Libanon si připomněl pět let od výbuchu v bejrútském přístavu
Salvatore Cernuzio - Vatikán
Svědectví, vzpomínky, tichý pochod, výsadba sedmdesáti pěti stromů se jmény obětí. Libanon si takto připomněl páté výročí výbuchu v bejrútském přístavu, k němuž došlo 4. srpna 2020. Pět let, 245 mrtvých a 6 tisíc zraněných: otevřená rána a další zkouška pro zemi cedrů, která již zažila války, hospodářskou a politickou krizi a sociální nejistotu. Libanon je země milovaná papeži: od Jana Pavla II., který ji nazval „poselstvím“, po Františka, který před rokem přijal skupinu příbuzných obětí této tragédie. Nyní papež Lev v poselství podepsaném státním sekretářem kardinálem Pietrem Parolinem uvádí, že „smrt nemá a nikdy nebude mít poslední slovo“. Papež ujišťuje libanonský národ o své lásce a lásce celé církve a vyjadřuje „soucit se všemi, jejichž srdce je zraněno nebo kteří kvůli této katastrofě přišli o vše“. Papežův pozdrav při modlitební vigilii v neděli 3. srpna přečetl apoštolský nuncius Paolo Borgia, který hovořil s vatikánskými médii.
Jak proběhla vigilie na připomínku obětí?
Byl to velmi dojemný okamžik. Konala se v Karantíně, na náměstí před kostelem Notre-Dame de la Délivrance, v oblasti sousedící s přístavem, kde se v hodinách po výbuchu odehrálo nejvíce záchranných akcí. Probíhala modlitba, při které se sešli příbuzní zemřelých a zraněných, poté zaznělo několik svědectví a následoval pochod do zahrady, kde bylo v posledních dnech vysazeno sedmdesát pět stromů se jmény obětí. Ministr kultury oznámil, že silo, které explodovalo 4. srpna, bylo zapsáno mezi památky s historickou hodnotou. Bylo to opravdu velmi intenzivní, protože tragická exploze zanechala hluboké rány: 6 500 zraněných, zmatek, mrtví na ulicích jsou stále v paměti Libanonců.
I papež Lev XIV. chtěl být v tento výroční den „přítomen“...
Ano, Svatý otec se vyjádřil krásným povzbuzujícím poselstvím, v němž vyjádřil svou blízkost, stejně jako blízkost Svatého stolce, který vždy projevoval zvláštní zájem a solidaritu s oběťmi a jejich rodinami. Je třeba připomenout, že loni papež František přijal delegaci příbuzných obětí.
Bylo to 26. srpna 2024 a František při přijetí delegace zopakoval jejich volání po „spravedlnosti a pravdě“.
Papež zopakoval tuto výzvu, kterou rodinní příslušníci pronášejí již pět let. František řekl, že jde o složitou a ožehavou otázku. V sázce jsou protichůdné zájmy, ale pravda a spravedlnost musí zvítězit. Dnes se však vyšetřování posunulo o několik kroků vpřed. Rodiny obětí mají o něco větší naději do budoucna, ale stále je před námi dlouhá cesta.
Konkrétněji, v jaké fázi se vyšetřování nachází?
Jsme v předběžné fázi, nebyla vznesena žádná obvinění. Jsou vyslýchány osoby, které znají fakta. Bude to dlouhý proces a doufáme, že bude brzy ukončen, protože rodiny potřebují znát pravdu. Smrt těchto lidí stále nemá vysvětlení, a to tíží celou zemi.
Zemi, která mimo jiné nedávno prožila válku a nyní se ocitla uprostřed blízkovýchodního konfliktu. Jak prožívají lidé v Libanonu tento historický okamžik?
Je to zkouška pro celou zemi. Navzdory příměří panuje napjatá atmosféra a existuje řada politických problémů uvnitř i vně země. Samozřejmě vždy existuje naděje, že mír zvítězí. Cesta je složitá, ale doufáme, že se podaří vyřešit politické spory a najít řešení na národní i mezinárodní úrovni.
V těchto dnech, kdy se v Římě koná Jubileum mládeže, bylo vidět řadu libanonských vlajek. Co pro Libanon znamenají nové generace?
Na jedné straně víru, kterou zde lidé žijí, na druhé straně oddanost papeži a všeobecné církvi. Je to svědectví mládeže, která navzdory všemu chce vycházet ven, znovu se narodit a vybudovat jinou zemi. V Libanonu je mnoho mladých lidí nuceno odejít do Evropy, USA, Kanady nebo Austrálie, aby tam hledali lepší životní podmínky. Ale je tu i mládež, která zůstává a chce pracovat. Všichni touží po politických, sociálních a ekonomických podmínkách, které zde dnes neexistují, ale které by mnoha lidem umožnily vrátit se a žít v této krásné zemi.
