PODCAST Víkend ve Vatikánu - pondělí, 8. prosince

Být poutníky naděje je životní program, nikoli pouhý slogan, který se brzy vyčerpá. Poutníci naděje jsou lidé, kteří mají účast na dění kolem sebe, kráčejí, očekávají. Nejsou tedy přihlížejícími, ale vstupují naplno do života, chtějí mít účast na Božím plánu se světem – o tom mluvil papež Lev XIV. při další ze zvláštních audiencí Svatého roku, v sobotu 6. prosince.

Druhá neděle adventní nás připravuje na příchod Božího království, na to Nové, co pro nás Bůh připravil. Prorok Izaiáš to přirovnává k výhonku, který vyraší ze suchého kmene. U Boha totiž není nic nemožného. To, co se mohlo zdát slabé nebo upozaděné, se může uskutečnit, pokud to svěříme Ježíši, který rozjasňuje naše dějiny – o tom mluvil Lev XIV. při své promluvě před modlitbou Anděl Páně v neděli 7. prosince. 

Po modlitbě Anděl Páně se Svatý otec vrátil ke své první apoštolské cestě do Turecka a Libanonu, kterou absolvoval ve dnech 27. listopadu až 2. prosince. Připomněl, že právě uběhlo 60. výročí od vzájemného zrušení exkomunikací mezi katolíky a pravoslavnými, a zdůraznil, že spolupráce mezi křesťany a lidmi jiných kultur a náboženství činí pokoj na světě možný. Dodal také, že Libanonci očekávali slovo útěchy, ve skutečnosti se však jejich víra a nadšení staly útěchou pro papeže.

U příležitosti 60. výročí zakončení II. vatikánského koncilu připomínáme roli kardinála Josefa Berana, kterou se zapsal do dějin tohoto sněmu. Kardinál Beran, vězeň nacistického i komunistického režimu, měl mezi otci koncilu nespornou autoritu. Jeho výzva, aby deklarace o náboženské svobodě a svobodě svědomí nebyla ředěna kompromisními formulacemi, byla díky váze jeho osobního svědectví vyslyšena a kard. Beran tedy zásadně ovlivnil konečné znění dokumentu, který neztratil nic ze své aktuálnosti. Hovoří Stanislava Vodičková, historička z Ústavu pro dějiny totalitních režimů a autorka řady publikací věnovaných osobnosti kardinála Berana.