Rabín Skorka: František považuje za prioritu dialog mezi národy a náboženstvími
RABÍN ABRAHAM SKORKA*
Jorge Mario Bergoglio měl jako kardinál arcibiskup Buenos Aires velmi blízký vztah k Židům ve svém městě. Pěstoval otevřený dialog s rabíny, vedoucími představiteli obcí i jednotlivci a navázal mnohá přátelství, která se postupem času prohlubovala.
Patřím mezi ty, kteří měli to požehnání, že s ním mohli takové přátelství udržovat, přátelství založené na mezináboženských rozhovorech, které jsme pravidelně vedli. Společně jsme o našich dialozích napsali knihu (v češtině „O nebi a zemi“) a natočili jednatřicet pořadů pro arcidiecézní televizní kanál. Bergoglio promluvil v mnoha různých místních synagogách, včetně té mé, kde přednesl vřelá a poučná poselství. Byl stálým zdrojem důvěry a podpory, zejména po strašlivém bombovém útoku na centrum židovské komunity v Buenos Aires v roce 1994. Pokud jde o mě, jeho žádost o napsání předmluvy k jeho autorizovanému životopisu byla obzvlášť dojemná. To vše svědčilo o upřímném odhodlání kardinála Bergoglia budovat vztahy a přátelství s Židy a jejich komunitními institucemi.
Po bezprecedentní rezignaci papeže Benedikta XVI. a historickém zvolení mého přítele prvním papežem z Latinské Ameriky se každý, kdo si o tomto kardinálovi z „druhého konce světa“ (abych použil jeho slova) přečetl, dozvěděl, jak důležité pro něj byly jeho zkušenosti s židovskou komunitou.
Poté, co se František v roce 2013 stal papežem, udržoval se svými židovskými přáteli kontakt prostřednictvím e-mailů a telefonátů. Mně i ostatním nadále vyjadřuje svou osobní náklonnost, ptá se na naše zdraví a zajímá se o naše rodiny. Stalo se to někdy v historii katolicko-židovských vztahů?
Necelý rok po svém zvolení vydal apoštolskou exhortaci Evangelii gaudium. Byl to široký přehled stavu katolické církve a světa na začátku jeho pontifikátu. Část věnovaná mezináboženským vztahům autoritativně shrnovala vývoj od deklarace Nostra aetate Druhého vatikánského koncilu, vydané v roce 1965. Jako vždy zopakoval, že dialog mezi národy a náboženskými tradicemi musí být prioritou, a vyjádřil důležité poznatky o vztazích mezi církví a židovským národem.
Patří mezi ně památné výroky, že „dialog a přátelství se syny Izraele jsou součástí života Ježíšových učedníků“ a že „Bůh nadále působí v lidu Staré smlouvy a přináší poklady moudrosti plynoucí z jeho setkání s božským Slovem“. To vysvětluje, proč je pro papeže Františka dialog mezi katolíky a Židy tak důležitý: v našich posvátných textech můžeme společně nacházet Boží moudrost způsobem, který nemá obdoby v rozhovorech mezi žádnou jinou náboženskou tradicí.
V roce 2014 vykonal papež František pouť do Svaté země a modlil se před Západní zdí. V roce 2016 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz nenašel slova schopná vyjádřit jeho zděšení z tohoto místa a před cestou prosil Boha, aby mu udělil milost plakat. Měl jsem tu čest být svědkem obou těchto památných návštěv.
Papež František během své návštěvy Jeruzaléma jako první papež položil kytici květů na hrob Theodora Herzla, otce politického sionismu, a vzdal tak hold hnutí, které obnovilo židovskou kulturu v jeho starobylé vlasti. Jako vždy projevil pozornost k lidským právům a den předtím také položil ruce na zeď oddělující Izrael od Palestiny. Považuji to za víc než pouhý politický čin. Byla to modlitba, v níž prosil Boha, aby Izraelcům a Palestincům požehnal mírem, aby zbořil všechny zdi odloučení a nenávisti a nahradil je vztahy dialogu a vzájemného porozumění. Jeho odpověď mladému Palestinci z uprchlického tábora Dheisheh, který vyjádřil frustraci svého národa, byla prozíravá: nemůžeme žít spoutáni krutými okovy minulosti, musíme změnit své referenční rámce a najít cestu, aby všichni mohli důstojně růst společně. Mírové setkání, které následovalo krátce poté ve vatikánských zahradách, bylo miniaturním pokusem o vyjádření této koncepce. Na setkání se sešli prezidenti Peres a Abbás spolu s ekumenickým patriarchou Bartolomějem, aby společně zasadili symbolický olivovník míru, který s Boží pomocí přinese v budoucnu plody.
Velmi důležité je, že papež František po celou dobu, co ho znám, vždy důrazně odsuzoval všechny slovní i fyzické útoky proti Židům jen proto, že jsou Židé. Toto neustálé poselství je pro Židy na celém světě v dnešní době sílících antisemitských výzev a vražedného násilí obzvláště potěšující.
V této souvislosti bylo otevření vatikánských archivů týkajících se období pontifikátu Pia XII. v roce 2020 dalším významným gestem papeže Františka v duchu zásady, že je třeba poznat pravdu, kterou opakoval při několika příležitostech. Je si dobře vědom toho, že bez takového úsilí o pravdu nemůže žádný vztah opustit pouze povrchní rovinu.
Možná nejdůležitějším aspektem interakce papeže Františka s židovskou komunitou je však nezpochybnitelná upřímná náklonnost k Židům, kterou neustále projevuje. Myslím, že většina Židů má stejný pocit. Kéž je tato vzájemná náklonnost vzorem pro vzájemné vztahy mezi katolíky a Židy pro všechny příští generace!
* Georgetown University, Washington D.C.
