Kardinál Parolin navštívil vatikánskou pediatrickou kliniku Bambino Gesù

Edoardo Giribaldi – Vatikán

Státní sekretář Svatého stolce, kardinál Pietro Parolin, navštívil v úterý 17. února římskou dětskou nemocnici Ospedale Pediatrico Bambino Gesù na Janikulu. Nejprve požehnal nové oddělení oddělení a poté se zúčastnil sympózia nazvaného „Kultura daru“.

Debaty se zúčastnili mimo jiné předseda nemocnice Tiziano Onesti, dr. Francesco Emma, dr. Isabella Guzzo, zástupce banky Intesa Sanpaolo Paolo Bonassi a mladý pacient Samuele Galimberti, který se podělil o své zkušenosti. Diskusi moderoval Ignazio Ingrao, vatikánský korespondent hlavního televizního deníku Rai 1.

Finanční dar jako konkrétní forma lásky

Ve svém vystoupení se kardinál Parolin zamýšlel nad tím, co je dar, ve světě, ve kterém se vše měří „v kategoriích zisku, výkonnosti a užitečnosti“. Co lze darovat? Vlastně cokoli: peníze, orgány, aby se potvrdila láska „silnější než smrt”; a konečně čas – jedna z „nejvyšších forem milosrdenství” v době spěchu.

„Dar je tichým, ale nesmírně mocným jazykem, kterým lidé vyjadřují to nejlepší, co v sobě mají,“ řekl kardinál Parolin. Každá forma daru, pokud vychází z čistého srdce a úmyslu, vzdává chválu Bohu.

Hmotný dar, který je často vnímán jako nejméně duchovní, se může stát velmi konkrétním vyjádřením lásky - připomněl kardinál Parolin s odkazem na evangelijní scénu, ve které chudá vdova dává do chrámové pokladnice drobných mincí. „Musíme věřit Bohu, ale On působí skrze lidi,” zdůraznil. Finanční štědrost navrací důstojnost a umožňuje léčbu i v budoucnosti. Kardinál Parolin poděkoval všem, kdo podporují nemocnici Bambino Gesù, a zdůraznil, že se tak podílejí na „poslání péče a naděje, chránící život a důstojnost”.

Darování orgánů – láska silnější než utrpení

Státní sekretář poté poukázal na darování orgánů, které je obzvláště významné na dialýzových odděleních. Je to gesto, které připomíná Ježíšova slova: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za své přátele”.

Ještě hlubší význam nabývá, když rodiče tváří v tvář obrovskému utrpení po ztrátě dítěte dokážou zrodit „život, naději a budoucnost“ pro jiné, dají dalšímu dítěti možnost vyrůst. „Lidský život je vztah a společenství; v darovaném těle bije láska, která se nevzdává smrti,“ řekl kardinál.

Dar času ve světě spěchu

Na závěr kardinál Parolin upozornil na dar, který je dostupný každému: čas. Je to schopnost naslouchat, doprovázet a být nablízku; říci druhému: jsi pro mě důležitý.

V této souvislosti zmínil dobrovolníky, kteří bez halasu podporují nemocné a jejich rodiny a naplňují podobenství o milosrdném Samaritánovi: zastavit se, stát se bližním a postarat se o potřebného. Poděkoval také lékařům, sestrám a zdravotnickému personálu a zdůraznil, že jejich povolání je skutečným posláním, které spojuje odborné kompetence s lidskostí.

Každý projev péče, shrnul, je konkrétní odpovědí na Ježíšova slova: „Byl jsem nemocný a navštívili jste mě.“ Bratrství nemůže zůstat teorií, musí se stát podporou a přátelstvím. „Úroveň civilizace se měří schopností starat se o nejslabší,“ připomněl kardinál a poukázal na to, že základem daru je vědomí, že vše jsme sami dostali jako dar.

„Zklamávající“ logika zisku

Dr. Francesco Emma připomněl, že v nemocnici Bambino Gesù byly první pediatrické dialýzy provedeny v roce 1985. Jedná se o strategickou službu pro celou nemocnici, která umožňuje ostatním oddělením efektivní fungování a zajišťuje léčbu na nejvyšší úrovni.

V návaznosti na slova kardinála o dnes převládající „logice zisku“ označil Emma riziko zrušení pediatrických dialýz za „zklamání“. Dvě společnosti vyrábějící potřebná zařízení se totiž rozhodly jejich výrobu ukončit, protože je považovaly za nerentabilní.

Dr. Isabella Guzzo upozornila na čas, který děti tráví na dialýze – tři až čtyři hodiny. Je to období, které umožňuje budovat vztahy a lépe se poznat. Přítomnost učitelů a konzultantů v nemocnici Bambino Gesù umožňuje malým pacientům pokračovat ve vzdělávání.

Svědectví Samuela

Obzvláště dojemné bylo svědectví sedmnáctiletého Samuela Galimbertia. Před transplantací ledviny podstoupil peritoneální dialýzu a hemodialýzu. Léčba ho donutila strávit značnou část dospívání v nemocnici – včetně prvního dne střední školy. Byla to obrovská psychická zátěž, která mu téměř vzala naději. Zlomem se stal dlouho očekávaný telefonát o dostupnosti ledviny.

Od toho okamžiku pro něj začal „nový život“. V srpnu loňského roku se v Německu stal mistrem světa v běhu na 5000 metrů na Světových hrách pro transplantované. Nezapomíná však na dárce: „Každý večer se modlím dvakrát: nejprve děkuji Bohu a pak svému dárci, který je mým andělem strážným – zachránil mi život.“