První postní rozjímání biskupa Vardena: Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí
Biskup Erik Varden OCSO
Půst nás staví před to podstatné. Vede nás do materiálního a symbolického prostoru osvobozeného od všeho nadbytečného. Věci, které nás rozptylují, i ty dobré, jsou dočasně odloženy stranou. Svobodně přijímáme období zdrženlivosti smyslů.
Věrnost Kristovu příkladu a jeho přikázáním je znakem, podle něhož se pozná autentické křesťanství. Pokoj, který ztělesňujeme – ten příkladný pokoj, „který svět nemůže dát“ – svědčí o neustálé Ježíšově přítomnosti v nás.
Trvat na tomto bodě je důležité, protože evangelium je často zneužíváno jako zbraň v kulturních válkách.
Proti jakékoli manipulaci křesťanskými slovy a znaky pro jiné účely je třeba důrazně vystupovat. Zároveň je důležité opravovat mylné představy nejen tím, že proti nim s rozhořčením vystupujeme, ale také tím, že učíme a ukazujeme, v čem spočívá autentický duchovní boj. Křesťanský pokoj není slibem snadného života; je však podmínkou pro proměnu společnosti.
Je načase formulovat radikálnost křesťanského „pokoje“, jeho zakořenění ve správném, odvážném daru sebe sama, a zároveň připomenout sobě i ostatním pravdu nesmrtelných slov svatého Jana Klimaka: „Nic nebrání přítomnosti Ducha v nás více než hněv.“
Církev vkládá mír do našeho postního programu. Neoslabuje výzvu k boji proti neřestem a škodlivým vášním: její jazyk je „ano, ano“, „ne, ne“, nikoli „jednou tohle“, „jindy tamto“.
Na začátku postního boje nám však církev nabízí jistou melodii, která přináší pokoj, a jejíž tóny nás provázejí tímto časem. Již více než tisíc let je pevnou součástí římské liturgie první postní neděle tractus (jedno z proprií, tedy proměnlivých částí, mše, zpívané před evangeliem) vytříbené krásy, který nás připravuje na evangelium o pokušení Krista na poušti.
Tractus téměř doslovně cituje text žalmu 90, Qui habitat (do češtiny překládáno jako Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí (breviář) nebo Kdo žije pod ochranou Nejvyššího (Krystal 2020), pozn. překl.). Je to dílo melodické exegeze, které si zaslouží naši pozornost. Nejedná se o pozůstatek zastaralé estetiky. Tractus sděluje životně důležité poselství.
Jedním z těch, kdo věnovali tomuto poselství pozornost, byl svatý Bernard. V postní době roku 1139 přednesl svým mnichům cyklus sedmnácti kázání o Qui habitat (V češtině vydalo nakladatelství Krystal v roce 2020, pozn. překl.). Zabývá se tím, co znamená žít v milosti, když bojujeme proti zlu, podporujeme dobro, bráníme pravdu a následujeme cestu exodu z otroctví do zaslíbené země, aniž bychom se odchýlili doprava nebo doleva, setrvávajíce v pokoji, s vědomím, že pod tím, co se někdy může jevit jako chůze po ostří nože, „je věčná náruč“.
Vyzývá nás, abychom s novým nasazením vykročili k láskyplnému a jasnému učednictví.
Překlad - jb -
