Druhé postní rozjímání o. Pasoliniho: Milost a břemeno společenství

Česká redakce RV / Vatican News

Bratrství je Božím darem, ale také „vážnou a naléhavou“ odpovědností, protože umožňuje každému člověku smířit se s tou částí sebe sama, která se ho snaží přesvědčit o jeho osamocenosti a sebestřednosti. To jsou některé z podnětů, které dnes ráno, v pátek 13. března, nabídl kazatel Papežského domu, otec Roberto Pasolini, v aule Pavla VI. za přítomnosti Lva XIV.

Ve druhé ze čtyř postních meditací – plánovaných každý pátek až do 27. března a zaměřených na téma „Kdo je v Kristu, je nové stvoření“ – otec Pasolini rozjímal o „Bratrství jako milosti a odpovědnosti“. Jak řekl, bratrství je místem, „kde se obrácení skutečně odehrává, je nejzávažnější zkouškou a zároveň nejvýmluvnějším znamením toho, co může evangelium v našem životě vykonat“.

Příklad prvních františkánských společenství

Pasolini zejména připomíná život prvních františkánských společenství. „Prosťáček z Assisi“ si přál, aby v nich nevznikaly vztahy moci či nadřazenosti, aby žila podobně jako první křesťanská společenství. Nemá jít o prostory, „kam se uchýlit, abychom byli v klidu“, ale o prostředí, v nichž jsme vedeni „do hlubin vlastního srdce“ s jeho stíny a neklidem. „Bratři jsou Pánovým darem. Ale právě proto nemají pouze funkci pomáhat nám nebo nás podporovat na cestě: jsou nám svěřeni, aby se náš život mohl změnit.“

Kazatel Papežského domu se zastavil nad etymologickým významem slova bratr, adelphós, doslova „ten, kdo vyšel z téhož lůna“, a poznamenal, že bratři nepotvrzují pouze „to, čím jsme“, ale volají k proměně. Kapucínský kazatel připomněl trpký příběh prvních bratří z knihy Geneze. Zatímco jeden obětuje prvorozené ze svého stáda, druhý přináší plody země. „Rozdíl nespočívá ani tak v kvalitě oběti, jako spíše v tom, zda to, co je obětováno, skutečně představuje vlastní život,“ dodává papežský kazatel.

Učit se logice evangelia

Na základě této epizody otec Pasolini vybídl, abychom se nechali zpochybnit a ptali se: „Kdo je Kain v nás?“; tedy kolik místa v srdci každého z nás zabírá zášť, která se mění v odstup a poté v násilí. „Když se nedokážeme smířit s touto realitou, přítomnost druhého se může stát nesnesitelnou,“ podotýká.

Pro svatého Františka bratrství nebylo problémem, který je třeba řešit, ale příležitostí naučit se milosrdné logice evangelia i ve vztahu k bližnímu, který chybuje. „V situacích, kdy se vztahy naruší a společenství je zraněno, evangelium nenavrhuje, abychom v první řadě bránili svá práva, ale abychom hledali to nejlepší a vždy možné dobro: to, které umožňuje nevidět již v druhém protivníka nebo dlužníka, ale bratra milovaného Pánem.“

Neztrácet perspektivu věčnosti

Svatý František spatřuje příležitost k obracení i tam, kde nás druzí zraňují nebo zkoušejí. „To velmi rozšiřuje náš pohled. V každodenním životě mohou být útrapy bratrství těžké. Vzdálenost mezi námi, slova, která zraňují, nedorozumění, která zůstávají otevřená, se mohou stát bolestivými. Právě proto nesmíme nikdy ztratit ze zřetele náš horizont. Když ztratíme perspektivu věčného života, stávají se některé útrapy zcela nepřijatelné.“

Ježíšovo vzkříšení nás neosvobozuje od námahy vzájemných vztahů, ale od podezření, že takové úsilí je zbytečné. Proto v této postní době, v dějinné chvíli poznamenané „rozdělením, válkami a konflikty, se my křesťané nemůžeme omezit na to, že o bratrství mluvíme jako o ideálu, kterého je třeba dosáhnout. Jsme povoláni přijmout jej jako dar a zároveň jej přijmout jako velmi vážnou a naléhavou odpovědnost,“ zdůraznil o. Pasolini.

- jb -