LA CIVILTA' CATTOLICA „Opustil nás papež František"
La Civiltà Cattolica, Řím
Papež František nás opustil 21. dubna 2025 ve věku 88 let poté, co nám den předtím, na Velikonoční neděli, udělil požehnání a vydal poslední poselství Urbi et Orbi. Nevynechal ani poslední jízdu papamobilem po Svatopetrském náměstí, kde pozdravil poutníky. Dne 13. března dovršil 12 let pontifikátu. Z dobrého důvodu se církev cítí osiřelá, to znamená, že církev je rodina, společenství, sounáležitost, cítí. Církev se cítí osiřelá a zároveň vděčná. Proto chce La Civiltà Cattolica spolu s celou církví v této době vyjádřit vděčnost a dík.
Chceme vyjádřit vděčnost za mnohá gesta a slova, která nás nenechala lhostejnými, která nás povzbudila a povzbudila, abychom byli důslednými křesťany. Papež František hlásal evangelium svým slovem, které doprovázela síla jeho činů. Když myslíme na tato gesta, nezapomínejme na jeho blízkost k uprchlíkům a migrantům, čehož příkladem byla cesta na Lampedusu, první za jeho pontifikátu, a cesta na ostrov Lesbos. Nezapomínejme na jeho blízkost nemocným nebo na jeho návštěvy ve věznicích. Nezapomeňme na jeho modlitbu 27. března 2020, v temných dnech pandemie, na prázdném Svatopetrském náměstí a za zvuku sirén sanitek v pozadí. Nezapomínejme na závazek k míru, bratrství a integrálnímu lidskému rozvoji či péči o společný domov, do něhož se zapojily další církve a křesťanské denominace, jiná náboženství a světoví představitelé, věřící i nevěřící. Nezapomínejme na četné apoštolské cesty, které se zaměřovaly na periferie a vyzývaly ke smíření. Nezapomínejme na gesta přijímání rodícího se života, žehnání nastávajícím matkám. Nezapomínejme ani na čas strávený nasloucháním obětem sexuálního zneužívání a na vše, co udělal pro vymýcení této metly ze života církve.
František také obohatil slovník církve o výrazy, které nám zůstávají ve vděčné paměti: mysleme na církev jako polní nemocnici, církev na cestách a na hranicích, pastýře s vůní ovcí, Boha, který se nikdy neunaví odpouštět. Tyto a další výrazy vycházely z jeho hlubokého přesvědčení, že církev nemůže nebýt misionářská, hlásat a konkretizovat Boží milosrdenství. Jsme také vděčni papeži Františkovi za šíření praxe rozlišování a synodality ve správě a životě církve. Z mnoha důvodů můžeme říci, že používal konkrétní a názorný jazyk a praktikoval viditelnost, která promlouvala k srdcím a myslí. Boží lid ho miloval, protože mu rozuměl.
Papež František velmi pozorně sledoval list La Civiltà Cattolica, kterému poskytl svůj první velký rozhovor, a vždy si byl vědom významu jeho publikování. Časopis také pozorně sledoval jeho pontifikát: přijímal jeho směřování a priority; šířil a komentoval jeho dokumenty; doprovázel ho na jeho apoštolských cestách; sledoval jeho každodenní život. Příkladem toho jsou četné články věnované papeži Františkovi.
František rád spouštěl procesy, protože chtěl živou církev, která je ochotná riskovat. Jeho odchod nyní otevírá rozhodující proces pro život křesťanů. Je to čas, který je třeba prožít v modlitbě, jednotě a důvěře. Víme, že Pán Ježíš, Zmrtvýchvstalý, je přítomen na lodi církve, vede ji na moře a řídí ji působením svého Ducha. Je to čas, kdy máme být opravdovou církví, opravdovým společenstvím, opravdovou rodinou.
R.I.P.
