Kardinál Parolin: Papež vede mladé lidi k překonání vědecko-materialistického stereotypu

Massimiliano Menichetti

Papež Lev XIV. přijel do Španělska na svou čtvrtou mezinárodní cestu: Madrid, Barcelona, Montserrat a Kanárské ostrovy jsou zastávkami této nové apoštolské mise. Kardinál státní sekretář Pietro Parolin vysvětluje vatikánským médiím význam této události.

Eminence, jaké je hlavní poselství, které Svatý otec chce předat Španělsku během své čtvrté mezinárodní apoštolské cesty?

Logo apoštolské cesty do Španělska – otevřený kruh v pohybu, tvořený lidskými postavami spojenými mezi sebou a směřujícími vzhůru – již odhaluje záměr Svatého otce. Jako pastýř katolické církve se chce setkat se svými dětmi, ale také se všemi lidmi dobré vůle. Se všemi chce stále více podporovat, rozvíjet a budovat společenství a kulturu setkávání. To vše ve dvojím pohybu, jak uvnitř církve, tak ve společnosti. Nejde jen o to být spolu, ale kráčet společně ke společnému cíli. Je třeba zdůraznit také to „plus“, které církev touží sdělit celému lidstvu, tedy výzvu přijmout odpovědi, které Ježíš Kristus dává na hluboké otázky, které si člověk klade – otázky po smyslu života, smrti a utrpení. Kristus nám nabízí dosažení plnosti lidskosti, kterou my křesťané nazýváme věčným životem. To se stává také zdrojem naděje a radosti, s nimiž Svatý otec touží sloužit lidstvu a povzbuzovat křesťany.

Lev XIV. navštíví také španělský parlament: Jaké jsou dnes diplomatické priority Svatého stolce v dialogu se středomořskou Evropou?

Zákonodárci by při tvorbě zákonů a při určování typu společnosti, kterou chtějí budovat, měli mít vždy jako základní referenční bod důstojnost lidské osoby a společné dobro. Středomořská oblast se svou tisíciletou tradicí kultury, umění a hodnot představuje rovněž referenční bod pro křesťanství. V dialogu se středomořskou Evropou Svatý stolec podporuje soucitný a koordinovaný přístup k migrační krizi a zdůrazňuje přirozenou důstojnost všech migrantů. Jeho postoj se opírá o čtyři základní principy: přijímat, chránit, podporovat a integrovat migranty a uprchlíky. Pokud jde o demografii, severní pobřeží Středozemního moře, na rozdíl od jižního, trpí drastickým poklesem porodnosti. Pro řešení této krize je nezbytné klást do centra základní důstojnost všech lidí a roli rodiny ve společnosti.

Otázka nezávislosti se odrazila i v životě místních církevních společenství. Jak může církev, zabránit polarizaci a podporovat společenství – a jaké poselství by mohl papež předat během návštěvy Španělska?

Jako katolíci věříme, že „církev je v Kristu jistým způsobem svátostí, tedy znamením a nástrojem úzkého spojení s Bohem a jednoty celého lidského rodu“ (LG 1) a že papež, „jako nástupce Petra, je trvalým a viditelným počátkem a základem jednoty jak biskupů, tak i zástupu věřících“ (LG, 23), a proto je vepsána do povahy jeho poslání podpora jednoty Církve a v Církvi. Jako Otec a Pastýř se stará o jednotu svých dětí a podporuje rovněž poslání svěřené celé Církvi, která je mystickým Tělem Kristovým, a to nastolit společenství a jednotu v rozmanitosti mezi národy země. Poselství Svatého otce sice na jedné straně nemůže zradit poslání jednoty, a tedy i pokoje, na druhé straně však ani nechce nahrazovat odpovědnost, která náleží státům ve správě záležitostí jejich občanů. Z tohoto principu lze vyvodit, že ačkoli může mít papežovo poselství politické implikace právě proto, že katolická církev je tvořena občany národů, Nástupce svatého Petra hlásá evangelium a chce jeho prostřednictvím osvětlovat všechny lidské skutečnosti, aniž by zasahoval do vnitřní politiky jednotlivých zemí.

Bdění s mladými lidmi v Madridu je jednou z ústředních událostí. Jakou změnu mohou přinést nové generace v zemi, v níž je sekularizace na vzestupu, a jakým způsobem?

Abych odpověděl na tuto otázku, rád bych se vrátil k tomu, co Svatý otec řekl mnoha mladým lidem, kteří se sešli na Jubilejním bdění na Tor Vergatě 2. srpna tohoto roku. Vyzval je, aby byli zapálení v hledání pravdy, odvážní v tom, že se nechají setkat s Kristem, a velkorysí v konkrétním životu z evangelia. Svět, ve kterém žijeme, je tlačí k tomu, aby dělali mnoho věcí, někdy hyperaktivním a zmatečným způsobem, a pokouší je, aby svěřovali stále více myšlení, hodnocení a rozhodování – podle již překonaného vědecko-materialistického stereotypu – umělým a někdy snadno manipulovatelným nástrojům. Mladí mohou reagovat tím, že si zvolí a šíří jiný a svobodnější způsob chování. Tím, že dávají prostor tichu, reflexi, meditaci a modlitbě, mohou s nadšením, moudrostí a řádnou láskou zužitkovat mnoho nástrojů, které mají k dispozici a jejichž použití velmi dobře znají, pro dobro každého člověka a celého člověka. Mladí jsou toho schopni, ba dokonce k tomu mají zvláštní předpoklady. Je důležité jim ve víře pomáhat, aby je prohlubovali a žili, a stali se tak inspirativními proroky pokoje, spravedlnosti a autentické lásky pro svou i naši budoucnost.

V Barceloně bude papež sloužit liturgii v Sagrada Família s vysvěcením věže Ježíše Krista, což bude jeden ze symbolicky nejvýznamnějších momentů. Lze tuto událost vnímat jako podnět k tomu, aby se krása evangelia ukázala celému Španělsku i mimo něj?

Jistěže ano: požehnáním věže Ježíše Krista Svatý otec vyznačí důležitou etapu ve stavbě baziliky Sagrada Família. Tento architektonický prvek totiž ukazuje, že Církev je stavbou z živých kamenů, která v průběhu dějin neustále roste. Výška věže vybízí všechny, aby pozvedli oči k Bohu, který ve znamení kříže zjevuje svou lásku k lidstvu. Jako maják vykoupení a naděje je tato stavba tedy dílem evangelizace: její krása odráží ústřední postavení Krista v životě Církve. Nová věž naplňuje projekt jejího architekta Gaudího, který byl hluboce inspirován vírou. On jako první chápal umění jako formu evangelního poselství a privilegovaný jazyk křesťanské misie. Španělsko v tomto díle nachází nejen nádhernou památku, která obohacuje jeho kulturní dědictví, ale také svědectví víry, která po staletí sjednocovala národ.

Zastávka na Kanárských ostrovech se zaměřuje zejména na realitu imigrace a integrace. Myslíte si, že svět směřuje k větší otevřenosti, nebo se stále více „odvrací“?

Velká většina lidí nemigruje za hranice; mnohem větší počet migruje uvnitř svých vlastních zemí. Navíc mezinárodní migrace není po celém světě stejná, ale je ovlivněna ekonomickými, geografickými a demografickými faktory. Migrace podporuje trhy práce a přispívá k vyplnění nedostatku kvalifikovaných pracovníků, a také prostřednictvím remitencí zůstávají migranti zásadním zdrojem podpory pro své země původu. Pokud jde o přijímání migrantů, je třeba zdůraznit, že existuje obecný sklon soustředit se pouze na zájmy omezených komunit, což, jak zdůraznil papež Lev XIV., představuje vážnou hrozbu pro sdílení odpovědnosti, multilaterální spolupráci, uskutečňování společného dobra a globální solidaritu ve prospěch celé lidské rodiny. V tomto kontextu Svatý stolec neustále zaujímá postoj na obranu nezcizitelné důstojnosti každého člověka. Je důležité připomenout, že každý migrant je člověk a jako takový má nezcizitelná práva, která je třeba respektovat v každém kontextu, ať už ve své zemi původu, nebo tam, kam se přesouvá. K řešení tak komplexního jevu by bylo zapotřebí politické vůle, velkorysosti a ducha solidarity. Doufáme, že dojde k přesvědčivému návratu k hodnotě bratrství, založené na empatii a spolupráci, která podporuje cestu setkávání a vzájemného obohacování.

Jaká je podle vás dnešní tvář Španělska a jakou roli by mohlo hrát v Evropě?

Dnešní Španělsko má tvář národa, který si stále zachovává hluboké křesťanské kořeny a projevuje živé pouto a upřímnou náklonnost k Nástupci svatého Petra. I přes výzvy současné společnosti je domovem živé a dynamické církve, schopné svědčit o evangeliu a významně přispívat k duchovnímu a společenskému životu země. Španělská společnost prožívá napětí a hluboké proměny, ale hledá cesty k setkávání, smíření a společnému dobru. Potřebuje znovu objevit ústřední postavení člověka, sociální dialog a smíření jako základy demokratického soužití. Z hlediska přínosu, který může přinést Evropě a světu, bych hovořil o podpoře multilateralismu a prosazování lidských práv, míru a mezinárodní bezpečnosti. Může také napomáhat dialogu se zeměmi Latinské Ameriky a severní Afriky.

- jb -