Nevidomá dívka, papež a Sagrada Família
Antonella Palermo – Barcelona
Dnes, 10. června 2026, papež Lev XIV. požehná nejvyšší věž slavné baziliky – Sagrada Família. Chrám se stal symbolem Barcelony, každý den jej navštíví asi 15 tisíc lidí z celého světa a byl zapsán na seznam UNESCO. Vysvěcen byl v roce 2010 papežem Benediktem XVI.
Papež bude nejprve předsedat večerní liturgii a po modlitbě v kryptě u hrobu Antonia Gaudího, tvůrce této monumentální stavby, v den, na který připadá přesně 100. výročí jeho úmrtí, slavnostně inauguruje Věž Ježíše Krista.
Znovuobjevit schopnost úžasu
Obřad požehnání věže zahájí v papežově přítomnosti nevidomá dívka. Inaugurace tedy zahájí "dotek", dívka, která věž uvidí rukama. Bude to ona, kdo nad ní jako první užasne. Jde o iniciativu s výrazným symbolickým významem, realizovanou ve spolupráci s ONCE – největší španělskou organizací na podporu nevidomých, která spolupracuje se Sagrada Família na projektech zvyšujících přístupnost tohoto uměleckého díla pro osoby se zdravotním postižením.
Vstup do chrámu je totiž ve skutečnosti zážitkem pro všechny smysly. Je to jakási cesta, která umožňuje znovu se cítit živým, překračovat hranice, vracet se k pramenům.
Právě to inspirovalo katalánského architekta. Byl přesvědčen, že originalita umělce spočívá v neustálém přibližování k počátku všeho – k Bohu.
Krása jako cesta, nikoli cíl sám o sobě
Už v předvečer papežova příjezdu zaplňoval toto pulzující srdce města nepřetržitý proud lidí. „Gaudí zasvětil svůj život vytvoření díla, které mělo vyjadřovat krásu ne jako hodnotu samu o sobě, ale jako krásu schopnou vzbudit úžas,“ zdůrazňuje Chiara Curti, považovaná za jednu z nejvýznamnějších znalkyň katalánského génia. Milánská architektka žije a přednáší v Barceloně na Ateneu Universitari Sant Pacià, kde vede kurzy věnované modernismu, Gaudímu a křesťanské architektuře. Je autorkou četných publikací o chrámu Sagrada Família.
Vnímavost ke kráse
Vypráví se, že když Antoni Gaudí dokončil první zvonici, ptal se lidí, které potkal, na jejich názor. Jeden hodinář mu odpověděl, že je krásná a vnáší radost do lidských srdcí. Gaudí byl šťastný, protože právě to byl jeho nejhlubší záměr.
„Lev XIV. je papežem mimořádně vnímavým ke kráse,“ poznamenává Curti. „Setká se s Gaudím, který se vždy představoval jako spolupracovník Stvořitele, jako člověk, který si dokonale uvědomuje, že není vlastníkem díla. To pro něj bylo inspirací, kterou je třeba chránit. Nikdy se nepovažoval za vlastníka Sagrada Família, ale za toho, kdo se o ni může starat – jako zahradník ve velkém lese - a všechny katedrály jsou vlastně právě takovými velkými lesy sloupů.“
Znovu nabýt schopnost vnímat transcendenci
Gaudí chtěl člověku vrátit schopnost vnímat to, co je transcendentní. To bylo charakteristické pro středověký způsob vnímání světa: člověk vstupující do katedrály se ocital uprostřed symbolického lesa. „My, současníci, jsme mnohem racionálnější – vidíme pouze sloupy,“ vysvětluje Curti. „Gaudí nám chtěl vrátit člověka schopného vnímat za každou realitou něco víc, člověka, který dokáže svým pohledem proměnit celý svět.“
Dílo otevřené, společné a neustále nové
Antoni Gaudí zahájil práce na průčelí Narození ve stejném roce, v němž Lev XIII. vydal encykliku Rerum novarum. Dnes přichází papež Lev XIV., který nedávno vydal dokument Magnifica humanitas, aby slavnostně inauguroval novou dominantu baziliky.
Tuto neobyčejnou historickou souvislost interpretuje Chiara Curti jako příležitost k zamyšlení nad dvěma velkými revolucemi, o nichž Gaudího umění stále promlouvá k současnému člověku: průmyslovou revolucí, v níž byla Barcelona díky textilnímu průmyslu jedním z průkopníků, a současnou revolucí spojenou s umělou inteligencí.
V obou případech jde o člověka. V Gaudího době šlo o osvobození dělníka z anonymity, monotónnosti výrobní linky a masovosti společnosti. Dnes jde o podobné „znovuzrození“ – o nalezení lidskosti vzdorující pokušením individualismu.
Kouzlo nedokončenosti, trpělivého čekání a touhy
Není známo, kdy bude stavba Sagrada Família dokončena – ani jak přesně bude vypadat její konečná podoba. A možná to není to nejdůležitější.
Stále chybí celé hlavní průčelí, které má být asi třikrát větší než dvě již existující: Narození a Utrpení Páně. K jeho vybudování by bylo nutné zbourat budovu postavenou nelegálně v sedmdesátých letech, v níž dnes žije čtyřicet rodin. Nebude to snadný úkol.
„Současný člověk ztratil schopnost čekat,“ poznamenává Curti. „Sagrada Família nás přitom vybízí, abychom znovu objevili schopnost toužit. V okamžiku, kdy něco dokončím, to už nepatří jen do mého života. Naopak důraz kladený na stavění – jaký z papežových úst slyšíme opakovaně – nám připomíná, že ještě nic není dokončeno a že jsme sami povoláni, abychom se stali staviteli vlastního života.“
- jb -
