Mimořádná konzistoř: Ukazovat tvář milosrdného Samaritána - 3. zasedání
Sdělení Tiskového střediska Svatého stolce – souhrn 3. zasedání mimořádné konzistoře (26.–27. června)
Po mši svaté, které předsedal kardinál Giovanni Battista Re, se kardinálové shromáždili v 9.30 v aule Pavla VI. ke třetímu zasedání konzistoře. Toto zasedání moderoval kardinál Protase Rugambwa, arcibiskup-metropolita v tanzanské Taboře.
Papež Lev XIV. vedl modlitbu Adsumus (lat. „Zde jsme“, modlitba koncilních otců k Duchu Svatému). Jeho jménem pak kardinál-moderátor poděkoval členům kardinálského kolegia za slova podpory vůči papežovým výzvám k míru a podpořil je k ještě účinnějšímu zapojení tím, že si tento požadavek vezmou za svůj ve svých diecézích a zemích, z nichž přišli, takže bude tato výzva zaznívat „sborově“, což dodá tomuto společnému poslání ještě větší důraz.
Poté se ujal slova kardinál Stephen Brislin, arcibiskup-metropolita Johannesburgu. Vystoupil se svým vstupním příspěvkem na téma „Vytvářet dobro: staveniště naší doby“. Po čase ztišení a modlitby zahájil kardinál Rugambwa práci ve skupinách a určil dobu návratu k plenárnímu jednání po přestávce v 11.30.
Papež byl přítomen na začátku zasedání a poté se vrátil před prezentací práce ve skupinách. V aule představilo svou práci 11 skupin, nejprve 8 společně a poté zbývající 3. Velká část skupin se ve svých zprávách soustředila na reflexi hlubokých rozporů naší doby – mezi národy, státy, uvnitř společnosti i v samotných rodinách – a na to, jaké rány způsobují zvláště mezi nejchudšími, nejslabšími, mladými lidmi, mezi těmi, jimž schází smysl pro novost, i mezi dospělými, kteří postrádají moudrost let.
Mnohé z těchto zpráv poukazovaly na nebezpečí nedostatku smyslu, klíčových vztahů a identity, což vede k tribalismu, tj. mentalitě bojujících kmenů. Všechny relace zdůrazňovaly roli vyhroceného individualismu, který s sebou nese iluzorní představu, že ostatní lidé existují jen k našemu užitku.
Do tohoto kontextu zapadá výzva umělé inteligence v antropologické dimenzi. Ve hře jsou zvláště otázky sdílených lidských hodnot, počínaje povoláním dávat jméno živým bytostem a neredukovat je na čísla a položky ve statistice, přes zakoušení a přijetí lidský smysl pro omezení, který má AI tendenci popírat, až po ochranu důstojnosti lidské práce.
V tomto rámci se řada skupin zabývala významem společného dobra jako hodnotou, kterou je těžké přijmout a pochopit, kterou politika často nechce hledat. Hovořilo se o potřebě „jazyka srdce“, aby bylo lze překonat konformismus, korupci a pocit nemožnosti, který vyvěrá z faktu, že majetek a zdroje pro dosažení společného dobra jsou v rukou několika málo lidí.
Mnohé skupiny potvrdily, že smysl pro společné dobro vychází z víry, a to z víry v Boha a v přesažnost vlastní každé lidské osobě, vedoucí člověka k překonávání všech hranic, k tomu, aby vyšel ze sebe sama, aby žil solidárně s chudými jako odpověď na individualismus, aby naplno prožíval katolicitu, aby na každé úrovni vytvářel vztahy zdarma, nikoli instituce, a aby hledal výrazové prostředky pro sdílení křesťanské víry v cizím prostředí.
V tomto ohledu je klíčová role politiky spolu s úkolem pro církevní instituce formovat lidi, kteří se budou angažovat ve službě veřejnosti, s využitím sociální nauky církve, již je třeba poznat a prostudovat, jako lék proti rozkolům.
Řada skupin se shodla, že protijedem pro individualismus a pro rozpory má být evangelium, církev dávající smysl sounáležitosti, církev schopná zmírnit rány naší doby, církev obnovená, která se vyhýbá integralismu a polarizaci, která ukazuje svou samaritánskou tvář, církev křesťanů, kteří nejsou diváky společenského kolapsu, nýbrž moudrými architekty budujícími civilizaci pro všechny.
- zd -
