Kardinál Zuppi: Pokusíme se dostat ukrajinské děti domů
Roberto Paglialonga - Vatican News
"Ano, s papežem jsem se již samozřejmě setkal". Takto odpověděl předseda Italské biskupské konference kardinál Matteo Zuppi před začátkem svého projevu na prezentaci knihy Andrey Riccardiho "Volání po míru" (nikl. San Paolo), která se konala v římském sídle Sant'Egidio, a odpověděl tak na otázku novinářů, zda se s papežem setkal po skončení svých misí v Kyjevě a Moskvě. Zuppi vysvětlil, že prioritou je "nyní pracovat pro ty nejvíce znevýhodněné, jako jsou děti, a zjistit, zda pro ně můžeme spustit mechanismus a pomoci po humanitární stránce. Doufáme, že začneme u těch nejmladších, u těch nejkřehčích. Děti musí mít možnost vrátit se na Ukrajinu. Takže dalším krokem bude nejprve děti najít a pak zjistit, jak je dostat zpět, počínaje těmi nejkřehčími".
Během prezentace - kterou moderoval profesor Marco Impagliazzo, historik a předseda komunity Sant'Egidio, a které se zúčastnili také novinář Marco Damilano, profesor Giuseppe De Rita, předseda Censis, a profesorka Donatella Di Cesare -, kardinál zdůraznil, jak je "Riccardiho kniha dnes užitečná, protože nám pomáhá rozvíjet povědomí o okamžiku, který žijeme, ukazuje nám schopnost splétat sítě na tom, co Giuseppe De Rita nazval "hloubkou dějin", a pochopit, že řešení války je třeba hledat ve složitosti skutečnosti". Válka je totiž, jak dodal, "vždy porážkou pro všechny". Z tohoto důvodu je třeba, aby "i církev dnes dokázala pomoci, aby znovu začala s budováním my, s přechodem od já k většímu my".
Andrea Riccardi zdůraznil, že je čas "vrátit se k přemýšlení o tom, co je to mír. A válka, jak říkával jeden pěšák z druhé světové války, 'je hrozná, protože člověk skončí pod zemí'. Dnes je válka děsivá, "ano, ale možná ne dostatečně děsivá", řekl. Proto je dnes "třeba porazit vidinu války jako hry, protože to vede k jejímu neúprosnému přijetí, k nepřijatelné obeznámenosti s válkou, téměř k její rehabilitaci". Problémem je tedy," pokračoval Riccardi, "znovuobjevit hrůzu z války a podnět k míru". Ale kde je mírové hnutí? "Nevím, nevidím ho," zní odpověď, "ale v pohybu je tolik fragmentů, a tak jsme povoláni je znovu složit, abychom obnovili společenství, abychom obnovili společné my". Proto ze strany politiky "potřebujeme dlouhodobější úvahy a širší vize, potřebujeme větší investice do diplomacie. Potřebujeme se chopit historie a paměti, například té o druhé světové válce a šoa. Je třeba pěstovat kulturu míru a tuto kulturu šířit mezi lidmi".
