Nuncius na Ukrajině: Je znepokojující slyšet, jak někteří válku schvalují. Papež je jediným hlasem míru
Vatican News
Svitlana Dukhovych
„Na Ukrajině už delší dobu, když se setkáváme s jinými velvyslanci, kněžími nebo biskupy, zní pozdrav: ‚Díky Bohu, že jsi naživu‘, protože počet obětí mezi civilisty neustále roste.“ Slova, jimiž arcibiskup Visvaldas Kulbokas, apoštolský nuncius na Ukrajině, popisuje situaci v zemi sužované již více než čtyřmi lety války, neskrývají hlubokou hořkost. Násilí a útoky se v posledních týdnech a měsících zintenzivnily; i v posledních dnech zasáhly nové ruské útoky Kyjev a další ukrajinská města, což si vyžádalo oběti a způsobilo zničení: „Například – vysvětluje nuncius – v červenci došlo k nejméně deseti bombardováním balistickými raketami na Kyjev, v průměru jeden útok každé tři dny. Totéž se děje i nyní v srpnu. To znamená také mnoho civilních obětí.“
Vaše Excelence, jaká je situace na místě a jak tuto situaci prožívá místní obyvatelstvo?
Právě jsem si zkontroloval čísla, která pro mnohé představují pouze statistiky, ale já, když myslím na mrtvé, je zahrnuji především do svých modliteb. 1. srpna zemřelo v Kyjevě deset civilistů; 2. srpna sedm mrtvých v Záporoží; 3. srpna šestnáct mrtvých v různých regionech. Dnes v noci bylo patnáct mrtvých [sedmnáct v době zveřejnění, pozn. red.] jen v Kyjevě a okolí. Každý den tedy umírá asi deset nebo více civilistů, a to nepočítáme zraněné a četné škody.
To nás samozřejmě ještě více vede k tomu, abychom ocenili to, co papež Lev s naléhavostí zdůrazňuje. Například právě včera večer jsem měl krásné setkání s několika pravoslavnými přáteli. Byl tam biskup, kněz a jáhen, kteří s velkou upřímností zdůraznili: „Máme papeže Lva, který trvá na tom, že žádná válka nemůže být ospravedlněna.“ I pro naše pravoslavné přátele je tento závazek a jasný postoj papeže Lva, který opakovaně zdůrazňuje, že pro válku neexistují žádná ospravedlnění, velmi ceněn. Je to, jako by to byl jediný hlas, který se ozývá na obranu míru. Chtěl jsem tedy zdůraznit, jak moc je toto poselství zde na Ukrajině oceňováno.
V uplynulých týdnech Ukrajina přivítala kardinála Mattea Zuppiho, zvláštního vyslance papeže pro humanitární otázky, a arcibiskupa Paula Richarda Gallaghera, sekretáře pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi Svatého stolce. Jaký význam měly tyto dvě návštěvy, a to jak na diplomatické a humanitární úrovni, tak z duchovního hlediska, pro církev a ukrajinský lid, ale i pro vás osobně jako apoštolského nuncia?
Byly to z různých důvodů velmi důležité návštěvy. Jednalo se o dvě odlišné cesty, protože kardinál Zuppi přijel kvůli humanitárním otázkám, jimiž se zabývá již od roku 2023 a pro které ho papež Lev XIV. potvrdil jako zvláštního vyslance. Arcibiskup Paul Gallagher naopak přijel kvůli dalším dvěma velmi důležitým aspektům: duchovnímu a diplomatickému. Duchovní aspekt představovala eucharistická slavnost v Berdyčivu, což byl z hlediska modlitby a duchovního života okamžik velkého významu. Druhým aspektem byla setkání s civilními úřady, tedy diplomatická a politická činnost.
Rád bych nejprve zdůraznil dva prvky. Prvním je, že všechny úřady, stejně jako mnoho lidí, ocenily samotnou skutečnost těchto návštěv, protože dnes, jak všichni vědí, je dostat se až do Kyjeva mnohem obtížnější než například na Nový Zéland; z logistického hlediska je to nesmírně náročné. Druhý prvek je ještě důležitější. Samotná přítomnost, věnování času a pozornosti lidem a rozhovorům dodává těmto návštěvám zvláštní hodnotu. Nejedná se o povrchní setkání, ale o hloubkové rozhovory, a právě tento aspekt považuji za nejvýznamnější. Tyto návštěvy totiž umožňují skutečně se do problematiky ponořit, protože jak téma míru, tak související humanitární otázky nejsou povrchní témata – vyžadují mnoho práce, porozumění a vytrvalost. Často neexistuje jiný způsob, jak se jimi hlouběji zabývat, než právě prostřednictvím těchto pracovních návštěv.
Díky tomu, že se těchto setkání účastním, mám výsadní příležitost pochopit, jak jsou důležitá. Jak jsem již zmínil, i eucharistická slavnost v Berdyčivu, které předsedal arcibiskup Gallagher, byla pro mě velmi významná. I když jsem zástupcem papeže na Ukrajině, i já potřebuji konkrétně prožívat společenství s celou Církví. Když sem přijede zástupce nebo zvláštní vyslanec papeže, mé srdce se otevírá, protože skrze jeho vyslance vidím Svatého otce fyzicky přítomného. I já potřebuji tuto konkrétní blízkost v modlitbě, protože modlit se z dálky je něco jiného. Modlit se společně je něco jiného. Vybavuje se mi evangelium: mnoho lidí se přibližovalo k Ježíši, protože se ho chtěli dotknout. Stejně tak je velmi důležitým zážitkem moci na vlastní kůži pocítit modlitbu a přítomnost církve. Věřím, že tato návštěva byla významná nejen pro mě, ale i pro mnoho našich biskupů a katolických věřících.
Žijete v Kyjevě a každý den vidíte utrpení obyvatelstva. Co konkrétně znamená žít pod neustálým bombardováním? Jak se změnil každodenní život lidí a jaký dopad má tato válka na jejich život?
Jsou to velmi těžké zážitky. V Kyjevě například často stráví noc ve stanicích metra 45 až 50 tisíc lidí, a to nepočítám další úkryty. Obrovské množství obyvatel Kyjeva, zejména když vědí, že riziko bombardování je vysoké, tráví noc pod zemí. Taková je realita. V jiných městech, jako je Cherson, fungují nemocnice pod zemí a i humanitární pomoc lze distribuovat pouze v úkrytech. Totéž se děje v Charkově. Lidé tedy prožívají hluboké psychické i fyzické utrpení. Vzhledem k intenzitě bombardování nikdy nevíte, kam rakety dopadnou. Já, protože nemám rodinu, dokážu tuto situaci zvládat s jistým klidem; ale když pomyslím na rodiče, na otce a matky, kteří se tolik neobávají o sebe, jako o své děti, chápu, jak dramatický je tento zážitek ve skutečnosti.
Z rozhovorů s kolegy velvyslanci vím, že mnozí z nich museli změnit dokonce i své zvyky. Jeden z nich mi před pár dny říkal: „Jdu spát v 8 večer, protože po půlnoci, když začnou další a další bombardování, už vím, že nebudu schopen usnout.“ Proto se snaží odpočinout si pár hodin předem, protože vědí, že noc bude nevyhnutelně přerušena. Byli jsme tedy nuceni změnit své zvyky. Dnes ráno nám navíc spolupracovníci nunciatury vyprávěli, že je obtížné dokonce i nastoupit do autobusu, protože mnoho silnic je kvůli bombardování uzavřeno. Je třeba odklidit trosky a v některých případech oblasti vyčistit od nevybuchlé munice: některé balistické rakety totiž vypouštějí malé kazetové bomby.
Ani metro často nedokáže obnovit provoz hned od časných ranních hodin, protože mosty jsou z bezpečnostních důvodů uzavřeny. Život ve městě se tak vrací do normálu jen postupně. A to nemluvím o ovzduší. Když slyším tolik obav o ekologii, napadá mě, že tady stačí otevřít dveře od domu: okamžitě ucítíte zápach paliva z raket, výbuchů a hořících budov. Je to zápach spáleniny, který zůstává ve vzduchu celé dny, někdy i týdny, a ovlivňuje život všech. Bohužel se tato realita stala takřka normální. Právě proto jsem chtěl zdůraznit, jak důležité jsou výzvy k míru papeže Lva XIV. Kdo totiž může ospravedlnit válku? Kdo se odváží tvrdit, že válka může mít smysl? Myslím, že nikdo. Z tohoto důvodu je znepokojující slyšet, že stále existují lidé, kteří se snaží válku zkreslovat, přisuzovat jí dokonce morální smysl nebo ji dokonce žehnat. Proto se modlíme za obrácení našich bratří.
- překlad ej -
