Byla zveřejněna druhá výroční zpráva Papežské komise pro ochranu nezletilých

Edoardo Giribaldi – Vatikán

Operativní příručka, sestavená na základě aktivního naslouchání těm, kteří byli osobně vystaveni zneužívání. Jedná se o pokyny, které mají pomoci církevním společenstvím při provádění „nápravných opatření“, krok za krokem sledovat proces nahlašování případů a usilovat o jeho obecné zjednodušení. Mezi pokyny patří: počáteční „poučené naslouchání“, přístup k informacím o vlastním případu a ekonomická, psychologická a duchovní podpora. To vše za pomoci transparentních oficiálních prohlášení, která „uznávají způsobenou škodu“ a veřejně přebírají odpovědnost. „Je to neustálá pouť“ – tak arcibiskup Thibault Verny, předseda Papežské komise pro ochranu nezletilých, jmenovaný papežem Lvem XIV. v červenci tohoto roku, definoval poslání, které se zhmotňuje ve II. výroční zprávě o ochranných opatřeních v katolické církvi, zveřejněné dnes, 16. října, a představené na tiskové konferenci ve Vatikánu.

Přímé naslouchání obětem a necírkevním organizacím

Stejně jako v případě první výroční zprávy byla studie vypracována také na základě konzultací se skupinou pro naslouchání obětem/přeživším výroční zprávy (Annual Report Focus Group) papežské komise. Skupina byla sestavena na dobrovolné bázi a byla vybrána podle kritérií rozmanitosti z hlediska věku, pohlaví a etnického původu, přičemž zahrnovala čtyři globální regiony. K těmto údajům se připojily údaje shromážděné od necírkevních organizací. Mezi kritickými body, které vyplynuly, patří „potřeba církve, která více naslouchá“ a „nedostatek jasných struktur pro podávání stížností a hlášení“.

Nápravná opatření

První část zprávy je věnována nápravným opatřením vůči obětem zneužívání, která jsou založena na „poučeném naslouchání“ a jsou úměrná utrpěné újmě. Příručka určená místním komunitám předpokládá především vytvoření „bezpečného prostoru“, kde mohou oběti/přeživší sdílet své zkušenosti, a to i přímo s církevními autoritami. Analyzuje se pojem „náprava“, který encyklika Dilexit nos zdůrazňuje nejen jako „individuální povinnost, ale jako společnou odpovědnost celé komunity – s výjimkou samotných obětí/přeživších – s cílem podporovat prostředí vzájemné péče a respektu“. Církev je dále vyzývána, aby vydala oficiální prohlášení, která „by uznala způsobenou škodu“ a veřejně přijala svou odpovědnost.

Komplexní podpora

Následuje téma podpory – rozčleněné do několika oblastí – zaměřené na zajištění odborného poradenství a duchovního doprovázení obětí/přeživších, „se zvláštním důrazem na dlouhodobou péči“. K tomu se přidružuje adekvátní finanční pomoc na výdaje vzniklé v důsledku zneužívání, včetně lékařské a psychologické péče. Příručka dále předpokládá posílení ochrany obětí prostřednictvím ukládání vysokých sankcí těm, kteří se dopustili zneužívání nebo k němu napomáhali. Oběti „by neměly být ponechány v nejistotě ohledně převzetí odpovědnosti pachateli zneužívání a těmi, kteří k němu napomáhali nebo ho kryli“.

Transparentnost a osvěta

Zpráva dále zdůrazňuje „základní“ potřebu přístupu k informacím o vlastním případu, což je nezbytný prvek v procesu uzdravování, a vyjadřuje naději, že budou realizovány programy osvěty zaměřené na duchovní, řeholníky a laické věřící s cílem podpořit „proces kolektivního uzdravování“.

Zjednodušené postupy a jasná komunikace

Mezi dalšími významnými závěry komise zdůrazňuje důležitost vypracování „zjednodušeného postupu“ k odvolání církevních představitelů zapojených do „minulých administrativních opatření a/nebo nečinnosti, které byly zdrojem dalšího utrpení pro oběti/přeživší“. Dále se doporučuje „jasně sdělit“ důvody rezignace nebo odvolání a účinně vyhodnotit pokrok, kterého dosáhly místní církve a řeholní řády při konkrétní realizaci ochranných opatření. Za tímto účelem se navrhuje vytvoření „mezinárodní akademické sítě“, která by zahrnovala katolická univerzitní centra specializující se na lidská práva, prevenci zneužívání a ochranu, s cílem shromáždit relevantní údaje v zemích, kterých se zpráva týká.

Doprovázet „službu ochrany“

Dále se navrhuje zavést „systémový a povinný mechanismus hlášení/oznamování“, který by mohly využívat různé orgány ochrany na místní úrovni. Církevní společenství, jak uvádí zpráva, má schopnost „podporovat větší transparentnost a výkon institucionální odpovědnosti“ v souladu s požadavkem papeže Františka, aby poskytovalo „spolehlivé informace o tom, co se děje a co se ještě musí změnit, aby příslušné orgány mohly jednat“. Na závěr je zdůrazněna klíčová role apoštolských nunciů v rámci místních církví jako podpory a doprovázení ve „službě ochrany“.

Místní církve, které byly předmětem zkoumání

V první části se zpráva zabývá činností v oblasti ochrany v místních církvích v různých zemích, včetně Itálie, Gabonu, Japonska, Rovníkové Guineje, Etiopie, Guineje (Conakry), Bosny a Hercegoviny, Portugalska, Slovenska, Malty, Koreje, Mozambiku, Lesotha, Namibie, Mali, Keni, Řecka a regionální biskupské konference severní Afriky (která zahrnuje Alžírsko, Maroko, Západní Saharu, Libyi a Tunisko). Údaje vycházejí z analýzy informací shromážděných v rámci procesu ad limina Komise a doplněných dalšími zdroji.

Kontinentální církve a příkladné postupy

Na globální úrovni dokument poukazuje na to, že zatímco některé církve v Americe, Evropě a Oceánii vykazují silné odhodlání k nápravě, dochází k „nadměrnému spoléhání“ na finanční odškodnění, což může omezit „komplexní pochopení“ procesu uzdravení. Kromě toho v mnoha oblastech Střední a Latinské Ameriky, Afriky a Asie stále chybí adekvátní zdroje pro doprovázení obětí/přeživších. Nicméně jsou uváděny příklady osvědčených postupů, jako jsou: tradiční praxe komunitního uzdravování Hu Louifi v Tongu; výroční zpráva o službách doprovázení obětí ve Spojených státech; procesy revize pokynů probíhající v Keni, Malawi a Ghaně; a projekt hledání pravdy Il coraggio di guardare (Odvaha k pohledu) v diecézi Bolzano-Brixen.

Římská kurie a mezidikasterální spolupráce

Třetí část dokumentu zkoumá kompetence římské kurie v oblasti ochrany a podporuje mezidikasterální přístup. Zpráva se zabývá zejména přínosem Dikasteria pro evangelizaci – Sekce pro první evangelizaci a nové místní církve, které podporuje místní církevní komunity v různých oblastech a dohlíží nejen na obecné správní záležitosti, ale také na iniciativy v oblasti ochrany. Tato sekce pomáhá přibližně 1 200 církevním obvodům a aktivně se podílela na vypracování zprávy.

Církev ve společnosti a ochrana nezletilých

Čtvrtá část dokumentu je věnována analýze různých dimenzí církve ve společnosti a zdůrazňuje skutečnosti, které podporují práva nezletilých a zranitelných dospělých. Letošní vydání představuje pilotní metodiku, která byla aplikována na laické sdružení Dílo Mariino – Hnutí fokoláre. Komise vítá nedávno přijaté reformy hnutí, jako jsou: zřízení nezávislé ústřední komise pro řešení případů zneužívání; politika informování o sexuálním zneužívání; a pokyny pro podporu a finanční odškodnění obětí.

Iniciativa Memorare

Poslední část dokumentu je věnována pokroku iniciativy Memorare: tato iniciativa, založená Komisí v roce 2022, shromáždila vázané finanční prostředky od biskupských konferencí, řeholních řádů a filantropických nadací na podporu církví v jižní části světa, které mají méně prostředků. V současné době existuje 20 dohod o podpoře místních iniciativ Memorare po celém světě a dalších dvanáct se nachází ve fázi vyjednávání. Mezi zúčastněné subjekty patří: Rwanda, Venezuela, arcidiecéze Mexico City (Mexiko), AMECEA – Asociace členů biskupských konferencí východní Afriky, církevní provincie Chubut (Argentina), Honduras, Uruguay, Haiti, církevní provincie Mombasa (Keňa), církevní provincie San Luis Potosí (Mexiko), Tonga, Středoafrická republika, Malawi, církevní provincie Paraná (Argentina), Paraguay, IMBISA – Meziregionální setkání biskupů jižní Afriky, Panama, církevní provincie Santa Fe (Argentina), Kostarika a Zimbabwe.