Bernini a Urban VIII. - tvůrčí symbióza
Johana Bronková, Paolo Ondarza – Vatikán
Palazzo Barberini, sídlo římské Národní galerie starého umění, hostí od 12. února do 14. června 2026 výstavu ilustrující osobní a intelektuální spojení dvou mimořádných osobností 17. století, Maffea Barberiniho, známějšího jako Urban VIII., tedy pod jménem, které přijal po svém zvolení na Petrův stolec v roce 1623, a geniálního sochaře a architekta Gian Lorenza Berniniho.
Výstava, uspořádaná u příležitosti 400. výročí vysvěcení nové vatikánské baziliky připadající na 18. listopadu letošního roku, zkoumá zejména vztahy mezi Maffeem Barberinim a Berninim v raném období jeho tvorby. „Maffeo Barberini – vysvětluje kurátorka Maurizia Cicconi – byl velkým objevitelem talentů: zadal Pietrovi Berninimu (otci Gian Lorenza) zakázku na sochy pro rodinnou kapli v Sant'Andrea della Valle a okamžitě rozpoznal velký talent jeho syna“.
Fáze osamostatňování mladého umělce v otcově díle zachycují práce představené v prvním sále. Vedle skupiny s Adamem, Evou a hadem, vytvořené otcem a pocházející z Musée de Tessé, jsou vystaveny Čtyři roční období ze sbírky Aldobrandini nebo Putto s drakem z Paul Getty Museum, vytvořené společnými silami, a nakonec první mistrovská díla mladého umělce.
Raná Berniniho díla
Můžeme spatřit Svatého Vavřince z Uffizi nebo Svatého Sebastiána z kostela San Martino, dnes ve Francii, který je umístěn protějškově ke slavnému Svatému Sebastiánem Barberini, zvolenému za reprezentativní vyobrazení celé expozice. „Jde o jednu z prvních zakázek, které Maffeo zadal Gian Lorenzovi, jde možná o první barokní sochu, zadanou pro soukromou kapli a teprve později přenesenou do Palazzo Barberini, kam se nyní výjimečně vrací: z předmětu soukromé úcty se stává uměleckým dílem, “ dodává Andrea Bacchi.
V díle se projevuje zřetelně obdiv k Michelangelovi, nicméně kompozice již předjímá naturalismus éry Carracciho a Caravaggia, stejně jako sensibilitu a tělesnost Rubense. Urban VIII. měl ostatně v úmyslu učinit z Berniniho nového Michelangela. „Papež Barberini – potvrzuje Maurizia Cicconi – považoval za svůj vzor vztah medicejské papeže a Julia II. Della Rovere… právě toho, který v roce 1506 revolučním gestem rozhodl o demolici starého chrámu sv. Petra a jeho návrh svěřil Bramantemu“ – a jeho nástupci poté Michelangelovi.
Bernini a nová vatikánská bazilika
Urban VIII. zadal mladému Berninimu úpravy interiéru nové vatikánské baziliky: od 28 metrů vysokého baldachýnu, přes lodžie relikvií v pilířích kupole až po Oltář katedry svatého Petra. Právě tato dílo jsou představena v další části prostřednictvím kreseb, modelů a rytin.
Urbanův Řím
Na výstavě nemohou chybět Berniniho sochařské portréty, obor, ve kterém vynikal nad všechny své vrstevníky. Od busty Pavla V. a Řehoře XV. po sérii portrétů věnovaných papeži Maffeovi Barberinimu z mezinárodních muzeí a sbírek, které nikdy nebyly vystaveny společně. Pozoruhodná je také série tváří Barberiniho Říma, okruhu definovaného, které učenec Leone Allaci ozančil za Apes Urbanae: kardinálové, intelektuálové, dvořani, zvěčnění nejlepšími umělci své doby, jako Alessandro Algardi nebo François Duquesnoy.
Sochařská díla doprovázejí také malby významných Berniniho současníků. Zejména Guida Reniho, oblíbence rodiny Berberini, ale také malířská díla, která vytvořil sám Gian Lorenzo pro potěšení nebo jako experimenty, v nichž nebyl svázán zakázkou. Do této kategorie jistě patří dramatická tvář Costanzy Bonarelli, odrážející její bouřlivý vztah s geniálním sochařem.
Čestný patronát Svatopetrské hutě
Velká výstava v Palazzo Barberini byla realizována s podporou hlavního partnera Intesa Sanpaolo pod záštitou Svatopetrské huti (Fabbrica di San Pietro) a ve spolupráci s bazilikou Santa Maria Maggiore. Její koncepce počítá s tím, že návštěvníci budou pokračovat v prohlídce i mimo sály římské výstavní síně.
