte se!“ Volání papeže Lva na náměstí Plaza de Cristo de La Laguna na ostrově Tenerife velmi připomíná důraznou výzvu sv. Jana Pavla II. k obrácení mafiánů, kterou pronesl spatra v závěru mše v Údolí chrámů v sicilském Agrigentu 9. května 1993. Jan Pavel se tehdy obrátil k přívržencům Cosy Nostry, jeho třetí nástupce k obchodníkům s lidskými bytostmi, kteří podvádějí, zotročují a podrobují krutému násilí migranty hledající lepší budoucnost.
Poté co Lev XIV. vyslechl několik výpovědí migrantů o jejich životních zkušenostech, postavil nejsilnější pasáže své výzvy na základech slov Písma: „Přestaňte! Obraťte se!“ zaznívá ozvěnou volání po obrácení, které vyřkl Ježíš v Markově evangeliu. Slova „slzy a krev těchto bratří a sester křičí k Bohu a jejich utrpení dosahuje až k němu“ připomínají Boží reakci na Kainovu vraždu Ábela, jak o ní čteme v První knize Mojžíšově, a to, že Bůh slyší bolest svého lidu, zase knihu Exodus.
Petrův nástupce, který se v posledních dvou dnech své španělské cesty, tedy v etapách na Gran Canaria a Tenerife, rozhodl vyplnit touhu papeže Františka podniknout právě tuto cestu, upozornil, že peníze vydělané na zranitelnosti chudých nepřinesou ani pokoj, ani čest, ani budoucnost. Upozornil obchodníky s lidmi s odkazem na Pavlova slova ve 2. listě Korinťanům, že za každý zmařený život, za každou oklamanou rodinu, za každé podrobené tělo, za každou ohroženou ženu, za každého ožebračeného pracovníka „budete muset vydat účet před Boží spravedlností“. A vyzval je, aby osvobodili ty, kdo jsou drženi v otroctví, s připomínkou, že Boží milosrdenství je nabídnuto i nejzatvrzelejšímu hříšníkovi, který těží ze slabosti žen, dětí i mužů, ale „pouze branou, již otevírá pravda, spravedlnost a obrácení“, jak stojí psáno v knize proroka Ezechiela.
Nejsilnějšími a nejproročtějšími slovy je tato výzva obchodníkům s lidmi, ale nebylo by dobré zapomenout ani na další výroky, které pronesl Lev v těchto dvou dnech na Kanárských ostrovech. V přístavu Arguineguín na Gran Canaria se papež uklonil před důstojností migrantů a připomněl, že nejsou „čísla ani výdaje“, ale „lidské bytosti s rodinami a domovy, které jste nechali za sebou; se sny, které nikdo nemá právo znevažovat“. A zcela jasně potvrdil, že jejich život „musí být chráněn“.
Lev XIV. pak vyzval ke zpytování svědomí „pro domovské země, které jsou povinny vytvořit podmínky pro mír, spravedlnost a rozvoj; pro tranzitní země, povolané chránit slabé a nenechávat je napospas organizovanému zločinu; pro Evropu, která nemůže hlásat lidskou důstojnost a zároveň si zvykat na to, že Středozemní moře a Atlantický oceán jsou hřbitovy bez náhrobních kamenů; pro mezinárodní společenství, povolané k trvalé a účinné spolupráci“. Nescházela ani slova adresovaná církvi, která „musí přijmout výzvu“, jelikož „přijetí migrantů nemůže být něco druhotného ani je nelze delegovat jen na několik málo dobrovolníků“; a nelze poklekat před oltářem a klanět se Kristu v eucharistii a pak lhostejně minout utrpení těchto našich bratří.
V přístavu Arguineguín volal římský biskup po „legálních a bezpečných cestách, pomoci a podpoře, skutečné spolupráci na potírání obchodu s lidmi, účinnou ochranu jeho obětí, solidní postupy přijímání a integrace a politická rozhodnutí, která umožní každému člověku žít s důstojností ve vlastní zemi“. Vyzval také všechny – občanské autority, parlamenty, vlády a mezinárodní organizace i křesťanské komunity – aby se ptali zásadní, mohli bychom říci i „strukturální“ otázkou: „Jaký svět jsme vytvořili, když tolik našich bratří musí riskovat smrt, aby mohli hledat život?“
Zastavení na Kanárských ostrovech bylo důležitým milníkem tohoto pontifikátu. Jak to učinil František na Lesbu, také Lev se rozhodl připomenout nazaretskou rodinu – Ježíška, Marii a Josefa, donucené uprchnout do Egypta, aby zachránili život Božího Syna, proti němuž se rozpoutal Herodův hněv. Tato rodina, Svatá Rodina, „zůstává po všechny časy vzorem a záštitou pro každou rodinu na útěku, každého migranta a každého člověka nuceného opustit vlastní zemi kvůli strachu, pronásledování nebo nezbytným potřebám“, připomněl papež s odkazem na apoštolskou konstituci Exsul Familia Pia XII. Křesťané nesmějí zapomenout, že jejich Bůh, který se stal člověkem, se také stal migrantem a uprchlíkem. Právě proto jsou povolání rozeznávat jeho tvář ve tvářích sester a bratří, kteří klepou na dveře našich zemí při svém hledání budoucnosti.
překlad - zd -
