Svatí José Gregorio Hernández Cisneros a Bartolo Longo
Daniele Piccini – Vatikán
Rozsvítilo se sedm nových „laskavých světel“, jak rád říkával papež František, aby ozářila cestu církve. V neděli 19. října papež Lev XIV. svatořečil sedm nových svatých, kteří, opět řečeno slovy jeho předchůdce, osvětlí „temnotu světa“. Jejich charisma a spiritualitu přibližují jejich postulátoři.
Bartolo Longo, oddanost chudým s růžencem v ruce
Světlem pro všechny nevěřící může být blahoslavený Bartolo Longo (1841-1926), který „byl vychován ve víře“, vysvětluje postulátor otec Antonio Marrazzo C.SS.R., „poté odešel do Neapole, aby dokončil studia práv, ale věnoval se úplně jiným věcem, mimo jiné satanistickým sektám. Avšak jeden z jeho učitelů mu jednoho dne řekl: „Ty nejsi takový. Toto není pravda o tobě. To, co hledáš, tvé vnitřní utrpení, nelze najít v tom, co právě prožíváš.“ Když se Bartolo Longo konečně vydal na cestu víry, pochopil, že „nejlepší cestou k Bohu je růženec“.
Skutečnost, že je laikem, a nikoli knězem, ho přiblíží mnoha věřícím. „Doprovázen přítomností Panny Marie a oddaností růženci, který je christologickou modlitbou,“ pokračuje redemptoristický kněz, „nezaložil jen svatyni v Pompejích, ale postavil i samotné novodobé město Pompeje, protože kvůli stavbě kostela proměnil místní rolníky v zedníky, kterým poskytl ubytování. Tak vznikly nemocnice, lékárny a školy. Staral se o děti vězňů a opuštěné děti“. Svatyně v Pompejích byla tedy setbou, z níž vyrostlo mnoho sociálních zařízení určených pro nejchudší. „Z odkazu svatého Bartola Longa můžeme pochopit, že nelze mít vztah s Bohem, aniž bychom žili v harmonii s ostatními lidmi“, uzavírá otec Marrazzo.
Svatý Hernández Cisneros, medicína, víra a láska
Spojení věrnosti evangeliu v každodenním životě a lásky k chudým najdeme také u Josého Gregoria Hernándeze Cisnerose (1864–1919), který byl 30. dubna 2021 v Caracasu blahořečen papežem Františkem. „Byl to lékař na nejvyšší vědecké úrovni, univerzitní profesor, ale když poskytoval konzultace ve své soukromé ordinaci, přijímal a léčil všechny: ty, kteří mohli zaplatit, i ty, kteří nemohli,“ vysvětluje postulátorka Silvia Monica Correale. „Bohatší žádal, aby nechali almužnu chudším pacientům.“ Papež František ho často uváděl jako příklad „svatého od vedle“. Za své nasazení pro nejchudší si vysloužil přezdívku „lékař chudých“. Zemřel v Caracasu 29. června 1919, kde ho srazilo auto, právě když mířil s léky k nemocnému. „Papež František pochopil, že blahoslavený Gregorio může být vzorem pro lidovou zbožnost venezuelského lidu,“ uzavírá postulátorka.
